hellstruck

Téhle pohádce bych s čistým svědomím nemohla dát méně. Česká tvorba je většinou dole a výjimečně nahoře a tohle jednoznačně patří k těm dobrým kouskům. Kromě toho jsem na tom vyrůstala a klidně bych si to pustila dnes znovu.

Češi mají většinou tendence se uchylovat ke dvoum extrémům - tím prvním je buranský "český" humor ala zapomenutý sáček se solí v čínské polévce, a pak je tu ten druhý případ - přestylizovaná snaha podobat se zahraničním filmům. A to je právě Protektor. Když jsem si přečetla námět, tak jsem se docela unáhlila s nadšením a o to více jsem zklamanější. Hudba je příšerná a kazí atmosféru většině scén. Herci většinou - snad až na celkem sympatickou hlavní protagonistku - odříkávají text jako kdyby četli z čítanky. Pak je tu ta mluva.. možná je to jen můj špatný dojem, ale takhle se opravdu mluvilo za Protektorátu? Působilo to nevěryhodně. Na jednu stranu bych se nedivila, kdybychom v tomto jako v mnohém zůstali pozadu.:)) Jak je ale možné, že se ve čtyřicátých letech u nás všichni oblékali milionkrát lépe než dnes, to je mi záhadou. Každopádně si nechám své nehodící se rozumy pro sebe a přejdu k filmu; příběh manželského dramatu na pozadí válečných událostí byl prázdný. A potenciál by to mělo, ne že ne. Strojené dialogy "Já tě ochráním!" mě nutily obracet oči v sloup každých pár minut. Nebýt té zbytečné přestylizovanosti, tak si u nás film příliš neškrtne, ale chápu, že z čehokoliv, co je lepší než Babovřesky, se musíme poprdět. :) Já si z toho ale na zadek nesedla. Snad za tu poslední - nepřeháním, když řeknu DOKONALOU - scénu bych dala tu třetí hvězdičku. To se ještě rozmyslím.

Adele žere s otevřenou pusou, chodí, kouká, spí. Adele žere s otevřenou pusou, chodí... tak tohle jsem vážně nedávala. Tři hodiny jejího tupého pohledu. Je mi úplně jedno, jestli tam byla nějaká pointa, nic tak nudného jsem už dlouho neviděla. Jednu hvězdu dávám ani nevím za co.

My name is Veronica. And I'm an addict. Jakoby to bylo včera, když jsem se dozvěděla tu úžasnou zprávu, že fanoušci zaplatili film a tak se konečně dočkám zakončení jednoho z nejoblíbenějších seriálů. A už je to tu. Co si budeme nalhávat, film je zkrátka rozloučením pro fanoušky, protože finále třetí řady bylo - mírně řečeno - velice neuspokojivé. Především pro milovníky LoVe. Bez znalosti seriálu každopádně NEMÁ CENU na tenhle film koukat, protože na něj navazuje a dost často i odkazuje (Our story is epic.). Jsem moc ráda, že se sešlo takové množství stejných herců a neudělali z VM hloupost, která až na hlavní hrdinku nemá se seriálem nic společného (momentálně se mi jako dobrý příklad špatného pokračování vybavuje jen Skins). Veronica Mars zůstala stejná, ba dokonce film působí jako další epizoda. Tak autentické to je. Je to příjemná nostalgie. Veronica stále ostrá jako břitva, Logan opět obviněn z vraždy přítelkyně, Dick jako "dick", zkorumpovaný Neptune, fórky mezi Keithem a Ver. Zkrátka něco, co mi chybělo u podivné třetí řady. Co si budeme povídat, není to film roku, nepřinesl nic nového, nestalo se nic šokujícího, děj byl předvídatelný.V podstatě to na mě působí jako "dejme fandům to co chtějí, když si to zaplatili". Ale nestěžuji si. Jen doufám, že Veronica Mars odejde z plátna důstojně a nebudou nás zahlcovat dalšími filmy.

Pro mě jsou talentové soutěže (především v Čechách) jen zábavnou fraškou, ve které najde opravdové uplatnění a slávu jen málokdo. Sláva je totiž obzvlášt vrtkavá dáma. Pro někoho je to ale životní šance, jaké se ujal i Paul Potts, hlavní hrdina tohoto - dosti filmově přikrášleného! - počinu. Aneb jeden z dalších mnoha příběhů někoho, kdo si přes všechny nesnáze splnil sen. Opera se mi nelíbila, nelíbí a líbit nikde nebude - talent Pottsyho se mi nezdá až tak fantastický a řekla bych, že dost možná za jeho výhrou stojí diváci, kteří si rádi utrousí slzičku nad dojemným příběhem outsidera. Ale já tomu vůbec nerozumím, takže to tak vůbec být nemusí. Navíc jsem o Paulovi nikdy v životě neslyšela! Každopádně film je příjemný, ukazuje, že i taková pitomost jako Superstár někomu může změnit život. Co se mi ale absolutně nelíbilo bylo propojení autentických záběrů z Talentu a natočených scén - bylo hrozně moc poznat, že to k sobě nepatří. Navíc příběh nešel tolik do hloubky, o nádoru padla jedna věta a dál nic (??). Ale ty krásné Benátky a sympatičtí James Corden a Mackenzie Crook přilepšují celkovému dojmu, takže dávám 4* s odřenýma ušima.

Achjo. Já věděla, proč se "Hodinám" tak dlouho vyhýbám! Nebyl to můj šálek kávy a to již po přečtení námětu. Kamarádka mi nemohla popsat příběh a po shlédnutí je jasné proč - on tam žádný není. Deprese napříč dobou? Hm možná. Ale proboha, tak nudně převyprávěná! Hodina z filmu uplynula a divák stále nevěděl, co se tam vlastně děje - jedna ženská (Kidman k nepoznání) píše knihu a štve služebné. Druhá ( výborná Moore) peče dort manželovi a s malým synem na sebe vrhají zvláštní pohledy. Třetí (přehrávající Streep) připravuje večírek a říká, že je všechno v pohodě, když je vidět, že není. No za to připálené maso to tedy opravdu nestálo. Jsem milovnice příběhů a tady většinou jen hrála klasická hudba a děj byl neskutečně nezáživný. Za mě by to bylo nejlepší, kdyby se to věnovalo jen Julianne Moore, u které jste od první vteřiny věděli, že je něco špatně. Jako sonda do neštastného života hospodynky v padesátých letech to mohlo být zajímavé. Ale takhle divák vůbec nic o hrdinkách nevěděl a nebyl prostor to více objasnit; to se pak nelze divit komentářům "je to o ženských co nevědí, co chtěj". Od téhle chvíle se vysoce hodnoceným filmům na čsfd asi budu vážně vyhýbat...

Jak žít navždycky? Tenhle film dokazuje, že to jde. I když jen skrz video nahrávku, slova v deníku nebo třeba kresby na zdech. Filmů o umírání je mnoho a filmů o umírání dětí pravděpodobně ještě více - ale Ways to Live Forever je něčím zvláštní. Není to tolik o nemoci a jejich útrapách, ale o otázkách, které smrti předcházejí. A o plnění snů. Tvůrci si v tomhle opravdu vyhráli. Unikátními nápady v ohraném tématu film jen srší. Také se mi líbilo, že nepůsobil uměle a prvoplánově jako třeba My sister's keeper. Krása především anglického severovýchodu k dobrému dojmu jen přispěla a výborní herci (snad až na chvílemi otravného protagonistu) taktéž. Stručně řečeno nemám co vyčíst. Snad až na velkou spotřebu kapesníků..

Nejsmutnější u tohoto ""filmu"" je, že si tuhle píkovinu tvůrci mohli dovolit, protože věděli, že český národ nezklame a vesele si to naštráduje do kina. Za tohle by zaplatil jen opravdový blázen. On už ten nápad vytvarovat pochybný příběh z vtipů je neskonale patetický, ale tady divák jednoduše nevěděl, jestli byl právě pronesený dialog vtipem, který mu nedošel. "Od čeho máš zapatlanej ten monitor? Vstávej, je snídaně." - Asi takhle to vypadalo celou dobu. Herce bych vyhostila jen za to, že se zúčastnili. Ale pravda, pak by nám tu už žádní "herci" nezbyli. Tohle je jednoduše odpad české kinematografie a já se jen modlím, aby to neviděl nikdo ze zahraničí...Pokud ano, tak bych se nedivila, kdyby na nás někdo shodil atomovou bombu... Omylem. Tento film bych doporučovala osobám se sklony k sebepožkozování. Bolí to daleko víc. A delší dobu.

Moderní teen variace na Krásku a zvíře je příjemnou záležitostí a jako podnět pro ženy si trochu zasnít funguje nečekaně skvěle. Po přečtení obsahu asi nikdo neočekával prudce inteligentní film s šokujícím vyústěním. První - nečekaně ponurá! - polovina mě neskutečně překvapila a myslela jsem, že to bude na jasných pět hvězdiček. Osamělost a izolovanost "Lovce" byla vystihnuta dokonale. Jeho smutné putování New Yorkem mě bavilo. Pak se ale film přehoupl do druhé poloviny, kde s příchodem slečny "I miss my lyf" všechno tak nějak ztratilo svou hloubku a kouzlo a film začal být až moc odlehčený, vtipný, klišé. Vanessa, to je kapitola pro sebe. Jednoduše splnila do puntíku moji představu hloupoučké husičky, jakou hraje snad všude. Každopádně je "Beastly" docela fajn zpestřením mezi obdobnými sladáčky a Alex Pettyfer, ten je prostě... vrrrrr za každých okolností. A ne že ne. Mimochodem vizuál byl z jako opravdu nadprůměrného filmu. Time lapse NY mi v hlavě utkví na dlouhou dobu.

Aneb čekání na válku..mám takový dojem, že kdybyste po třicerti minutách přepli na konec filmu, absolutně o nic nepřijdete. Tím pádem pro mě v závěru průměrný film, na který brzy zapomenu. Ale přístup dětí k válce byl přinejmenším úsměvný a opravdu reálný. Sama jsem si vzpomněla na sebe a mého bratra, když jsme se v září 2001 radovali, že bude válka a nebudeme muset do školy. Dětem tu naivitu nelze vyčítat. :) Filmu ale ano.