Yarwen

Asi nejslabší díl celé druhé série, ve které se Alfons navrací do své rodiny, která si během tohoto dílu snaží poradit s balónem, kterým přiletěl... (43%)

Rozjíždí se dvojrole Otta Šimánka, ve které si konečně zamluví. Epizoda z pustého ostrova, kde žije Alfons, kterého pan Tau přiměje k návratu zpět do své vlasti.

První díl druhé série, jež byla točena tři roky od té první, nás uvádí do nové rodiny s Vladimírem Menšíkem a Jiřinou Bohdalovou. Trochu specifickou postavou je zde František Filipovský, který si zahrál ve vůbec prvním díle první série, kde šéfoval psímu salónu, ale tato spojitost je zde již "zapomenuta". Pan Tau nalézá úzkou podobu s Alfonsem, bratrem Vladimíra Menšíka, který před dlouhou dobou odešel, a rozhodne se navrátit jej zpátky do rodiny. (52%)

Poslední díl první série zaslouží pochvalu za skvělou práci se zvířaty a rovněž Miloš Kopecký odvedl skvělý herecký výkon. Václav Neckář, kterého mám jinak rád, mi tady připadal už trošku navíc, ale tento závěrečný díl si asi nějakou hudební tečku zasloužil. (54%)

První série pana Tau se chýlí ke konci a opět se zde objevuje klučina, jehož rodina nás provázela prvními šesti díly. Skvělý part Miloše Kopeckého s jeho blues, ale nevhodně useknutý konec. (51%)

Chtěl jsem dát jednu hvězdu za použití technické novinky - nábojům se samovyhýbacím mechanismem, protože i kdyby jim zavázali oči, tak z pohledu pravděpodobnosti by je museli všechny postupně postřílet, ale je mi líto. Vrcholem bylo, když se nesympatické postavy skrývaly před palbou za balíky slámy. Tohle byla ultra hloupost, na které marně hledám cokoli, co by film posunulo nad těch 10%...

Bombardovat nebo ne? Na jedné straně ničení strategických cílů, na druhé smrt nevinných lidí a množství osobních tragédií. Autoři snímku se spíše zastávají bombardovaných německých a japonských obyvatel, ale chybí tu připomenutí, kdo byl iniciátorem války a kdo vesele bombardoval Londýn nebo Pearl Harbor. A je k diskuzi, do jaké míry litovat mnohdy zfanatizovaný dav, z nichž si mnozí nepřáli nic jiného než vítězství a smrt nepřátel - zvláště Japonci byli tímto typičtí, stejně jako Němci spáchali na zajatcích a obyvatelích okupovaných území (tzv. "Sféra společné prosperity") množství zvěrstev, za která se nikdy neomluvili a dějepis o druhé světové válce se japonské děti učí na dvou stránkách knížky, které popisují Japonsko jako oběť agresora... Nu, nechci tady vynášet černobílé soudy, ale s tímto dokumentem mám prostě trochu problém.

Je vidět, že lidské zhovadilosti je zcela jedno, jestli se nachází v mysli Němce, Japonce, Rusa či Čecha. Spousta lidí je schopna sklouznout k násilí a k páchání zvěrstev, pokud ví, že její činy zůstanou bez trestu. Jak to zazní na konci filmu - podoba míru je závislá na morálním kreditu vítězů. A je dobré nadzdvihnout i naši národní pokličku a podívat se pod ní, jakkoli to byl hořký a neradostný pohled. Ještěže máme i jiné hrnce, na jejichž obsah můžeme být naopak hrdí. Co lze dokumentu vytknout, je jeho příliš jednostranné zaměření - mělo tam být více srovnání s tím, jakých krutostí se dopouštěli Němci a Japonci na zajatcích a obyvatelích v zabraných územích.

Jo, chtěl bych mít stejně chytrou hlavu jako Holmes, který jediným pohledem zjistí všechno o vašem soukromém životě. A v případech, kde rozum nestačí, pak bych chtěl být mistrem v boxu i zápase jako on. A také bych chtěl, abych po deseti úderech pěstí měl obličej bez jediného šrámu a byl úplně v pohodě - jo, tohle bych opravdu moc rád. A když už nepomůže rozum ani síla, pak bych chtěl mít tu intuici jako Sherlock, která zaplní všechna zbylá hluchá místa. A taky bych chtěl být tak rychlý, abych se mohl vrhnout do střely kulce, jež byla vypálena na pět metrů. Usain Bolt by nestihl ani dvakrát zamrkat. A ze všech nejvíc bych chtěl vidět nějakou detektivku, která by měla logickou hlavu a reálnou patu. To bych asi chtěl ze všeho nejvíc.

Snímek zaměřený jen na efekty - vlastně jen na jeden - na počítačově ztvárněné draky plivající oheň. Příběh je ale úplně jalový, až je to trapné, scénář trhá rekordy ve vzdálenosti mezi chováním postav či logikou příběhu a jejich reálností. Jedna hvězda, ale těsně. (12%)