KafuR

Hravá kravinka pro ty, kterým byl Potter málo. Nuda prakticky bez zápletky, snažící se co nejvíce vytěžit z již vytvořeného světa Rowlingové a krásného vizuálu a zapomínající přitom na pořádný scénář. Mnohem zajímavější druhá dějová linie je příliš upozaděna jenom proto, aby si jeden mohl užít ztřeštěného pobíhání po New Yorku s postavami budícími přinejmenším rozpaky a jejichž jednání často svádí k nutkání nakopat protagonisty anebo scénáristy do zádele. Celý film tak působí dojmem nafouknuté bubliny, která doufá jenom v to, že nostalgičtí fanoušci umožní vypustit na světlo světa i další její zbytečné bratříčky.

No, pokud vím, tak na Stránské skále už jsou minimálně čtyři keše, takže s tím FTFkem by to asi moc žhavé nebylo, ani kdyby nějakou tu krabičku opravdu našli, ale samozřejmě chápu, že nějaké ty volně přístupné díry se sehnat musely, protože vlamování se někam přes mříže by mělo určitě dohru v podobě druhého dílu z nějaké té tmavé věznice. Amatérské nadšení tomu sice nechybí, faktické stránky také vytýkat nebudu (kdyby se TAKTO flákali při honu na FTF, a ještě v Brně, tak by pro ně nezbyla ani brambora), ale bohužel to bloudění ve tmě, kvůli kterému jsem si musel dokonce zhasnout lampičku, aby se mi neleskl monitor, a celková pointa vzdáleně připomínající přepnutí kanálu na Televizní noviny na mě dojem neudělaly. Jediné, co bych tak vyzdvihl, je zvuková stránka dílka, finálka dokonce přípomínající remake Lesního ducha, ale jelikož spolubydlící vedle na počítači pařil zrovna nějakou onlinovku, kde furt hýkali koně, tak ani po této stránce mi nebylo dopřáno. Ale já se na to zkusím znovu podívat někdy v noci. A možná i sám!

Myslím si, že po půl tuctu novodobých filmíků o suprhrdinech jsem zvyklý už na ledajaké hovadiny a různé podoby absence scénáristovy fantazie, ale to jsem ještě netušil, že na mě z hlubin času vybafne další skvost, tentokráte na téma laborant vs. tříkolkáři. Rok vzniku jsem rozhodně bral v úvahu, ono zrychlovat záběry šlo už i v devadesátých, ale ostatní věci už mi jaksi hlava pobírat odmítla, a to hlavně: město, které si nedokáže poradit s bandou zfetovaných pošuků na motorkách, nezachrání jeden Blesk, ale pouze apokalypsa biblických rozměrů, která toto doupě neschopnosti definitivně vymaže z mapy.

Green se jako scénarista s postavama moc nemazlil a jako rejža je zase vidět ta jeho slabost pro horory. Člověk aby pohledal podobně nehororový film, který je tak surově intenzivní a nemilosrdně krutý. Přestože je celý film postaven jenom a pouze na zádrhelu zastavené lanovky a na ní zapomenutých studentů, díky vhodnému castingu, mrazivé atmosféře a bezservítkovým zobrazením bolesti v různých podobách se z jednoduchého a přímočarého filmu stává drama, které může rezonovat dlouho po skončení. A to hlavně díky skutečnosti, že mrazivá divočina nemusí být nutně tak pustá, jak se zdá.

Rozhodně to není pro dospělé publikum a vlastně ani pro milovníky původních komisků. Garfield má pár zdařilých hlášek, zábavných scének i dalšího prvoplánovitého humoru, celé se to snaží držet po kupě prosťounký scénář a do cíle to dorazí rychleji, než se zdá. Možná, že to je tak dobře, ale i tak mě to na jedno občasné shlédnutí jako oddechovka neurazí.

Takovéto žánrové perly se z našich luhů a hájů nevypouští nijak často na to, aby mohli místní přechytřelí mentálové sáhodlouze oslňovat svoje nepočetné publikum tím, že podobný filmový matroš už přece viděli z amerických lesů někde u Burkitsville před patnácti lety, protože tamější Blérskou čarodějnici Jákl překonává přinejmenším kvalitními lekačkami, které sice nepřicházejí s ničím novým, ale pouze s klasickým volume doprava a kopnutím do kamery, ať to má ten správný třaslavý říz, ale celkově, když nad tím tak vším přemýšlím, nebýt úplného konce, který se snaží oslnit " velice nečekanou" pointou a tím pak obírá diváka o jakékoliv kalkulování, byl bych úplně spokojen, protože dívat se rozhodně bylo na co. V neposlední řadě se ale také určitě jedná o film, jehož zpracování si nejlépe užijete v kině, protože na bububu z monitoru počítače se dá na rozdíl od kina reagovat rychlým přivřením obrazovky.

No mně to přišlo jako kolosálně natočená blbost. Hodně lidí tady plive Emmerichův pokus z roku 1998, ten se ale aspoň nepouštěl do tak pavědeckých teorií o vzniku a způsobu života těchto oblud, které by snad nespolk ani scénáristův podvraťák slyšící na jméno Punťa. Pochvalu tak akorát dostane Desplat za údernou hudbu, protože tupý a vážně se tvářící scénář mě přestal velice rychle bavit, čímž zapříčinil i to, že ani monstrózní akci jsem si neužil tak, jak by si zasluhovala, jelikož na ničím vítezství mi vlastně vůbec nezáleželo.

Ono to ze začátku ani tak hloupě nevypadá (pomineme-li fakt, že zrovna Amíci kritizují Francii za jaderné zkoušky). A dokud se nám Godzilla drží pěkně ve vodě a věnuje se potápění (lodí) a rušení starých rybářů, tak si vlastně ani není pořádně na co stěžovat. Jenomže pak nám ta přerostlá ještěrka objeví ulice Manhattanu, nenápadně (?!) si zmizí v tunelech metra, které by jí do té doby stačily tak na schování prstu u nohy a jako by toho nebylo málo, tak páni scénáristi od této doby natolik popustili uzdu svoji chorobné fantazii, že se člověk pomalu začíná modlit, ať tu příšeru nesestřelí ovladačem dřív, než se to povede těm srandovním chlápkům s pistolkami v ruce.

Bezesporu originální vyprávění o budově někde na konci světa, obývané pro ni typickými ale jinak nevšedními postavičkami. Lehce, svižně a s nadhledem rozvíjený řetězec plný bizarních momentů a událostí, jež všechny spojuje postava hoteliéra a jeho ochotného poslíčka. Za veškerou svou zajímavostí však pokulhává zábavnost, protože filmu chybí dějové prvky a silnější zápletka, které by divákovi umožňovaly být přímo součástí děje a ne jen jeho přímým pozorovatelem. Ovšem to je také otázka vkusu a rychlosti, se kterou se divák přizpůsobí rejžovu stylu.

Nezasvěceného diváka může tento snímek přivést do slušné deprese, protože pokud by to mělo na všech gymplech vypadat tak jako v tomto ústavu, zanedlouho by v tomto státě nebylo slušného člověka. Většina prvků v tomto filmu je mírně nadsazená, hlavně profesorům jsem jejich chování občas ani za mák nevěřil, ale na druhou stranu to jako dokreslení zmaru a skepse životního stereotypu fungovalo dobře. Skrze tuto nadsázku autoři nepokrytě odkrývají úskalí života teenagerů, i života s teenagery, a samotný konec, který nic neřeší, pocit beznaděje a nemožnosti úniku z tohoto života ještě umocňuje.