46-okunen no koi

Takashi Miike me tentokrat prekvapil, a ne, ze by ve filmu nasili a lidske divnosti zrovna chybeli, ale celkove vyzneni je proste az soucitne. Zanrove je film take velmi zajimavy. V podstate rozhodne nejde o zadne vezenske drama, ale spise mi to pripomina tajemny detektivni pribeh s az fantastickymi prvky i kdyz ty maji na samotny dej nijaky vliv. Nektere sekvence snad pripomenou diky sve mysterioznosti Davida Lynche. Skvele herecke obsazeni. (10.01.2008)

Velmi působivý film, který na jedné straně spojuje relativní jednoduchost ve vizualitě (strohé interiéry připomenou Dogville, ale pozor! v této jednoduchosti se skrývá syrová krása), na druhé straně komplikovanější způsobu vyprávění, kdy se často vracíme k těm samým událostem, které však pokaždé dostávají trochu jiný význam. Příběh ale rozhodně není nijak komplikovaný, přesto přináší spoustu zajímavých myšlenek - o lidské povaze, snaze hledat vzory, hledání sebe sama, o rozporu mezi vnějším chováním a vnitřním světem člověka. Poezie zabalená v drsném hávu... (03.01.2008)

První film kde jsem se rozhodoval mezi pěti a třemi hvězdami. Ano, je to tak. Do poslední scény jsem si nebyl jist, zda-li je to tak neuvěřitelně chytré nebo jde jen o šikovně zamaskované banality. Roztříštěnému příběhu vévodí výborné výkony Matsudy i Anda, kteří vytvořili dvojici, jejichž chemii by jim záviděli i Brad s Angelinou. Nakonec mě tahle špinavá, mokrá a filtrově vypiplaná detektivní mozaika plná uvěřitelných emocí, šílených zážitků i metaforických obrazů (pyramida s vedle stojící raketou je úchvatná) naprosto pohltila. A zbylo po mě pět hvězd... (01.02.2009)

Mírně absurdní scénář se ke konci zvrtne v detektivku s epickým rozuzlením. Tak trochu Miike mimo žánr, ale jeho rukopis je tu silně znát, už podle choreografie občasných vězeňských rvaček. Asi nejvýstižnější: nelineárně vyprávěný příběh z neznámé budoucnosti uprostřed vezení s vězeňskými rysy, jak je (to jediné) známe... (10.11.2011)

Lyrično. Fantaskno. Detektivní příběh. To vše se proplétá a velmi pěkně to svazuje hudební doprovod. Myslím, že to zajímavým způsobem odráží japonské myšlení, nebo spíše to jací jsou, v co věří. Jun, Shiro i kouřící detektiv byli výborně zahraní. Sbližování, pomalé rozplétání minulosti, kterou je v určitém aspektu stejně velmi těžké pochopit, zanechalo velmi zajímavý filmový zážitek. Nečekejte zběsilé tempo, nečekejte krvavé souboje, nečekejte "plynulý" příběh. Tenhle film je o obrazu, je o tom, co nelze vyjádřit perpnými dialogy. Dívej se a poslouchej, hlavně nic neočekávej. (11.12.2009)