farmnf

Velmi koukatelný čínský válečák s dokonalými bojovými scénami a neobvyklým dojemným příběhem. Hudba i kamera na jedničku. Ovšem něco tu skřípe. 1) Přerod amerického alkoholika funebráka v hrdinu a charaktera je tak málo pravděpodobný jako viditelnost zatmění slunce v 1:30 v noci 2) Hrdinství majora Li nezpochybňuji ale předvídání jeho konce a odpálení nálože je stejně málo pravděpodobné jako bod 1. 3) Charakter a dobrá povaha Nanjinských kurev a jejich smysl pro sebeobětování je na tom stejně jako bod 1. Suma sumárum, kdyby to točili číňani bez vlivu debilní americké produkce, byl by to moc hezký film.

Nápad je za pět *. Hudba výborná. Ale jinak naprosto nekoukatelné.

Filmů o dementních punkerech jsem viděl dost, vlastně všechny stály za vyliž prdel. Tohle jsem si stáhl pouze proto, že je to islandská produkce. Vydržel jsem 14 minut. Humor není k smíchu a nudy habaděj. Herci (jsou-li to oni) přehrávají o sto šest.

Příběh o stvrzeném vztahu dvou dívek mě zaujal, režie je ovšem mizerná. Wang jakoby se to teprve učil-v 62 letech. Podvazování chodidel mě znechutilo, protože sám si je podvazovat musím. Film, který jsem odsledoval do konce, nemající cenu archivace.

Z donucení jsem musel odsledovat 2 díly. Dojmy: herci se pitvoří, přehrávají a to co by Kubrick řekl ve 2 minutách zcela excelentně, řeknou blbě za 40 minut. Pokud se režisér jmenuje Biser Arichtev, předvídám jeho talent v nákupu kalašnikovů a konstrukcí roznětek. Tedy jeho netalent mě vůbec nepřekvapil.

Velmi dobře zvládnutý film dobrodružně-historického tématu. Námět velmi neobvyklý-britští vesničané balamutěni španělským vítězstvím. Internet nebyl-tedy se mohlo stát. Na rok 1964 tedy naprostá špička. Výtku bych měl, neřeší se tu jazyková bariéra. Herecké výkony slušné.

Zkusil jsem to ale nešlo to. Pištěk hraje, Korbelář také, ostatní říkají nějaké texty. Kohouta jsem se nedočkal. Možná to lidi sledovali v r. 1938, mě to ale v r. 2012 vážně nejde.

Kupodivu velmi milý, vtipný příběh. Mitchun profesionální jako vždy a Deborah Kerr překvapivě září. Vůbec jsem to nečekal, r.v. je 1957. Velmi legrační je, že si stále říkají madam a pane Allisone. Pozor Spoiler: Výborný je konec, nikdy se vlastně nedozvíme, zda jeptiška učinila ten rozhodující druhý krok.

Z tohoto filmu, natočeného s pověstnou americkou naivitou na mě lehl především smutek. Slavný kapitalismus, ten nejlepší možný ekonomický řád světa postaví proti sobě železničáře a bezdomovce ( to je silné slovo-lidi, co si hledají práci daleko od domova). Skvělý americký kapitalismus postaví proti sobě chudáky v uniformách proti chudákům bez uniforem. Skvělí herci Lee Marvin a Ernest Borgnine tu vytvářejí zábavné vzrůšo o cestě vlakem č. 19. Nějak je ale sráno na podstatu problému. Americký úžasný kapitalismus nebyl funkční za krize a není funkční ani dnes (krize nemovitostní a posléze finanční k nám nepřišla z Běloruska). Vytváří pouze kastu zbohatlíků s hlavami velmi prázdnými a obyvatelstvem, které si namlouvá, jak je šťastno. Čeká se to od nich.

Christian Slater v roli jak ho neznám. Nicméně výborný výkon. Od Franka Cappello jsem neočekával skvělou režii, a stalo se. Film je typickým americkým psychodramatem od kterého divák očekává: "No a jak tedy v americké společnosti žít?". Bohužel, zde rozhodně nedostanete odpověď. Američan nenávidí svoji práci i existenci, své spolupracovníky a svou firmu. Změnit to chce pouze destrukcí. Pak nalezne smysl života v postižené Wanese ale výsledek je pouze šedý. Destrukce pokračuje.