AdamXB-1

Především vizuální efekty, akční sekvence a možná ještě slušný futuristický design, je to co se vleze do dvou hvězdiček v hodnocení. Dále už jen zklamaní a nevyužitý potenciál. Problematika A.I. plní jen marketingový účel a film v tomhle ohledu postrádá jakoukoli snahu o nějakou relevantní vizi. Futuristický svět mi zde přijde nefunkční, nelogický a často až absurdní. A o představě originálního autorského sci-fi nemůže být ani řeči. The Creator je tedy jen vizuálně úspěšný, ale jako film selhává.

Blízko a až příliš blízko, pokud jde o kameru, obličej hlavního hrdiny budu mít díky tomu ještě dlouho otištěn do paměti, což nejspíš nic nemění na faktu, že na dospívajícího "neherce" šlo o zdařile a silně záhranný debut. Lukas Dhont s emocemi diváka sice balancuje na hraně přehnanosti, ale nesklouzne za hranu a emotivní příběh v tomto směru dokáže brzdit tak akorát. Takže se mu podařilo stvořit vcelku solidní drama na téma ztracená dětská nevinnost.

Kulometná dávka vtipu s dobře zvoleným formátem kraťučkých dílů v krátké minisérii, díky němuž vznikla jednoduchá, rychlá a hlavně zábavná špagetová jednohubka se zamáčknutou slzou na konci... za mě není co dodat.

Emotivní, babyboxové drama, které potěší v přístupu k citlivosti, dokáže se až nečekaně dobře vyhnout zbytečným sentimentálním prvkům a nepřekročí tak hranici, pro mne únosné melancholie. Na druhou stranu, jako by se Hirokazu Kore'eda snažil vyprávět mnoho příběhů, z mnoha různých pohledů, načež mu vznikne mišmaš problémů, které v souvislosti s opuštěnými dětmi nutně existují, takže je není možné všechny dotáhnout do nějaké větší hloubky, kterou by si zasloužili a divák se tedy musí spokojit s tím, že na ně autor spíš jen poukáže.

Blízká budoucnost, kde AI a nové technologie vytváří i nové společenské problémy, jako absence přírodního prostoru, přístup k mateřství a silný korporátní tlak. To si přímo žádá o hlubší sondu. Ta se bohužel drží jen těsně pod povrchem a film tak - z mého pohledu - zůstal trochu za očekáváním. A když už zde chybí prostor pro hlubší zamyšlení, nabízí film alespoň solidní herecké výkony, působivé prostředí a soundtrack, či nějaké ty úsměvné situace, z tohoto pohledu je alespoň přístupnější, což byl nejspíš i záměr autorky.

Sice nápaditý, ale trochu zbytečně přeplácaný mysteriózní mišmaš, který zachraňuje minimalizmus jednoho bytu a křišťálového popelníku. Film se tak nesnaží dělat zrovna velkou díru do sci-fi světa, takže forma nezávislého domácího DIY mu sedí a z tohoto pohledu je zkouknutelný.

Precizně zvladnutá práce procedurálního dramatu. Právní otázka je ve filmu řešena dopodrobna, což přidává na věrohodnosti, ale i na náročnosti snímků. Skvělý výkon herečky v hlavní roli nechá otázku vinny otevřenou po celý film a dokonce i po jeho zhlédnutí. Zasloužená Zlatá palma.

Poklidné až relaxační, sakurové drama na téma svobody a radosti, které si, mimo jiné, dává za cíl, upozornit na problém spojený s malomocenstvím (domnívám se, že asi málokdo po zhlédnutí nevyužije služeb doktora googla s heslem lepra). Snímek je zpracován vpravdě ryze japonským způsobem, od charakterů postav, až po prostředí, takže by mohl být - pro člověka japonskou kulturou "nepolíbeného" - hůře stravitelný.

Zhlédnuto na Future gate festivalu jako velmi příjemné překvapení bez většího očekávání. Jednoduché drama s velice povedeným (minimalistickým) soundtrackem a špetkou francouzského humoru. Snímek je sice často až disneyovsky naivní, to ale nemusí být nutně vada na kráse.

"Bůh je mrtvý a my jsme ho zabili", Junk head by se dal popsat jako vtipné vyjádření této klasické Nietzscheho myšlenky. Což naznačuje, že film nejspíš nebude určen pro současného mainstreamové fanouška anime. O to víc si přijdou na své ti ostatní. Můj obdiv si získal i fakt, že se Takehide Hori postaral nejen o režii a scénář, ale téměř o veškerou práci, včetně hlasů, vyřezávání loutek, osvětlení, ovládání kamery, střihu a skládání hudby a to vše téměř ve čtyřiceti letech, bez předchozí zkušenosti s filmovou tvorbou (vyvrátil mi tak předpoklad, že kvalitní film nemůže být dílem jednoho člověka). Za zmínku stojí i komentář Guillerma del Tora, s kterým se dá i ztotožnit, a který ocenil krátkou verzi filmu jako „dílo pomatené brilantnosti“.