Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Drama
  • Dobrodružný

Recenze (101)

plakát

Tvoje tvář má známý hlas (2016) (pořad) odpad!

Ne že bych si potřeboval vylít ego a už ze zvyku tomu vrazit odpad. To ne. Když jsem ale se zděšením koukal na archivní pořady vysílané na stanici Telka, říkal jsem si, jestli to opravdu lidem v té době stačilo. Jestli to opravdu bylo pro ně zábavné. Uklidňoval jsem se, že tato doba je už pryč a tyto nevkusnosti a trapnosti vymizeli. Po včerejšku ale váhám, zdali jsem si něco sám sobě nenamluvil...

plakát

Ztracené město Z (2016) 

Černobílý film se sníženým obsahem emocí, bez napětí. Složení: Černá 45%, bílá 45%, 5% dobré herecké výkony, 4% příjemné lokace, 1% emoce. Osobně bych tento film přirovnal k Americkému sniperovi. Též životopisný film, který stroze vezme kupu faktů a splácá to dohromady. Když si o Percy Fawcettovi přečtete na wikipedii, budete mít přesnější informace získané namísto za 141 minut za minuty 3. Nejsmutnější je fakt, že pakliže by se v obou těchto filmech vystřihla jakákoliv část, výsledek je stejný, možná dokonce lepší, protože budete moci dřívě dělat konstruktivnější věci.

plakát

Everest (2015) 

Oceňuji a zároveň kritizuji autentičnost. Na jedné straně tu stojí téměř věrné kopie herců skutečných dobrodruhů spolu s autentickým, až dokumentárním pohledem na Mount Everest. A na straně druhé špatně dávkované napětí společně s povrchností. Ať už co se vztahů týče nebo smrti jednotlivých postav.

plakát

Kosti a skalp (2015) 

Bone Tomahawk svým pomalým vypravováním, kde se neustále mluví, a téměř úplnou absencí hudby, připomíná čtení knihy. Podobně jako u knih i tady se musíte prokousat nezáživným úvodem. A po nějaké delší době dospět k zakončení. Podobně jako u knih i tady jsou ne vždy plodné a účelné dialogy. Podobně jako u knih i tady je vše vyobrazeno surově a syrově. Kdyby to byla kniha, tak je to vážně skvělý. Jenže on je to film. A ten se liší od knihy hlavně v tom, že tady není prostor pro představivost, díky které si některé chyby můžeme dovolit opravit. Přesto všechno velmi povedený debut, který je přesně na hraně 3* - 4*.

plakát

Krampus: Táhni k čertu (2015) 

První polovina filmu je velmi dobrá. Sněhová vánice, pusté okolí a jediné útočiště kolem pomíjivého ohně předznamenává solidní zábavu. Když jde ale do tuhého, ustoupí se atmosférickému hororu a přejde se do bláznivé komedie s příšerkami a hulákáním. Kdyby aspoň vyvražďování za něco stálo. Bohužel je patrná snaha tvůrců snížit rating na minimum, takže jednotlivé smrti jsou ufiknuté – dokonce tak šikovně, že celým filmem projdeme bez prolití kapky krve. Navíc tempo vyvražďování je vražedně rychlé a až úplně na závěr, což zavání nedonošeností.

plakát

Malý princ (2015) 

Vynikající první polovina, která perfektně vyvažuje klasický příběh s dobou 21. století a moderní animace s velmi vkusným zpracováním pohádky o Malém princi. Do obou těchto rovin přenáší cit a křehkost tolik obdivovanou na předloze. A to (samozřejmě) i zásluhou perfektní hudby Hanse Zimmera. Polovina druhá už tak skvělá není. Je trochu vynucená, protože předloha není klasickou pohádkou boje dobra a zla. I přestože tam asi musí být, alespoň dětem obratně ukazuje, že charaktery z předlohy 72 let staré přebývají dodnes.

plakát

Marťan (2015) 

Na můj vkus až příliš americké, vtipné, veselé a optimistické. Čekal jsem pořádný survival film, ale dostal jsem hollywoodskou verzi Příběhu opravdového člověka.

plakát

Osm hrozných (2015) 

Pompézní tříhodinová fraška. Neměl jsem až takový problém s délkou filmu nebo s tím, že se jedná spíš o pouhou, okázale protáhlou historku vyprávěnou po Red Rocku. Naopak. Je z toho vidět velké Tarantinovo sebevědomí, kdy při takové stopáži dokáže, za pomocí skvělého, mrazivého prostředí a útulné atmosféry chaty, na diváka zapůsobit. Největší zádrhel spočívá v přímočarosti příběhu, kdy je jasné, co se stane. A vy pouze doufáte, že se pletete. [menší spoiler] Rozdělení na dobré a zlé je strašně primitivní a přečtené ihned po vkročení Johna Rutha do obchodu (chtělo to víc sobeckosti, aby každá postava chránila svoje zájmy). A co víc. Přehnaná, až nesmyslná brutalita (zvracení) a nezajímavá hudba, která Vás nestrhne do varu jako v případě Djanga, sráží kvality Osmi hrozných o stupínek níž.

plakát

Sicario: Nájemný vrah (2015) 

Zdrcující a až děsivě reálný, avšak ne zbytečně brutální a odpuzující. Nemusí být. K navození atmosféry využívá totiž dokonalou hudbu, skvělý mix charakterů postav, vyváženou akci a preciznost.