Amberjack

Podobně jako u Finding Nemo vidím stejně zábavný a místy napínavý příběh s mluvícími rybkami a podobným mořským sajrajtem. A podobně jako u Finding Nemo zvedám po druhém zhlédnutí hodnocení o jednu hvězdičku. První díl vskutku hýřil originalitou a svébytností, o tom žádná, ale podle mě není důvod, aby měl na csfd o celých 13 % vyšší hodnocení než tohle velmi povedené pokračování.

Projdou agenti a narušitelé z prohnilého kapitalistického Západu hustými šumavskými hvozdy a hlubokými močály, nebo naši chrabří pohraničníci ubrání panenskou neposkvrněnost československého socialistického ráje před jejich vpádem? A přefikne nějaký statný soudruh pěkně po bolševicku Jiřinku Švorcovou? Odpověď na tyto a další otázky se dozvíte v tomhle atmosférickém díle Karla Kachyni.

Těžko uvěřit, že od vydání tohohle filmu uběhlo už skoro 20 let. Čas je ale neúprosný a Hledá se Nemo už je v pomaturitním věku. Film jsem teď viděl podruhé v rámci momentálního ucelenějšího průchodu tvorbou studia Pixar (díky streamovací službě Disney+), kterou zrovna dobrovolně podstupuju. Když jsem se po dokoukání přihlásil na csfd, tak jsem byl opravdu překvapený, že napoprvé jsem udělil jen 3 hvězdy. Vyšší hodnocení je jednoznačně namístě. Je to totiž ve všech ohledech krásně zpracovaný film - od neuvěřitelně povedené animace až po přitažlivý námět v prostředí podvodního světa a scénář, který přetéká vtipy, nápady a chytlavostí.

Kdyby mi bylo 12, tak bych to nejspíš považoval za naprostou pecku. Napínavý a zároveň jednoduchý příběh odehrávající se doslova všude po světě (nechybí edukativní vložky) plný zajímavých, pestrých, nekomplikovaných postav. Jednotlivé díly někdy sklouzávají k šabloně, ale ta je každou chvilku prolomena nějakým malým zvratem nebo novým pohledem na už známé charaktery. Dobrá oddychovka, která občas překvapí něčím hlubším. 12 mi není a stejně se mi to líbilo.

Těžce nadhodnocené. Spousta dialogů působí nepřirozeně a některé herecké výkony jsou vyloženě prkenné. Jediné, co je tady opravdu zajímavé a silné je nosný příběh. To ale není zásluha tvůrců. Za to můžeme poděkovat členům gangu a dalším pitoreskním postavičkám.

Druhý film, který jsem od Otto Premingera viděl a druhý, kde vystupuje postava jménem Laura. Ten první z roku 1944, kterému bylo jméno postavy vetknuto přímo do názvu mě oslnil mnohem víc. Tady mi asi trošku chyběl nějaký příběhový zvrat, který by z mého pohledu dal celému filmu smysl. Takhle to trochu vyšumělo do prázdna. Nepopírám ale, že jsem sdělení možná pochopil špatně. Anatomie vraždy je v každém případě trefný název a kromě příjemných hereckých výkonů a všudypřítomného nadhledu a občasného vtipu (jednou jsem dokonce vyprsknul smíchy) se film i přes svou délku vůbec nevleče. Trošku mě ovšem zamrzela revelace jedné z postav, že abstinence je lepší než pití. To zase neblbněte, hoši.

Pokud se podobně jako já nemůžete rozhodnout, jestli nejlepší sci-fi film všech dob natočil James Cameron se třemi esy v rukávu v podobě obou hardcore Terminátorů a druhých Vetřelců, nebo jeho sci-fi předchůdce Ridley Scott s bravurním prvním Vetřelcem a geniálně filozoficko-atmosférickým Blade Runnerem, tak tenhle Gilliamův majstrštyk vám rozhodování možná ulehčí... Komentář píšu po třetím zhlédnutí a můj úžas zůstává stejný jako kdysi. Herci, atmosféra, všudypřítomná schíza, hudba a ten scénář! Psal ho mimo jiné stejný člověk, který napsal Blade Runnera - David Peoples. Tak mu tady stavím pomyslnou sochu v nadživotní velikosti. A to nedělám často.

Asi nejhorší adaptace (srovnávám s velmi dobrou, klasickou Lumetovou verzí s Albertem Finneyem v hlavní roli a s naprosto skvostnou verzí z roku 2010 v hlavní roli s Davidem Suchetem) známého románu Agathy Christie, přesto nepostrádá díky kvalitě předlohy solidní úroveň. Johhny Depp nebo Penélope Cruz mě dost potěšili, zbytek známých jmen taky odvádí svou standardní práci. Ale je to na můj vkus až moc podbízivě zpracované pro průměrného diváka 21.století. Což upřímně řečeno není úroveň, ke které by filmy měly směřovat. Ale já jsem arogantní, namyšlený debil, takže na mém názoru v tomhle směru zase tolik nezáleží.

Nic podobnýho jsem ještě neviděl. Což je dobře. Tenhle kříženec (pun intended) absurdní komedie a skoro až filozofického dramatu by si k dokonalosti zasloužil jen zajít za hranu únosnosti. Chápu, že většina diváckého obecenstva by to nesla těžko, ale vidět Madse Mikkelsena natvrdo píchat slepici by asi vyloudilo úsměv na mé postižené tvářičce.

Knížka je mnohem lepší.