KafuR

Exotický koktejl začínající jako investigativní reportáž o svérázných obyvatelích jednoho příměstského okrsku, která se vzápětí mění v akční boj o přežití zoufalého člověka, jehož orgány najednou získaly větší cenu než jeho život. Blomkamp si zaslouží palec nahoru za originální koncepci filmu, ve kterém je smícháno mnoho žánrů dohromady, aniž by to působilo vyloženě rušivě. Tato koncepce však na druhou stranu neumožňuje divákovi být součástí příběhu, protože střídající se dokumentární styl naopak vyžaduje od diváka nezúčastněný pohled. District 9 tak působí jako unikátní filmařská perlička, která se nebojí být pyšná na svoji odlišnost. Škoda jen, že na úkor atraktivnosti.

Disturbia kombinuje prvky teenage komedie a thrilleru, který nakonec nabízí očekáváný, ale přesto dost vyhrocený závěr, navíc dost odlišný od pohodové první půlky filmu. Je štěstí, že hlavní roli si střihnul právě Shia, protože hlavně první polovina není o napětí a hutném ději, ale o zábavě, která se nezvrhává do trapné a nudné přehlídky právě jen díky němu. Mimo lahůdkového závěru a jeho výkonu však film nedokáže strhnout déle než na pár momentů a nabízí spíš multižánrovou exkurzi do života puberťáků, kteří měli přílišný zájem o své jinak netečné sousedy.

Řekl bych, že rozdělení společnosti na vidláky, snoby, sebevrahy, úředníky a hadráky a s tím související mír a blahobyt je na mě příliš geniální řešení, jelikož jsem jeho podstatu jaksi nepochopil, ale když jsem pak viděl, jak ti všichni začnou vyvádět, když má někdo náhodou předpoklady strkat nos do více škatulí, začal jsem dokonce uvažovat, jestli toto řešení nebylo příliš geniální i pro samotnou authorku. Jako autobiografická studie z budoucnosti to tedy moc použitelné není, ale pokud chcete pouze shlédnout nějakou lávstory z rádoby drsňáckého prostředí a mozkové závity šetřit na večerního Hercula Poirota, jedno zhlédnutí vám pravděpodobně nic neudělá.

Poslední díl zůstává velice silně napojen na závěrečné peripetie dvoječky a provádí nás finálními zákulisními tahanicemi, ve kterých jde o neodbytného pisálka, jeho potřebou strkat všude nos a také partičku vysloužilých důchodců s rozličnými chorobami a jejich tajným spolkem z mládí, kdy se rozhodli, že život jednoho zběha od Uralu je cennější než život dívčiny, která ráda dělá problémy tam, kde se to nikomu nehodí. Každopádně bylo toto justiční drama bojující za právní způsobilost jedné zlobivé dívčiny jakoby vystřižené z večerníčku pro dospělé velice záživné a zábavné a navíc s třešničkou na dortu v podobě závěrečného soudu, kterou můžete buď spolknout jako jednohubku anebo ji pomalu převalovat po jazyku a vychutnávat si ji jako chudák Lisbeth svého až příliš osobního doktůrka z dob dospívání.

Druhý filmeček o holce, co tak ráda zlobí a polévá ohněm, sice nepřímo navazuje na první zkušenost, kde si to po svém s golfovou holí a vibrátorem vyříkala s chlápky, co tak neradi její tak něžné pohlaví, ale toto jeho druhé zpracování už je o kapku nudnější, jelikož hlavní postavy i přes svou bezespornou zajímavost jsme si vrchovatě a ve všech polohách užili v prvním díle a tady už jenom pokračují v nastoleném trendu a pak hlavně celá ta kriminální zápletka už nepůsobí tak tajemně a neotřele, takže ani konec kromě narážky na Killa Billa nenabízí nic natolik natolik vzrušujícího, aby byla tendence si něco z toho zapamatovat.

Je zajímavé, že Divočina není ani tak o divočině, kterou Cheryl potkávala tam venku v horách, ale spíš o divočině, co nosila v sobě, ve svém srdci a vzpomínkách, které nepřešly. V tomto ohledu je paralela mezi cestou skrze Pacifickou hřebenovku a vsuvkami z jejího bývalého života jako osvětlení jejích motivů motorem celého filmu a tvůrcem jeho nejsilnějších momentů. Je však škoda, že film není silný ve výsledném dojmu, protože samotný konec nenabízí řešení problémů, které ji na cestu přivedly a které tvořily jádro filmu, ale představuje jenom cíl jedné daleké poutě, přičemž všechny zásadní impulzy k této pouti zůstaly nedořešeny a ponechány pouze s možným příslibem lepších zítřků. Ale kdoví, možná to tak mělo být. Člověk nemůže čekat, že s posledním krokem problémy přejdou, ale jen to, že se na ně bude jinak dívat.

Slabší tři. Jediné, co chrání scénaristy od vyhazovu, je krysoveverka a Sidova babička, protože jinak se jedná o posté zrecyklovanou nenápaditou šaškárnu, ve které je smícháno všechno, co jsme už viděli v předchozích dílech a přitom bez přídavku čehokoli novátorského, které by tuto partu posouvalo někam dál. Nicméně pochybuju, že cokoli z těchto věcí bude malým capartům vadit, protože komické scény většinou fungují tak, jak mají, a navíc konec samotný je tak sladký, že rodiče ušetří po kině za zmrzlinu.

Klasika dobrodružného žánru, která na vtipu a elegaci neztrácí ani po mnoha letech a která dokáže svým zpracováním vzbudit dojem, že archeologie je jedna nikdy nekončící série dobrodružství a hledání ztracených pokladů.. Ehm promiňte, chtěl jsem říct, že plně chápu, proč historikové a jiní minulostí uchvácení lidé nemají Indyho zrovna MOC v lásce, protože v umění zplundrovat kdejaké archeologické naleziště se mu nevyrovnají ani jeho němečtí přátelé. Jenomže my, senzacechtiví diváci, mu to baštíme i s navijákem, a tak nám nic nebrání bez okolků listovat v knize Archeologie na sto způsobů podle Indiana Jonese a náramně se přitom bavit.

První dva díly se mi líbily, ale ten poslední byl celkem zklamání. Možná ale bylo nutné, aby si Mareš s Malindou po 1. oddělení založeném na skutečných případech vyzkoušeli něco fiktivního a přitom si šlápli do každého klišoidního bahna všude, kde se to nabízelo. A také doufám, že se z toho poučí. Protože na klišé, spoléhání na náhody a idiotské chování hlavních protagonistů tu máme tuny jiných kriminálek, a já naopak doufal, že scénáristi fiktivní případ (který teda má potenciál) postaví na realistickém (nebo alespoň realisticky vypadajícím) vyšetřování. Ale bohužel, poslední díl udělal z vraha (schopného 10 let unikat policii) hlupáka (několikrát), finální expozice na místě činu doc. Stehlíka vyzněla spíše tragikomicky a korunku tomu nasadili scénáristi se zakončením, kde se všichni poplácají po zádech, přestože se většina z nich zachovala jako amatéři/hlupáci. Ale na ty první dva díly snad budu vzpomínat rád.

Pro milovníky klasických hollywoodských bijáků možná trochu nevděčný film, ale pro ty, co jsou ochotni zkousnout, že ne všechny bouře se dají projet na hromadě plechu s pokaženým mrazákem, se bude jednat o velice intenzivní zážitek umocněný především množstvím jídla, které se jim podařilo nacpat do svého chřtánu před tím, než se s bandou improvizovaných lovců žraloků vydají hrát si na tři citrónky do chřtánu úplně jiného, který na rozdíl od žaludku jednou spolknuté věci očividně rád nevrací.