AdamXB-1

Duna Franka Herberta je pro mne elementární záležitost, formovala mi fantazii ranného sci-fi a patřím mezi uctívače celého kultu, takže nějakou tu představu o tom, jak by mohla vypadat její filmová podoba mám. Bylo by tedy nasnadě předpokládat, že mé hodnocení bude přímo úměrné tomu, jak moc se tvůrcům podaří přiblížit téhle mé představě. Kupodivu je zde opak pravdou, Villeneuve je mým představám na hony vzdálený, přesto mohu jeho Dunu označit za výbornou, málo barevnou, uhlazenou, mainstreamu přístupnější, ale přesto výbornou.

Emocionální true story s tématem dnes už notoricky známé potřeby aplikovat nový, neortodoxní a účinný přístup k výuce, namísto starého, zkostnatělého a nefunkčního modelu školství. Na první dobrou nic nového, něco podobného se neustále omílá v mnoha zemích světa, jenže v represivním prostředí malého pohraničního města v Mexiku, plného násilí a drog toto téma dostává nový rozměr a Radical, je za mě dobrý způsob, jak o tom natočit film.

Prázdninové drama nejen o dospívání, u kterého není pochyb o kvalitní fimařině s upřímnou studií charakteru a cokoli vytknou je problém, jen se u mne nějak nepodařilo vyvolat tu správnou melancholii, či navázat nějakou hlubší vzpomínkovou paralelu, což by se u takového filmu dalo spíš nazvat jako "problém na straně diváka"... prostě nejsem ten pravý, ale i to se někdy stává.

Marocké sci-fi s náboženským přesahem? Kdo by se nadál, že road movie z marockého pohoří o hledání smyslu života a s tajemnou podprostorovou zkušeností by mohlo zaujmout... jenže zaujme a vůbec to není špatné, dokonce hudebně a vizuálně skvělé.

Podmanivé, africké, folklorní drama v dokonalé rovnováze černé a bílé. Spojením kouzelného vizuálu a živého příběhu, jež je dávkován v malých kapitolách, zaujme tento snímek hned na začátku a nepustí až do konce. Nápadité, kreativní a hlavně nové... pro zvídavého diváka jak dělané.

Osvěžující drama na všední den, které se nebere příliš vážně. Nesentimentalní pohled na sbližování otce a dcery zjišťujících zda by se vůbec mohli mít rádi. Nelehká situace je umě odlehčena hravými záběry pastelově barevného prostředí. Jako celovečerní debut více než ucházející.

Tíživé artové drama z podhůří slovenské, skanzenové vesničky přednacistického období. O tom, že hlavním pilířem celého snímku je vizuál není pochyb, ale zatímco na jedné straně se kamera zdárně vypořádala se syrovou atmosférou doby, na druhé již méně zdařile vstupují do hry dobarvené prvky (plameny, svítící oči), které nesou sdělení ďáblova počínání jen tak nějak na půl plynu, působí trochu jako pěst na oko a tak by jejich absence asi ničemu neuškodila. Dvojí mám i pohled na postavy filmu, na jedné straně výborné herecké zastoupení (především ženské role), na straně druhé trochu kazí dojem morální nevyváženost charakterů postav. Mainstreamový divák si k tomuto filmu bude razit cestu jen těžko a je to dobře, není mu určen, no a ten alternativní s povděkem přijme, že se na něj na Slovensku s artem myslí, ale uzná, že je ještě do budoucna co zlepšovat.

Politicko-špionážní thriller z orientálního prostředí egyptské univerzity, jaký by sami Egypťani nenatočili. A právě ono netradiční muslimské prostředí je to, co snímek nejvíce táhne. Což se naproti tomu nedá říct o sdělení či samotném vyprávění, které jsem měl trochu problém rozluštit. V mém očekávání byl i nějaký hlubší náboženský přesah (vzhledem k prostředí legendární Al-azhar), ten zprostředkuje snad jen závěrečná, hlavním hrdinou trefně použitá citace, takže důraz je kladen spíše na politickou rovinu. Jde tedy o ne zas tak špatnou, sunnitskou podívanou, s ne hned na první pohled rozpoznatelným odkazem na román Umberta Eca "Jméno růže" , jež prostě jen nesplnila má možná trochu velká očekávání.

Kouře a potu plný, saunový dokument, jež pouhým aktem pozorování dokáže poeticky zprostředkovat sadu rozhovorů týkajících se tíživých témat nejen estonské společnosti. Kouřová sauna (nebo také udírna) zde působí jako očišťující prostor, který zbavuje zábran a spouští směs zpovědí pokrývající celou emoční stupnici od smíchu k slzám. Vznikl tedy kouřem provoněný, osvěžující a povedený dokument, který má co sdělit.

Svérázné komediální drama s inteligentní romantikou, překypující tím nejsuším humorem vůbec, který ovšem nebrání divákovi smát se a zároveň pocítit upřímnou empatii k hlavním postavám, jež se potýkají s bojem o to nejzákladnější (práci, bydlení, lásku). Kaurismaki se v pouhých osmdesáti minutách zvládne vyjádřit i k současnému politické dění a zajímavým způsobem vše zasadí do zvláštního bezčasového prostředí. Nemůžu se tak zbavit dojmu, že jsem narazil na dost nenápadné, přitom ale mistrovské dílo uplynulého roku.