amim

"We did what we had to do. He was buried right." I když to nebyl bezchybný zážitek, v který jsem tak trochu doufal, mě Revenant opravdu uchvátil a jsem rád, že jsem vydržel a na snímek si i přes všechny útrapy zašel do kina. Nemohu si pomoct, ale během sledování mě okamžitě napadla spojitost s Gladiátorem. Tedy pokud nahradíme přejížděním dlaní po španělských pláních nádhernou zimní přírodou. Gladius puškou a načesaného Maxima prahnoucího po pomstě poněkud méně načesaným Glassem těž prahnoucím po pomstě. Největší podobnost bych viděl v pomalém tempu a zdánlivě přehnané stopáži, která je ovšem i vlivem přerušování v podobě parádní akce tak akorát. Když už mluvíme o akci, tak kamera je naprostá špica, zvláště pak úvodních 30 min mě utvrdila v názoru, že dlouhé nepřerušované scény a pohyblivá kamera jsou budoucností akčních filmů. Tedy pokud se zvládne choreografie. Hudba byla skvěle neteatrální a skromná a správně doplňovala dlouhé pasáže přírody a vytvářela tak pocit osamocení hlavního hrdiny kdesi v divočině. Co jinak? Leo skvělý, i když musím říct, že budu trochu smutný, jestli dostane Oscara za roli, která je nejvíc bijící do očí. Aby se nám pak nestalo, že každý, kdo bude chtít Oscara bude muset zahrát nějakou roli, která je buď mentálně či fyzicky postižená ...nebo hodně trpí. Tím samozřejmě nijak nesnižuji Leonardův koncert. Ještě mimochodem Hardy opět bezchybný až člověk přemýšlí, jestli se náhodou nenarodil, jen aby dokonale hrál tenhle typ postav. Zkrátka a dobře, já byl spokojen. A to velmi, neb je občas krásné vidět film, který nemusí mít nějaký velmi složitý příběh plný zápletek, ale je "jen" velmi skvěle odveden.

"I actually fucking tried. And that's more than most people ever do." Rok 2014 je příjemným rokem. A na vrcholu tohoto roku stojí Whiplash. Originální, skvěle zahrané, chytré, nenaivní. A právě poslední slovo mi přišlo vůbec nejdůležitější. Film totiž nikoho nestaví do pozice záporné postavy. Každý dělá to, co považuje za důležité. Každý chce docílit svého. V každé postavě se dá po chvilce sledování vyznat. Ať už je to být bubenickou legendou či člověkem, který legendu stvoří. Duel mezi hlavními postavami je zkrátka hrozně chytrý a finále není jen třešničkou na dortu, nýbrž třešnička z nejlepšího stromu, poctivě sklizena párem překrásných zrzek ..nebo tak něco.

Je těžké posunovat žebříček nejoblíbenějšího režiséra, ale Interstellar se o to nekompromisně a s grácií postaral. Rozebrat Interstellar není vůbec snadné - dokonce je to tak těžké, že se tomu velmi nápadně vyhnu a využiji pár frází, které sice vypadají sofistikovaně, ale moc nic neříkají. Jak se říká, každé cestování v čase či podobné téma se rozpadne při bližším pohledu a tak jen zbývá, jak moc dokáže režisér schovat, že nehraje fér hru. Rád bych Nolana poprvé v životě (a asi i naposledy) přirovnal k Danu Brownovi. Zavalí vás tolika informacemi, u kterým musíte přemýšlet ale ve výsledku nemají velký význam, a do toho nenápadně schová fikci, takže se cítíte, že to vlastně dává smysl. Škoda jen, že se cítíte jako kdyby jste četli Ztracený Symbol - nakonec vás ta fikce velmi nápadně praští přímo do ksichtu. Nevím, kde se stala chyba, ale Nolan odvádí celý film skvělou práci a v posledních minutách jako by se ani nesnažil cokoliv schovat. Časový paradox Vás udeří naprosto nečekané a bohužel i velmi tvrdě. Můžete mě soudit, jak chcete, ale první polovinu jsem seděl v kině a moje srdíčko nekontrolovaně tálo a já cítil, že sleduji něco, u čeho se budu chlubit, že jsem to viděl v kině. Bezkonkurenčně do vodní planety nejlepší snímek, co jsem za posledních tak 5 let viděl. Nečekaný, chytrý, geniální. Jenže pak přijde druhá polovina a vy si řeknete: "Na Memento tu furt nemá". A proč? Protože jsem si ani jednou neřekl, že jsem debil. Ani jednou jsem si neřekl, že něčemu nerozumím. Zkrátka a krásně ...jo a dobře, Interstellar má mouchy. Samozřejmě že je má, jenže jich má nekompromisně méně než ...cokoliv. Naprosto cokoliv za posledních pár let.

"I thought the meaning of people was somewhere in here. Then I looked inside Nicolas Cage and I found a secret ...people are random and pointless." Tak tenhle skvost bych přirovnal k lehčí verzi Přátel. Ne horší, jen lehčí ..a lepší. Nejsou důležité vtipy samotné, ale celý obrázek do nejmenšího detailu vykonstruované dobré nálady. Nikoho netrápí nějaké posouvání v ději či taková zbytečnost jako logika. Odlehčenost, správná dávka trhlosti a hlavně originality je to, oč tu běží. Nepamatuji si vtipy jako například u HIMYMu, pamatuji si celé události. Paintball, prolínání realit, kuřecí mafie křidýlka, Jeffovi proslovy a neustále dělání si srandy ze sebe sama a mnou oblíbené reference snad na všechno. To mi připomíná, že Community rozhodně není pro někoho, kdo není seriálový/filmový nadšenec. Pořád byste si ho dokázali užít, ale právě reference a popkulturní hlášky posouvají Community na jinou rovinu. Herecké obsazení je bez nadsázky jedno z nejlepších, co jsem kdy v životě v komediálním seriálu viděl. Nikdo není slabší článek a všichni se parádně doplňují, aby vytvořili jeden velký stereotyp postav. Epizody jsou sice kvalitou mírně nevyvážené (speciálně 4 série mi nějak nesedla), ale při své krátké stopáži a minimálním výskytu těchto slabších epizod, si toho asi ani nevšimnete. Zkrátka přesně seriál, který jsem na potřeboval. PS: Jaká je krása sledovat sitcom bez tradičního studiového smíchu..

"I am not in danger, Skyler. I am the danger!" 1. série: 80%; 2. série: 80%; 3. série: 100%; 4. série: 100%; 5. série: 100%. Nebyla to láska na první pohled. Už během první a druhé série jsem cítil, v čem je Breaking Bad jedinečný a dokonalý, ale pořád mi v tom něco chybělo. To něco byla absence clifhangerů na konci dílů, takže mě nic nepohánělo dopředu a tradiční dokoukání série na jeden zátah se nekonalo. Naštěstí se BB zlepšuje každou sérií a od třetí jsem se i těch clifhangerů dočkal. V čem je teda BB tak jedinečný? Vývoj postav, děj samotný a herecké obsazení jsou stavebními kameny celé show. Vývoj postav je zde hlavně krásně logický. Postavy se mění, že je už ani nepoznáváte, ale pořád cítíte, že přesně takto by se člověk v jejich situaci a s jejich ambicemi zachoval. Tento vývoj postav by samozřejmě nebyl možný, kdyby nebylo 100% hereckého výkonu (hlavně duo hlavních postav potěšilo). Příběh se stává více a více zajímavý, jak Walter a Jesse postupují do vyšších kruhů drogového businessu a jak musejí plánovat stále více kroků dopředu. V páté sérii se podařilo ukočírovat děj do správně tragického happy end, který mi naprosto vyhovoval. Asi ani nemám příliš důležitých výtek, takže i přes počáteční rozpaky nakonec zakotvím na 5*.

"Let me handle this. That idea is just the worst." Do kina jsem šel s tím, že si LEGO rozhodně užiju, neb ho, co si budeme nalhávat, zbožňuji a na vlně dětsky inteligentního Lego humoru si jedu už nějaký ten rok (všechny LEGO hry dohrány). Ale rozhodně jsem neočekával, že se z LEGA vyklube jeden z největších kino zážitků za poslední tak rok a půl. Pár důvodů proč je nové LEGO tak boží. Vizuálně je to naprostá bomba (za lego moře smekám), ale hlavně film skvěle těží z toho, že z lega je zpracováno tak trochu všechno. Přeci jenom, kde jinde může Batman ukrást Hanovi hyperpohon, aby se dostali na sněm, kde si pokecá s Gandalfem či Leonardem (oběma). Musím přiznat, že mě dost překvapilo, jako moc byl film ...inteligentní. Přeci jenom fakt, že v kině umírali smíchy spíše rodiče než jejich ratolesti mluví za své. Posledních půl hodina nám nabídne dokonce i metaforický význam celého filmu, který se náramně vyrovnává s pocity, které musel někdy v životě cítit každý mladý či dospělý stavitel (narážka na Lego Duplo ftw). Hudba je parádní, ale hlavně bych chtěl vyzdvihnout český dabing, díky kterému jsem dokázal překonat absenci hlasu Morgana Freemana či Liama Neesna. Ve zkratce hravá fantazie.

"How you doin'?" Dal jsem si po dlouhé době rerun všech sérií a připomenul jsem si, jak je tento seriál geniální. I po tolika letech si stále uchoval první příčku v tom, jak nenuceně dokáže jednotlivé vtipy podávat. Přátelé se nesnáší přinést kvantum vtipů (nenápadně srovnávám s HIMYMem či TBBT), ale staví partičku obyčejných i když trochu ulítlých lidí do reálných situací a nechávají je reagovat humorem sobě vlastní. Divák tak má neustále pocit, že kdesi v New Yorku skutečně může existovat parta přátel, která tráví všechnu pracovní dobu v kavárně. Za celých 10 sérií si neuvědomuji jediný díl, kdy bych se cítil nepříjemně. Kdy bych měl pocit, že humor si nebezpečně pohrává s hranicí trapnosti. K tomu sem tam návštěva slavnějších kolegů a máme seriál, který přečká generace (Robin Williams ftw).

"By law I have to tell you, sir, I'm a Jew." Nejsilnější film od Spielberga? Beze sporu! Je těžké napsat něco, co ještě napsáno nebylo, vyhnout se haldě superlativů a napsat něco konstruktivního. A tak se o to ani nebudu pokoušet. Proč tedy píši komentář? Opravdu jsem nečekal, že mě dokáže Williams ještě něčím překvapit, nicméně opak je pravdou. Soundtrack k Schindlerovu seznamu je naprosto bezkonkurenčně ta nejhezčí skladba, kterou jsem za poslední hodně dlouhou dobu slyšel a nebál bych se ji zařadit na první příčku skladeb od Williamse. Nejsou ty housle překrásný nástroj?

"There's nothing out there. Nothing in the mist." Nebudu si na nic hrát, finálních 5* dávám hlavně kvůli konci, který byl sice mnou očekávaný, ale přesto jsem byl neskutečně šťastný, že přišel. Jinak kvalitní hororová zábava, u které není ani tak důležitá linka pažravých pavouků a jiných stvoření, jako vývoj chování lidí v extrémní situaci. Živé tělo, ve kterém se líhnou pavouci, obětovávání lidí pro Vyšší dobro, smrtelná chapadla.. zkrátka krása, která mě po dlouhé době donutila bát se u filmu.

"This world is Rotten. Rotten people should be killed off to cleanse this world." Další anime lahůdka, která mě jen utvrdila v tom, že tenhle žánr má něco do sebe. Na velmi zajímavém námětu geniálního studenta, který se pomocí Death Notu snaží stát Bohem spravedlnosti, je nám představen souboj dvou géniů - již zmiňovaného Lighta "Kira" Yagamiho a tajemného detektivního supermozka L. A že je to souboj, jak se patří. 20 minutové epizody jsou naplněny kvantem dialogů, kdy se jeden snaží přechytračit toho druhého a zpečetit svoje vítězství. Někdo by mohl říct, že je naprosto nelogické, aby člověk, který může zabíjet napsaní jména do notýsku, když si u toho představí jeho obličej, mohl prohrát, ale pro mě tuto logiku vytváří právě Batmanovsko Jokerosvkej vztah mezi Kirou a L, kdy si ani jeden nedokáže život bez toho druhého představit. Přeci jenom souboj génia s čímkoliv míň geniálním by byla pro ně pěkná nuda a cesta za božstvím bez překážek ještě větší. Celý příběh je nakreslenou překrásnou animací doplněnou překvapivě kvalitní hudbou. Co jsem opravdu nečekal byla temná atmosféra bez dětinských vtípků, na které jsem narazil snad ve všech anime, co jsem do teď viděl. Škoda, že Death note není dokonalý. Po "osvěžení" série (kdo ví pochopí) seriál upadá a třetí třetina rozhodně nedosahuje takových kvalit jako první naprosto brilantních 20 dílů. Druhá věc, která mě celou dobu mírně iritovala (a ve finále iritovala dokonce hodně) je zatajovaní informací diváků. Jako chápu, že nějaký level zatajení být musí, aby byl divák stále napjat a nedočkavě čekal na další díl, nicméně když se sem tam na konci dílu dozvím, že jeden z dvou géniů celou dobu věděl nějakou informaci, o které jsem já neměl ani páru, jsem mírně naštvanej a cítím se obelhán. I přes to Death Note bude patřit k tomu nejlepšímu anime, co jsem kdy viděl. Všech 30 něco dílů jsem dokoukal snad během 3 dnů a rozhodně toho nelituji. Hudbu poslouchám do teď.