Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (2 058)

plakát

ONEMANSHOW Foundation: Cizí zeď (2018) (hudební videoklip) odpad!

Sračka v době vzniku, neustále, navždy. Kdo není schopen vnímání v kontextu, dávat si dvě a dvě dohromady, s tím je to těžko. Sebranka, která se na tomto projektu sešla, mluví za vše. Někteří mě sice zarazili, ale OK, jejich volba. Se znalostí anamnézy celé akce, je takováto potřeba zviditelnit se, potřebou zviditelnit se za  každou cenu. Navlíct to jakože za "správnou věc", tohle zbaští jen omezení lidé neschopni kritického myšlení. Marešovi se akorát divím, že s některými z nich je schopen profesionálně komunikovat. V principu se totiž stále jedná o docela svinský podraz, který měl pobavit příznivce Kamila (kterému sice asi jedna věc s tourettem vyšla, ale jinak samé slabé besídečky, ale živte si ho, bejbátka, sypejte mu do kapes, robátka,  však vy jednou prohlédnete..), ale jelikož to bylo za čáru, muselo se rychle, honem něco vymyslet, že ano? Honem, honem, honem! Hmmm.  A mně je úplně jedno, jak "ušlechtilý" motiv si nakonec honem rychle vybrali. Pro člověka s mozkem v hlavě totiž vždy neplatí, že účel světí prostředky. Nejde o nic podstatného, ani nic, co by člověka zvedalo ze židle, ale tehdy u mě Mareš stoupl v očích a tak to zůstalo dosud. Předesílám, že žádnou zanícenou fanynkou jsem nebývala. Jsem člověk, který si ráno pustí rádio.  Zvítězila lidskost. Na jeho místě bych rozhodně být nechtěla. Člověka  zaskočilo, jak může být neškodný, příjemný, veselý počin pro pobavení posluchačů, hrubě a odporně vytrestán.  Kamil Nízký může do němoty točit svá videa, že o ferrari vážně nešlo, mně jako odpůrci celé akce, také o ferrari nejde, navíc Mareš si na něj vydělá v klidu,  jde o princip a aké cítím, že by někdo byl asi i rád, aby se na celou věc zapomnělo, a to bych já nerada. Hyenismus, snahu se za každou cenu zviditelnit tím, že komusi vylezu po zádech,, hurónsky se plácat do kolen, jak originální nápad, he, he.  Některé věci se nedělají, nejsou sranda, ostatně solidně široká obec to nevzala, a recese? Tu beru všemi deseti. Nápad jezdit trabantem se mi líbil. Bylo to velmi vtipné a originální. Kdežto Kamilův výmysl a tahleta laciná šmíra, kterou nedosáhl absolutně ničeho, jen si banda pozpívala a pubescenti si u YT , místo reálného zastavování a pomáhání u nehod, cvrkali do gatěk, že "jaká pěkná odrhovačka!", patří k nejsprostším počinům nesahajícím po kotníky ani produkci TV Barrandov.  Píšu to na svoji zeď, s chutí  a s odstupem let, autonehodu jsem měla, dokonce u ní zemřel člověk (nikoli mou vinou), ale kdo cosi podobného zažil, pochybuji, že by přistoupil na podobný hehehumor. Odpad! nejen klipu, ale všem, co se na tomto podíleli. A kteří to uznávají a bezmozkově adorují. Tohle bylo celé dobré jen pro jednu věc: rázem bylo jasné, kdo je kdo.

plakát

Americká idyla (2016) 

Když se zradikalizuje potomek, je to konečná v každé době a většinou navždy. Politika, náboženství, sekty, to vše je z pohledu nešťastného rodiče adekvátní vztahu s dítětem závislým na  tvrdých drogách. Čím více vyhraněným názorům propadne, tím je výsledek ve vztazích ničivější. Neštěstí na entou. Často jde o děti s vysokým IQ a cesta zpět zpravidla nevede. V tomto případě protivná koktající děvenka, nasraná sama na sebe, přijala extrémistické názory rozzuřené mládeže, která protestovala proti válce ve Vietnamu nikoli PEACE, květinovou lennonovskou cestou, ale výbušninami. Prostě kašlat na životy, však my jim ukážeme. Vyhodím do vzduchu kohokoli, kdykoli, však si za to můžou sami… Strašné! Film to není špičkový, to ne, myslím, že hlavním problémem je prostý fakt, že se na tohle dobře nedívá, ale v jádru přesně vystihuje pomatenost zblblé, nezralé mládeže, která logické argumenty nejen, že nechce slyšet, ani se nad nimi nedokáže zamyslet, natož je přijmout, byť s odstupem let už by rozum pobrat mohla. Nikoli. V tomto konkrétním případě se dostaneme do fáze, kdy tohle vymaštěné individuum nakonec chodí s hadrem pře držku, aby vydechovaným vzduchem náhodou neotrávilo minibroučky ve větru, každá hovadina má právo na život atd. . Tata na ní čeká roky na stejném místě ve větru, dešti, kdepák, nevyleze. Vyleze, až když je zničený  otec v rakvi. Po úplně podělaném životě ho milující přátelé sunou do země. Výstižně natočený, smutný příběh rodičovské lásky, vůči konfliktnímu děcku, které zasypávat bezbřehou láskou asi nemělo valného smyslu. Jenomže říkejte to rodičům. Matka na to přišla, když už prorazila úplné dno a skončila v blázinci, postava Ewana šla dál. Bolest si umocnil ještě odpuštěním, prominutím čtyřech surových vražd a ani tak se mu nedostalo lásky opětované. Každý máme mantinely jinde, rozumím rodičům, kteří se v takových případech nechají  altruisticky zlikvidovat, i těm, kteří potomka odříznou, aby sami přežili. Vzácná situace: všechno je totiž správně.

plakát

Minišou Karla Šípa (2021) (TV pořad) 

Minišou dává maxiprostor osobnostem, což je namístě, protože dosavadní výběr hostů, kdy pořad uteče jako nic, najednou konec, ale my bychom rádi poslouchali dál, o něčem svědčí. Jednak si legendy naší kulturní scény takový prostor zaslouží, za další, teď je zrovna doba, kdy je na to čas, prázdný Semafor, vůle a celá řada diváků je už znavena nejen dobou, ale i všemi potřeštěnými soutěžemi, často x krát přerušenými reklamou, nebo prostě Krause nemusí. Neviděla jsem všechny díly, ale Svěrák- skvělý, jako vždy, Jarek moc fajn, ačkoli jej bezmezně neadoruji, jeho básnické střevo je naprosto noblesní, taky, že jsem Ostravák a jeho tvorbě rozumím, že ho Karel Šíp zařadil do svého výběru hostů, zasluhuje pochvalu. A posledně Bohdalka. Neuvěřitelná forma, jakou paní Jiřina v devadesáti letech disponuje! Nejeden šedesátník na tom není zdaleka takto. Velmi ráda jsem se dívala. Je jasné, že v soukromí se ti dva museli nařehtat jako koně, zažili toho nemálo, je fajn, že aspoň něco na nás dýchli. Scénku s banánem bych vidět mohla. 😆 Víte, dělat si srandu ze sebe a ještě si o užít, to neumí každý. Krom toho je paní Bohdalová baba, která zahraje všechno a domnívám se, že nic nemá zadarmo. Dříč, makač, profík. Je skvělé, že Jiří Strach, člověk milého vystupování a schopný kvalitních filmových počinů s paní Bohdalovou točí krásné věci, protože ať už ji máme v oblibě, či nikoli, většinu z nás její postavy provázejí celý život. Ať už ve formě audio pohádek, večerníčků, pohádkových postav, či rolí ve filmech a divadelních hrách pro dospěláky. Werich na talent a pracanty oko měl, čili klobouk dolů, vše nejlepší, pevné zdraví, hodně krásné práce jak divadelní, tak filmové a moc bych se nedivila, kdybychom za deset let zatleskali zase. S tímhle elánem to bude raz dva. 😉 Kdo rád poslouchá, dovolím si doporučit audioknihu Malý princ v Jiřinino podání. Miluji verzi Viktora Preisse, Ladislava Mrkvičky a dalších, ale když to čte Bohdalka, věřte- nevěřte, to je prostě strašná šupa!!! Jedinou vadou na kráse je, že záznam nemám celý a nedaří se mi jej roky sehnat. Pokud byste někdo věděl, kde je k mání, napište. Uděláte mi radost. Díky.

plakát

Bankéř (2020) 

Podle hesla „Můžeš žrát, ale nesmíš mlaskat.“ Kdyby chlapi necukli a nedali primitivní bělobě banku, bylo by dobře na věky věků, amen. Že to byl sociální projekt, na podporu černé obce, nebaštím, šlo o prachy a chlapci se strategicky sekli. Nic víc, nic méně, protlačení aktuálních nálad okaté. Přesto výborný film, pohodově laděný, který nás sympaticky i za cenu zřejmých klišé, přesto příjemně seznamuje nejen s realitní problematikou amerických šedesátek. V úvodu jsem tušila další monotematickou záležitost, kdy si takřka nejpočetnější menšina, pojede svůj bluesový evergreen, kterak se o ně zbytek ošklivého světa nechce se vším všudy postarat, odmítá jejich absolutní kvality, proto nezbývá než dělat výtržnosti, bordel, rabovat, fetovat, přepadávat, ždímat systém a podobně, je do toho opřená, že výrazná část této party kvůli vyššímu poslání nemá čas chodit do školy nebo snad dokonce do fachy, ale ne. Spletla jsem se. Dostalo se mi precizně řemeslně vypiplaného, inteligentního, vkusného filmu, který zcela neagresivně zaujal a líbil se od A-Z. Je perfektně napsaný i zahraný, kvalitní retro s úsměvnou, přesto logickou pointou, protože proč by dva chytří černí kluci nemohli podnikat a zaměstnat bílého sice papouška, nicméně stále jako troky tupého ambiciózního blba. Sympaticky znázorněné sociální bolesti Afroameričanů v letech, kdy to věru neměli snadné, byť byli pracovití, vzdělaní a slušní, pokud měl kdosi mozek, ambice, plány, stejně utřel a hlavou zeď neprorazíš, což je skutečně maras všech marasů a posuny v tomto směru vítám. Omezení, která jim systém kladl byla naprosto nepřijatelná, v určitých formách jsou zakořeněná v jižanských oblastech dosud. V TOP restauraci kousek od Naples na Fl., tě člověk tmavé pleti obsluhovat nebude. Nesmí. Najdeš ho u dřezu. Skvělé dialogové party, zejména Samuel sypal trefná moudra, tesat je. Navíc scénáristé moudře neopomenuli naťuknout ani věc zásadní- chování. Vystupování a první dojem, který Garret na okolí dělá. A jak si na tom zakládá. Je zřejmé, že na sobě musel makat. A o tom to je. O tom to přesně je i v současnosti. Chování. Čili na jedné straně rovná práva, příležitosti, ohodnocení, zároveň rovné povinnosti, dodržování pravidel, zodpovědnost a pak budeme moci svět označit za férově uspořádaný. Ovšem odchylky stále budou, neboť stačí si zajít do hospody mezi Horní a Dolní kdesi na Kokořínsku a názorně zakusíme, co se asi tak semele. Tohle bude vždycky. Říká se tomu předsudky. Každopádně žádná diskriminace jen tak od oka do civilizovaného světa nepatří. Ani bordeláři, závodní celoživotní povaleči, uvřeštění anarchističtí hulváti, těžící z prostého faktu, že z jejich zfetovaného ksichtu a nože v ruce jde strach, kteří nežijí v Nigeru, zemi nejchudší z nejchudších, bez osvěty a základního vzdělání, nýbrž ve Státech, přesto jim stále nedošla základní matematika: nerobím- nemám co do hrnce- nemám zdravotní pojištění- nebydlím- fet a chlast něco stojí- proto si nenasekám čtyři až šest dětí. Chyba lávky. Došla. Ale proč ne, že jo? Nasekám a kolotoč se roztáčí dál. Hladové, fetující nebo na alkoholu závislé děti chtějí také své místo na slunci, kradou, přepadávají, škola- haha, dospívají a jedeme pěkně dál. Známe. Říká se tomu špatná zkušenost. A bohužel ti schopní si toto stigma s sebou táhnou jako balvan a ti chytří dobře vědí, že tady musí makat víc, než jiní, aby se prosadili. Nespravedlivé, ale je to tak. V současnosti se tlačí na přistoupení na hru ulicových revolucionářů a kamerových klekačů. Že prý pak bude svět lepší a oni nám ukáží, jak na to. My na oplátku ukážeme, jak jsme morálně vyspělí, kultivovaní a laskaví, zalezeme se stydět za racionální, realistické názory do kanálu, kam za námi nahážou vinný nevinný prostěradla a svět se změní k obrazu jejich, protože tak to bude správné. Inu, nejsem si úplně jistá, zda tyto neomarxistické paušalizované žvásty a následný sešup dolů, protože nahoru bychom to museli tahat my a to se po nás důrazně nechce, nebudou cestou k Boschově Zahradě pozemských rozkoší, ale tak kdo chce kam.. Také proto Bankéře chválím! Líbí se mi kladení důrazu na pracovitost, kultivovanost, fandím lidem, kteří něco umí nebo vykazují snahu, těmto brány naprosto dokořán, klobouček a zasloužené prachy a úspěch. Ovšem tančit kolem barelů se zapálenou naftou s většinovou částí menšiny do budoucna odmítám. Jelikož jsem mívala tu čest pozorovat roky z oken či z chůze po stejném chodníku. Spíš bych poskytla prachy na medicínskou studii, jakým způsobem a v jakém sociologickém a demografickém rozsahu si poničila játra antikoncepcí veškerá zodpovědná děvčata všehomíra a sofistikovanému závěru, proč tomu tak asi je. Ale nene, toto by bylo z balíku nepřípustného sociálního inženýrství, na to se musí rafinovaněji. Stačí poskytnout zbraně, drogy, přihodit pocit naděje, že každý může všechno, k tomu zástupy nedomrlých naivních snílků narozených kolem milénia, kteří ví kulové o životě, hladu, bídě, válce, totalitních manipulacích, o flákotě na talíři, zaměstnání, rodinných povinnostech, starají se o své avokádové bio latté a filosofují o nudě všedního dne, přemnožení planety lidmi, adorování slepic a toulavých nevykastrovaných koček, aniž by vnímali kontext, však tito zaboxují za zelené populistické cokoli a všechno se to pořeší jedna socialistická báseň, že ano. Čili nebojme se toho, pryč s hodnotami a vítejme v jednadvacátém století! Film je místy pomalejší, z mého pohledu mu to neuškodilo.

plakát

Rodina na baterky (2021) 

Briskní, vtipné, inteligentní, našlapané, originální, výborná animace, fičelo, jako namydlené, děti naprosto nadšené, my rodiče jsme se skvěle bavili také, výbuchy smíchu se nedají sečíst, jediné minus: neviděno na velkém plátně, ale nevadí. Vynikající v každém detailu, tolik sympatického humoru se v animáku už dávno neurodilo. Plný počet, snad potřeštěná rodinka potěší mnoho vyprahlých, filmových duší! ...ten pes.. :)))))

plakát

Hercule Poirot - Vražda v Orient expresu (2010) (epizoda) 

Hudba: Christian Henson, skladba "Redemption". Pro mě nejlepší poirotovka vůbec. Tohle televizní zpracování mi sedlo na 100%. Mám v oblibě i jiné verze Vraždy v Orient expresu, ovšem i s odstupem let a po několikerém shlédnutí, se mi už v úvodu svírají vnitřnosti, perfektní hudba, atmosféra, David Suchet mě tady doslova rozsekal. Netypicky pojato, rozvaha nad vinou a trestem, víra versus rozum a do toho cit. Také boj spravedlnosti a zásad proti beznaději lidské a regulérní, živočišné pomstě. Moc pěkné. Z mého pohledu nejlepší zpracování a to patřím k několika málu nadšeným fandům počinu Kennetha Branagha. Velmi se mi líbilo i dílko jeho, ovšem toto bude asi záležitost srdcová.

plakát

Ray Charles – Live at Montreux (1997) (koncert) 

Ray Charles- geniální mistr každého jednoho tónu, nezaměnitelný, precizní, klobouk dolů. Parádní koncertní záznam pro fanoušky hudby snad napříč všemi, dnes již klasickými, žánry. Georgia on my Mind.

plakát

Mare z Easttownu - Fathers (2021) (epizoda) 

Druhý díl je ještě lepší než úvod, mimořádně mě těší angažmá Julianne Nicholson, zatím celé dobré.

plakát

Mare z Easttownu - Miss Lady Hawk Herself (2021) (epizoda) 

Káťa zhrubla, zestárla, zhranatěla a jede bomby! Rozjezd perfektní, vypilováno do detailu, každý jeden zúčastněný obličej šupa, atmo se dá krájet, z mé strany nadšení.

Reklama

Reklama