KafuR

Pohodová letní verze o Honzovi, který není až tak hloupý, jak se zdá, jen má občas smůlu. Občas vtipná, často zábavná klasika Vanočních svátků, které ani příliš nevadí absence jakéhokoli napětí, protože tady se prostě hraje na komediání notu.

Po delší době konečně film, který mě potěšil a to dokonce na několika frontách. To, že se Amíci nebáli střílet do vlastních řad a bez příkras ukázali, jak to u nich vypadalo v dobách, které ještě mnozí z nás pamatují, není rozhodně věc, která by se dala v televizi sledovat každý den a v tomto syrovém podání navíc budí pocity viny, že se s tím tak dlouho nic nedělalo.

Ze začátku jsem se zhrozil, co na tom může trvat 8 dílů, když ta nejlepší pasáž z vězení se odkrouhne tak rychle, že jsem ji skoro propásl krátkou procházkou do kuchyně, nepočítám-li to, že jedna scénka této vězeňské minipasáže pak slouží jako exotické pozadí pro titulky na začátku každé epizody, snad proto, abychom nezapomněli, že tato pasáž tam opravdu také byla. Jinak je vidět, že Edmondovým krajanem je také Fantomas, role totiž střídá stejně obratně, jenom kamufláž trochu flákal, protože maskování velkého nosu za ještě větší, občas také s kolárkem a kotletama, by mohlo stačit tak akorát na slepého v tunelu. S celkovým zpracováním ale spokojenost, knížku jsem sice nečetl, přesto však doufám, že tato verze nepřinutila Dumase obracet se v hrobě jak vrtule.

Tak nevím, někde je asi chyba. Dlouho jsem se tomuto veleslavném veledílu účelně vyhýbal ve snaze nepokoušet posledními léty už tak o mnohé obohacený seznam naprdfilmů, ale nakonec mně to teda nedalo. No nic, žádná katastrofa se sice nekonala, ale že bych byl vedle z velice drsné šestnácky, která se uvědomí svou lásku až poté, co jeden z nich musí zhynout a nakonec se rozhodne zahrát si na Shakespearovu Julii, to se říct nedá. Kdyby tu četbu ve škole aspoň neflákala a dočetla to až do konce!

Další ze zářných příkladů snahy vytřískat co nejvíce prachů ze zbytečného dvojdílu, a to také na úkor kvality. První Reprodrozd je pomalu se rozvíjející dvouhodinová úvaha hlavní hrdinky o nadcházející revoluci, jejím smyslu a smyslu vlastní role v celém tom soukolí, orámovaná mediální kampaní, která proti sobě postavila dva kdysi nerozlučitelné přátele. Dějově dostačující na půlhodinu čistého času, nezáživné a s hromadou prázdných scén snažících se násilně najít si místo v celém tom příběhu. A jedna pěkná píseň to nezachrání.

Válka nám sice probíhá na všech frontách, první linie dobývají pusté ulice Kapitolu a rejža nám k tomu naservíruje jedinou povedenou pasáž v kanále, to je smutné. Celá bitva o budoucnost Panemu pak probíhá někde za kamerami, o jejím vývoji se člověk dovídá jen velice zkratkovitě, protože celá stopáž se věnuje skupince vyvolených, kteří se tiše plíží vstříc svému poslednímu úkolu. Žádné epické bitvy, pouze patetickými proslovy ověnčená předvídatelná taškařice, která všechno hází na bedra hlavní hrdinky. Příjemně však překvapil Hutcherson, ten zde podivuhodně vyzrál a svou roli zvládl nad očekávání.

To, že se celý film (mimo ty šašky v Kapitolu) oblékl to tmavšího hávu, není rozhodně na škodu, ale jinak že by to štáb s novotama přeháněl, se také říct nedá. Z kůl sedmnáctky se stala faktkůl osmnáctka, která svoji filozofii ohledně střídání chlapů podle jejich relativní blízkosti tady převádí dokonale do reality, a to až tak, že se jeden nestačí divit, co všechno dokáže zamaskovat za akutní hormonální nestabilitu. Aréna tentokráte celkem nudná, trpí nedostatkem prostoru (ve filmu) a nadbytkem spojenců, a celé to nezachraňuje ani přemíra snahy shlukovat se na místech, kde vás může zabít ta nejnepravděpodobnější věc, ať už to je ta fujfuj mlha anebo nadržené opice.

Možná, že si měl Meťjů Vaughn také nejdřív počkat na nějakou tu padající hvězdu a přát si lepší rozpočet, protože z celé té velkolepé filmové výpravy je nejzajímavější ta díra ve zdi, která nutí člověka k zamyšlení, jestli by její zacelení náhodou nevyšlo levněji než doživotní renta pro neúplatného celníka. Jinak pokud pominu další závažné nedostatky útočící na mojí vratkou psychickou rovnováhu, jako je stokrát omletá a přežvýkaná óda na pravou lásku a nepatrně nedomyšlená země nezemě, stále mi naštěstí zůstane metrosexuální de Niro, sedm variací na správný bratrský vztah a hlavně Tristan Gump metající takovou rychlostí, až se mi dělaly čtverečky na monitoru, a proto určitě nemůžu říct, že jsem se celý film bavil jenom na scénáristův účet.

Zajímavé? Tak trochu. Bizarní? Určitě, takže se Oscarům vůbec nedivím. Surrealistický a rozhodně nekonvenční příběh o ženě s duší dítěte, která to má ráda stokrát jinak a rozhodne se svýma naivníma očima poznat kýčovitě pestrobarevný svět za okny svého až dosud dobrovolného vězení. Očima, které se postupně naučí ten svět a život v něm chápat. Vlastně je to v současné době asi dost populární námět, bořit tímto způsobem zaběhlé konvence a nastavovat současné společnosti zrcadlo. Jenom to asi nebylo nic, co by mě dokázalo strhnout. Pamatovat si ten film ale určitě budu.

Od začátku film šlape jako hodinky, pomocí zdánlivých náhod rychle seznámí s postavami a uprostřed noční sloty je uvězní v motelu, který se od té doby několikrát zabarví krví. Skvěle zfilmováno, film má tempo a narůstající počet vražd společně s paralelní dějovou linií svádí k vymýšlení nejrůznějších teorií. Ta jediná správná je však nakonec tak trochu zádrhelem filmu. Což o to, pointa je fikaná (a dokonce dvojitá;), ale po hodině sledování zběsilého trhilleru divák prostě očekává stejně zběsilé zakončení a ne zvolnění tempa a náhlý psychopatologický rozměr. Je to sice chytrý tah, ale ne každý ho skousne.