amim

"I actually fucking tried. And that's more than most people ever do." Rok 2014 je příjemným rokem. A na vrcholu tohoto roku stojí Whiplash. Originální, skvěle zahrané, chytré, nenaivní. A právě poslední slovo mi přišlo vůbec nejdůležitější. Film totiž nikoho nestaví do pozice záporné postavy. Každý dělá to, co považuje za důležité. Každý chce docílit svého. V každé postavě se dá po chvilce sledování vyznat. Ať už je to být bubenickou legendou či člověkem, který legendu stvoří. Duel mezi hlavními postavami je zkrátka hrozně chytrý a finále není jen třešničkou na dortu, nýbrž třešnička z nejlepšího stromu, poctivě sklizena párem překrásných zrzek ..nebo tak něco.

"Number 17 attacks!" Pepe je sympaťák o tom žádná a během samotného závodu vše funguje na jedničku. Užíval jsem si pasáže, kde je mírně vysvětleno, jaké jsou závody strategická bitva, ale i poklidné části s Pepem, jak osamoceně projíždí Andalusií. Zkrátka během závodu to všechno šlape (he-he ..heh) náramně. Jenže pak jsou nám představený i vedlejší postavy z Pepeho minulosti, na jejichž základě máme pochopit Pepeho charakter a ambice. Tyto postavy a tyto odbočky jsou bohužel nedotažené, nikdy nejdou hlouběji pod povrch a v konečném důsledku vlastně moc nic neříkají. Hlavní myšlenku odtušíte z přesně jedné odbočky a zbytek si musíte protrpět, abyste mohli vidět dál stav závodu. Paradoxní je, že by podle mě fungovali oba postupy - zkrátit vedlejší děj pouze na nezbytné vysvětlení Pepeho pohnutek či naopak prodloužení stopáže a nahlédnutí více pod povrch. Takhle "jenom" hezké 3*

"We go forward." Velmi pomalý rozjezd, kdy bez okolků řeknu, že jsem trpěl společně s cestujícími nejnižší třídy. Nicméně jak jsme se dostali přes mlatu na sekery musím říct, že kvalita šla výrazně nahoru a s postupem do vyšších a vyšších tříd vlaku se i stupňovitě zvyšovala kvalita snímku. Věci začali dávat smysl, začal jsem poznávat, že i nejtitěrnější poznámka, dialog či předmět má svůj záměr. Na konci každé akce přišla odměna v podobě dalšího kousku informace, na konci každého vagónu odměna ve formě nového prostředí, které se stávalo stále barvitější a výraznější. Jen škoda, že odměna i ve smyslu, že už jsem nemusel akci trpět. Ač už zmiňovaná bitka na sekery protkaná nepochopitelnými slowmo efekty či přestřelky skrze okna vyloženě otravovaly a tak nějak jsem doufal, že už žádná další akce nebude a postavy budou mít dost času k nějakému pěknému dialogu. Očekávané finální rozuzlení mile překvapilo, i když jsem byl mírně zklamán, že mě v některých oblastech nechalo bez jakéhokoliv vysvětlení. Úplně finále naopak zklamalo, ale tady jde asi o otázku priorit. Velmi mile jsem byl překvapen obsazením. Evans opravdu dokázal, že si ho můžu představit i jinak než v kostýmu superhrdiny, a zbylé dvě "hlavní" role mírně zfetovaných Číňanů (asi) skvěle doprovázeli Evanse na jeho cestě vpřed. Musím říct, že jsem očekával míň, ale zároveň jsem teď zklamán, že jsem nedostal víc. Potenciál to má a vlastně je to i velmi chytré a nutí diváka přemýšlet, aniž by to úplně očekával. Jen škoda útrpného začátku a zkažených akčních scén.

"Was I God? No. Because God didn't win the war. We did." Další z oscarových nominací, která mě nějak míjí. Hlavní problémem je pro mě, že se tvůrci nedokázali rozhodnout, jestli chtějí životopisný film o Turingovi nebo mírně epický válečný příběh o prolomení Enigmy. Výsledkem je něco mezi, na což bohužel není dostatečná stopáž a tak působí chování některých postav či odbočky v příběhu značně zmateně a nelogicky. Vzájemná důvěra, která vyvrcholí větou, která prostě musel zaznít: "Když vyhodíte jeho, musíte vyhodit nás!", je vybudována vlastně v jedné scéně. Odbočky ke kontrašpionáži či nějaké větší představení Enigmy vlastně nejsou či jsou ale naprosto k ničemu. A to všechno jen z důvodu, že se čas musí využít na představení Turingova dětství, které je ovšem pro mě naprosto nezajímavé a v konečném důsledku i zbytečné. Hudební doprovod se líbil, jen někde až moc strhával pozornost ze samotného dění. Cumberbatch neurazil, ale bohužel taky neoslnil, což bylo, vezmeme-li v potaz, že ho mám celkem rád, zklamání. Co si budeme nalhávat, k tak "malému" hodnocení se přikláním hlavně protože jsem chtěl, aby byla Enigma válečný film, což mi bohužel nebylo dáno. Někdo jiný možná ocení více.

"I will not part with a single piece of the treasure, not a single cent of it!" Po dvojce, u které jsem už koketovat s tím, že se bude jednat o první výpravu do Středozemě bez plného hodnocení, musím říct, že rozhodně zlepšení. Přiznám se, že jsem neměl velké očekávání, a předpokládal jsem, že trojka bude nejhorší z Hobitovské trilogie. Možná díky tomu jsem si dokázal finále opravdu užít. Ano, vyskytuje se v něm snad nejvíc zbytečných a tak trochu idiockých scén, které by si mohli klidně odpustit, nicméně žádná nebyla tak do očí bijící jako např. barely z dvojky a u některých jsem se i dobře zasmál. Asi mě v kině úplně neměli rádi, když jsem po každé, co se Legolas objevil na plátně, vyprskl smíchy, neb jsem věděl, že přijde nějaká scéna ve stylu Legolas the god amongs everyone. Dost mi vadila postava hamižného zmrda, který sloužil asi jen k tomu, aby si člověk pořád říkal, proč už ho k sakru nezabijou. Z linka Tauriel Kíli jsem taky neměl zrovna dvakrát radost ale budiž no. Finální souboje armád byli fajn (tedy až na scénu, kdy elfové, kteří jen tak mimochodem nevypustili ani šíp, naskákali před trpasličí falangu v plné polní a umřeli), ale duely už na tom byli hůř. Do teď jsem nějak nepochopil, proč je Bolg tak trochu nesmrtelnej. Potěšila odbočka na Saurona a hlavně Elronda v plné polní. Ve finále dobře odvedená práce, kterou sráží zbytečné hloupé scény, u nichž jsem se ale dokázal zasmát. Nikdy jsem nečekal, že by se podařilo natočit něco ve stylu Pána prstenů nebo Hobita. Nemám nutnou potřebu tyto tituly srovnávat a tak budu asi patřit mezi lidi, kteří jsou vděční, že nás Peter Jackson vzal do světa Středozemě ještě jednou.

Je těžké posunovat žebříček nejoblíbenějšího režiséra, ale Interstellar se o to nekompromisně a s grácií postaral. Rozebrat Interstellar není vůbec snadné - dokonce je to tak těžké, že se tomu velmi nápadně vyhnu a využiji pár frází, které sice vypadají sofistikovaně, ale moc nic neříkají. Jak se říká, každé cestování v čase či podobné téma se rozpadne při bližším pohledu a tak jen zbývá, jak moc dokáže režisér schovat, že nehraje fér hru. Rád bych Nolana poprvé v životě (a asi i naposledy) přirovnal k Danu Brownovi. Zavalí vás tolika informacemi, u kterým musíte přemýšlet ale ve výsledku nemají velký význam, a do toho nenápadně schová fikci, takže se cítíte, že to vlastně dává smysl. Škoda jen, že se cítíte jako kdyby jste četli Ztracený Symbol - nakonec vás ta fikce velmi nápadně praští přímo do ksichtu. Nevím, kde se stala chyba, ale Nolan odvádí celý film skvělou práci a v posledních minutách jako by se ani nesnažil cokoliv schovat. Časový paradox Vás udeří naprosto nečekané a bohužel i velmi tvrdě. Můžete mě soudit, jak chcete, ale první polovinu jsem seděl v kině a moje srdíčko nekontrolovaně tálo a já cítil, že sleduji něco, u čeho se budu chlubit, že jsem to viděl v kině. Bezkonkurenčně do vodní planety nejlepší snímek, co jsem za posledních tak 5 let viděl. Nečekaný, chytrý, geniální. Jenže pak přijde druhá polovina a vy si řeknete: "Na Memento tu furt nemá". A proč? Protože jsem si ani jednou neřekl, že jsem debil. Ani jednou jsem si neřekl, že něčemu nerozumím. Zkrátka a krásně ...jo a dobře, Interstellar má mouchy. Samozřejmě že je má, jenže jich má nekompromisně méně než ...cokoliv. Naprosto cokoliv za posledních pár let.

"Just another Saturday night..."Zklamání? No, vezmeme-li v potaz, že jsem vlastně moc nic nečekal, tak ne. Největší problém Sin City pro mě tkví v tom, že hlavní dva příběhy jsou vlastně hrozně prázdné. Nemyslete si, že bych snad očekával nějaký Memento vypracovaný příběh, nicméně, když se nad tím zamyslíte, dokážete děj popsat přesně jednou větou. Což by ani tak nevadilo, kdyby výplň v podobě akce a vykouřených cigaret byla zajímá. Bohužel není a ani Sin Cityovská animace a zpracování to prostě nezachrání. (hrozně mi nesedlo zbarvení ohně - proč probůh?) Na druhou stranu za krátký vyplňovací příběh s Josephem Gordon-Levittem upřímně tleskám a nebál bych se ho zařadit na první příčku i v rámci jedničky. Herci sedí krásně, nikdo mě vyloženě neštval (možná Jessica Alba) a hlavně Joseph Gordon-Levitt a Eva Green odvádějí práci na jedničku. Škoda jen, že s plytkým scénářem nic nenadělají ani sebelepší herci.

"Not everyone has a happy ending..." Po třiceti minutách jsem si opravdu pohrával s myšlenkou, že film vypnu, hodím "odpad" a půjdu zas o dům dál. Jenže pak jsem se donutil sledovat dál a jsem nakonec celkem rád, že jsem nejnovějšího Spaidýho dokoukal. Bez obalu řeknu, že se jim podařilo vytvořit nejotravnějšího a vlastně i nejarogantnějšího Spider-Mana všech dob. Pokud jsem se v jedničce topil v klišé a v naprosto, s prominutím, kokotských dialozích, tak ve dvojce by mě nezachránil ani Aqua-Man. Já chápu, že je na místě přidat trošku humoru, ale když Spaidy říká své rádoby vtipné komentáře a superlativy na svoji osobu, místo aby zachraňoval lidi, kteří jsou během toho válcování náklaďákem, nemůžu se nepopadat za hlavu a brečet. Nejsmutnější na tom je, že záporáci jsou zpracováni relativně slušně (zvláště vznik Goblina se mi opravdu líbil), že to až vypadá, jako by na filmu pracovaly dvě skupiny lidí. Jedna relativně nadaná a druhá navštěvující ústav Dr. Chocholouška. Akce je velmi slušná, zvláště interakce s Electerm je vskutku nádherná. Ústřední dvojce herců zklamala, ale zde jsem asi dost předpojatý, neb je prostě čím dál tím víc nemám rád a to i přesto, že je Emma Stone tak rozkošná. Rozkošná si může ovšem být, jak chce, ale nejuměleji pronesenou větu "rozcházíme se" bez špetky emocí ji prostě neodpustím. Zkrátka a dobře, jsem zděšen, že toho chtějí udělat ještě minimálně dva díly, ale zároveň pořád cítím, že s trochou úprav by z toho šel vytřískat alespoň průměrně dobrý film. Takhle zatím horší 2 hvězdy. PS (možná spoiler): Nemůžu si pomoct, ale konec mi přijde naprosto nelogický. Sice mám tento typ konců rád, ale zde v něm nevidím smysl.

"My religion, what I believe in is called the Constitution of United States of America." Kdyby hlavní dvě role nepředly, co předvedly, dával bych nižší počet hvězdiček. Ještě bych dokázal zkousnout, že je příběh vystavěn na snad nejvíc klišojdní zápletce ze všech politicky laděných filmů, ale to, jak je děj uťatý, zkousnout nedokáži. První hodinu se dotýká pouze povrchu a pomaličku odkrývá zápletku, a když už si myslíte, že se konečně začne dít něco vážnějšího, prostě si skončí. Vůbec bych se nebál prodloužit stopáž aspoň na ty dvě hodinky a trochu si s koncem ještě pohrát. Smutné na tom je, že se na to moc pěkně dívá. Jen se pak nesmíte zamyslet, co jste to vlastně zhlédli.

"I thought the meaning of people was somewhere in here. Then I looked inside Nicolas Cage and I found a secret ...people are random and pointless." Tak tenhle skvost bych přirovnal k lehčí verzi Přátel. Ne horší, jen lehčí ..a lepší. Nejsou důležité vtipy samotné, ale celý obrázek do nejmenšího detailu vykonstruované dobré nálady. Nikoho netrápí nějaké posouvání v ději či taková zbytečnost jako logika. Odlehčenost, správná dávka trhlosti a hlavně originality je to, oč tu běží. Nepamatuji si vtipy jako například u HIMYMu, pamatuji si celé události. Paintball, prolínání realit, kuřecí mafie křidýlka, Jeffovi proslovy a neustále dělání si srandy ze sebe sama a mnou oblíbené reference snad na všechno. To mi připomíná, že Community rozhodně není pro někoho, kdo není seriálový/filmový nadšenec. Pořád byste si ho dokázali užít, ale právě reference a popkulturní hlášky posouvají Community na jinou rovinu. Herecké obsazení je bez nadsázky jedno z nejlepších, co jsem kdy v životě v komediálním seriálu viděl. Nikdo není slabší článek a všichni se parádně doplňují, aby vytvořili jeden velký stereotyp postav. Epizody jsou sice kvalitou mírně nevyvážené (speciálně 4 série mi nějak nesedla), ale při své krátké stopáži a minimálním výskytu těchto slabších epizod, si toho asi ani nevšimnete. Zkrátka přesně seriál, který jsem na potřeboval. PS: Jaká je krása sledovat sitcom bez tradičního studiového smíchu..