Poslední recenze (5)
Zvrácený (2002)
Od tohoto filmu jsem čekala asi víc, možná můj práh zvrácenosti je posunutý o něco výš. Nicméně se mi líbilo, jak se střídaly něžné, uhlazené momenty s drsnými a surovými. Ta záverečná (počáteční) scéna má něco do sebe a filmu dodala ucelený dozvuk, kdy cítíte, že chaos je všude kolem nás.
Hezké chvilky bez záruky (2006)
Tento film je pro mě poněkud rozporuplným, jelikož herecké výkony nejsou příliš dobré, kamera je roztřesená (chápu - záměrně), příběhy někdy působí jako kdyby byly vycucané z prstu. Ale nakonec mě tohle všechno dostane, protože to zkrátka do sebe zapadá. Psychologie postav je zde velice dobře znázorněná a vyvolává ve mě obdobné pocity, jako má psycholožka ve filmu.
Parazit (2019)
U tohoto filmu mi natolik kolýsaly emoce, že jsem si pak musela vzít prášek na uklidnění. Už mi dlouhou dobu něco nevyrazilo dech jako je Parazit. Jednu chvíli se smějete, pak se vám chce brečet a potom vás všechno štve. Nemyslím si, že je to okno pouze do korejské společnosti, ale i my tady v evropě máme k některým vlastnostem celkem blízko.