mrtvej pes

K únoru 2021 ke zhlédnutí i s originálním zvukem zde: https://www.youtube.com/watch?v=DbEQyH_1LL8

Korea hrozně trpí na to, že neví, jak usměrnit narativní tempo, aby si udrželo kvalitu. Buď se scény vlečou, anebo plot twist stíhá plot twist, až všechno to drama najednou působí jakoby plytce, nevážně, protože se hned zase vyřeší. Uncanny Counter tohle pravidlo ze začátku slušně lámal, rozjezd skvělý, gradace ještě lepší. Ale v půlce, kterou se právě prokousávám, se začal děj řasit jako ošklivá šifonová sukně a úplně člověka vysávat. Stejný pocit jsem měla z W - když už totiž Korejci to tempo chytnou za rohy, nemůžou si pomoct a rovnou ho přepálí. Nadšení trochu chladne. Zatím desátá epizoda; zbytek doplním, až se dodívám. // Od desáté epizody dojmy dál kolísají, chvílemi se cítím na pět hvězd, chvílemi na čtyři, v nejslabších epizodách i na tři. Ale když seriál znovu srovnám s W, kterému jsem i navzdory té samé (no, ještě horší) dramatické plytkosti dala za čtyři, tak musím Uncanny Counter z čistého svědomí i srdce dát pět. Jsou možná slabší a spíš za úžasné charaktery, ale nakonec everything counts.

Dost viscerální.

Tmavá, úzká, až utiskující práce s kamerou, kdy není všechno vidět, ale je cítit to nepříjemno, ta vina, ta lezavá nejistota, jestli má člověk s takovým trestem na krku ještě právo jít do společnosti, natož pak ke dveřím vlastních rodičů.

V osmdesátkách a devadesátkách se holt v Číně točily jiné věci. Věčná škoda, že nějak ztratili tu syrovost, tu prostou a zároveň palčivou sílu příběhu a kamery na úkor rádoby hollywoodských umělotin.

Ve své podstatě chci seriál bránit už kvůli tomu, jakou prý dostal bídu (nesnáším totiž měření dvojím metrem - když každé anime a každý japonský film či seriál může mít za ústřední pár slizkého chlapa kolem dvaceti či třiceti let, co dolejzá na středoškolačku, proč by to nemohlo být naopak - a bez toho slizu?); zároveň se ale musím na konečný výsledek dívat střízlivýma očima. První dva, tři díly měly miloučké momenty, ale jako celek prakticky nulový dopad na diváka. Učitelka a školáček se do sebe zamilují prakticky z ničeho nic, z vody, protože to scénář chce, a teprve poté se objevují nějaké nosné scény, které by jejich pouto vysvětlily. Také (spoiler?) mě od dívání málem odradilo, že hned v prvním díle dá školáček učitelce facku, aby si ji "udržel od těla", protože ach! Ta láska je na něj moc! No, na mě to tedy bylo taky moc, a to i na asijské poměry. Když muž vztáhne ruku na ženu, jak ještě mám jejich vztah stále brát jako romantický a držet jim palce? To je přece red flag jak hovado. Dále mi úplně nesedlo, že jednotlivé postavy jsou sice zajímavé a mají svou hloubku (hlavní čtveřice herců se svých rolí zhostila nádherně), ale všechny jejich interakce mezi sebou jsou jaksi plytké. Jako kdyby někdo vytvořil postavy jen k tomu, aby monologovaly a aby zaujaly zvlášť, ale už nevěděl, jak je nechat mluvit ve dvojicích. Na čtyři hvězdy to zkrátka není, jsou to sotva ty tři, i když člověk nemůže nemilovat Okadu jako herce.

Poměrně kvalitní a přemýšlivá záležitost.

Někteří urputní hele-já-jsem-heterosexuálové tu roní slzy o tom, jak to bylo přiteplené. Já, známá teplákovka, se něčím takovým zastrašit nenechám.

Začalo to slibně, vtipně, svěže, ale pak to spádně sjelo do pedofilie, jak už je to někdy (mnohdy) v anime obvyklé. Díky, ne. Nepotřebuju dokoukat.

Vesměs jen opakovačka "odbočkové" wild wild west epizody z první série.