Chrustyn

Proti gustu ... ale nebylo mi při sledování řady citově rozbitých lidí, dobře po těle.

Méně známý horor, kde jsem fandil útočícím psům než bránícím se lidem. Jako film ale slabší.

Dev Patel a jeho převedení legendy o Hanumanovi do akčňáku s nejprostším možným příběhem a to příběhem pomsty. Opičí muž není nový Raid ani John Wick. Ve dvou hodinách je celkem tak 20 minut akčních scén a první polovina je pouhou přípravou na realizaci promyšleného plánu. Opičí muž tak není prostou akční jízdou a mám pocit, že ho Dev Patel původně ani jako čistokrevný akční film nezamýšlel, protože je zde mnoho nastíněných vrstev. Film tak trochu klame tělem a pro mnoho diváků může být roztahaný až nudný. Akční scény jsou zrealizovány velice dobře, jsou drsné, fyzické i detailní ale minimálně u té první jsem měl pocit, že tvůrci pod detailním záběrováním a divokým střihem, skrývají své rezervy z čehož až bolí oči. Zbytek je naštěstí někde jinde a ukáže se, že byl Opičí muž pro Deva Patela srdcovým projektem po všech stránkách. Na debut vyzrálé a profesionální jen ne bezchybné. 70%

Pro hráče a ty co vyrůstali v devadesátkách, velice zábavné. V 15 minutových epizodách se dokument vždy zaměří na nějakou zásadní osobu, která formovala počítačové hry v České republice a přestože je to pohled hodně zkratkovitý, vždy přinese zásadní informace bez vaty.

Čekal jsem detektivku, dostal jsem táhlé sociální drama s nesympatickými postavami.

Hodně velká zóna nezájmu všech zúčastněných. Neobvyklý pohled na zvěrstva koncentračních táborů, tentokrát z druhé strany zdi ... doslova. Po stránce audia jeden z nejsilnějších zážitků co jsem u filmu zažil a ve výsledku ta největší deviza, která mě udržela. Všechny ty ruchy z dálky jsou opravdu mrazivé a o to více zamrzí, že příběhově film prakticky nikam nesměřuje a i přes kratší stopáž přijde nuda z neustálého sledování nic nedělání všech zúčastněných. Ojedinělý zážitek ale Zóna zájmu určitě je.

Bratrstvo neohrožených ve vzduchu se nekoná, ale přesto jsou Vládcové nebes jeden z nej seriálů za poslední dobu. Velkolepý a vizuálně perfektně zpracovaný pohled na americké letce bombardérů za druhé světové války. Půlka seriálů jsou pravidelné letecké bitvy, které si jsou dost podobné ale vždy skvěle vypadají a tvůrci se nebojí občas přitlačit na pilu v zobrazení krve. Se seriálem jsem měl dva zásadní problémy. První byl ten, že první polovině, děj výrazně zpomalí a doslova se začne více držet na zemi. A ten druhý jsem problém byl obrovské množství postav, které navíc v uniformách a maskách nepoznáte, takže pokud si divák nezapíše všechny jména, má problém zjistit, který z hrdinů ještě žije. Jsou to ale nepatrné vady na kráse, povedeného díla, které nadchne fandy historie i poutavých příběhů.

Považoval jsem to za zbytečnost ale Ted funguje v seriálové podobě ještě o trochu víc než v té filmové. 70%

Dnes už notně zastaralé a zajímavé jen jako srovnání s Cameronovým Titanicem. Na druhou stranu ničím zdržující, svižné a velkolepé.

Přiznávám, že jsem si přál a trochu i věřil, že by se Luc Besson mohl Dogmanem vrátit do doby Leona a Brutální Nikity, ale nestalo se. Dogman není v žádném případě akční film a to co naznačovali trailery, je zde jen tak mimoděk. Film se nejvíce přibližuje poslednímu Jokerovi a ukazuje nám příběh, životem hodně zničeného muže, který našel lásku a přátelství jen u psů a stal se Kmotrem zapadlé čtvrti, který šéfuje psímu gangu, vystupuje v drag show a trochu se zaplete s místním gangem. To co naznačovali trailery je zde asi 10 minut a není to působivé, tak jak by mohlo být a pokud by tam závěrečná akce vůbec nebyla, film by fungoval dál. Dogman tak ani není filmem Luca Bessona jako spíše Caleba Landry Jonese, bez kterého by neměl co nabídnout a on jediný, film posouvá na mírný nadprůměr.