Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Drama
  • Krimi

Recenze (440)

plakát

Avengers: Infinity War (2018) 

Jednou to příjit muselo a Thanos přišel. Bez nějakého vysvětlování, bez příkras, za to s padáním hlav hned od začátku. Parádní úvod, který se s ničím a nikým nemazlí a uvádí do chaosu, který potrvá praktický celý film. Vzhledem k množství postav je děj dost zasekaný a rozkouskovaný, tu dialogy, tu seznamováním a jednotlivé epizodky jsou nevyrovnané v závislosti na postavách. Závěr nezávěr účel ale splnil, na druhou část navnadil a všechny ty neporazitelné superhrdiny dostal tam, kde jsme je ještě neviděli.

plakát

Black Panther (2018) 

Aneb Marvel meets Africa. Chválit je možno ledaco - exotické exteriéry, které filmu dodávají punc originality a marveláckým filmům tak zase dále rozšiřují obzory, stylové a kulisám odpovídající hudební motivy nebo neokoukané herecké tváře, které ale zároveň nebudí dojem, že se u filmu ocitly pouze díky barvě pleti. A k tomu navíc záporák, jehož pohnutky je možno pochopit, protože to není nikdo jiný než (ne)obyčejný člověk a ne nějaká obluda z vesmíru. Proto škoda kolísavého tempa, nenápaditého finále a scénáře, který na některých místech mohl z filmu vytlačit mnohem víc emocí.

plakát

Bohemian Rhapsody (2018) 

Nemusíte se v jejich hudbě nějak orientovat, ale ona se k vám stejně dostala, ať už jste chtěli nebo ne. Životopisné snímky frčí, a zvlášť, když se jedná o hudební ikonu, která je v podvědomí uhnízděna víceméně každého, je situace dost usnadněná. Stačí si z životopisu vzít to, co se hodí do krámu, něco poupravit a na pozadí hodit některé z jejich legendárních hitů. Vyhajpované hodnocení nepřekvapuje, takový film bude spíše přitahovat příznivce Queenů než jejich odpůrce a těm pak také nabídne energickou, pěveckou ódu na Jejich Výsost, podepřenou navíc skvělými hereckými výkony. Ale finále na Live Aid bombastické.

plakát

Colette: Příběh vášně (2018) 

Potřebovalo by to zkrátit stopáž, protože tempo je unylé a příběh bez výraznější zápletky nedokáže strhnout tak, aby to dokázalo udržet nepřetržitě pozornost. Vzhledem k pikantnímu tématu se také jedná o příliš středněproudý a nekontroverzní snímek, který nedokáže plně využít rebelského charakteru hlavní postavy.

plakát

Máš ji! (2018) 

Námět rozhodně potenciál má a herecké obsazení také dost zdařilé, ale ačkoliv se nejedná o typickou trapnou americkou komedii, rozhodně jí škodí to, že je po americku zpracovaná. Po některých držkopádech by některé z těch kámošů odnesli ne na nosítkách, ale rovnou na márách, a to, že z Jerryho udělali ultrageniálního neporazitelného bojovníka, působí dost nevyváženě vzhledem ke zbytku party. A právě ten stylový konec dokazuje to, že pokud by se z toho posledního neporaženého stal na chvíli normální člověk, mohla by to být teprve zábava hodna skvělého námětu.

plakát

MEG: Monstrum z hlubin (2018) 

U katastrofických bijáků se asi tak nějak podvědomě předpokládá, že budou přiměřeně tupé, ovšem nikdy by neměly být tak blbé, aby zároveň i přestaly bavit. Tento přírustek cílený pro asijské publikum má navíc ještě jeden problém, a to je absolutní nedostatek kolosálnosti. Film 2012 byl také blbý, ale byl dost kolosální na to, aby mu člověk spoustu věcí odpustil, zatímco v tomto případě se jedná o bezpohlavní, krve se štítící epizodku Jakuba Wágnera lovící místo přerostlé štiky vyhynulou parybu. A nejvtipnější scénka filmu je Stathamova narážka na Hledá se Nemo.

plakát

První člověk (2018) 

3,5*. Civilní sonda do hlouby astronautovy duše aneb co vše předcházelo slavné větě o malém kroku pro člověka atd.. Film se chvályhodně na míle daleko vyhýbá jakémukoli patosu a americká vlajka na pozadí vlaje jenom proto, že tak to opravdu bylo a nic víc. Při úspěšném přistání by se dalo střihnout na oslavující lidi z NASA anebo radující se americký národ, ale proč? Není opravdu lepší vychutnat si to v tichu a pomalými krůčky při vzpomínkách na svou rodinu jako ten První člověk? Trochu prostříhat ke konci už vražednou stopáž, méně konverzačních chvilek a rychlejší konec a bylo by to bez výhrad.

plakát

Raubíř Ralf a internet (2018) 

Dvojka v internetovém prostředí, které se po videoherní jedničce celkem logicky nabízelo a vzhledem k tomu, že na poli internetu se cítím mnohem víc doma než ve světě videoher, jsem si nespočet narážek a odkazů na klasické internetové vychytávky užil mnohem víc než zmíněný první díl (strejda vyhledávač, honění za lajky, spamík + body za nakouknutí do darknetu;) Nejlepší pasáž je ale Disneyland s princeznami. Příběh to celé tak nějak rámoval, nevyšumí sice úplně do prázdna, ale do propracovanosti mu dost chybělo.

plakát

Ready Player One: Hra začíná (2018) 

Celkově vzato, nepříliš optimistický pohled do blízké budoucnosti, kdy lidem nebude stačit již být pouze nepřetržitě připojený na síť, ale budou chtít být této sítě i součástí. Přepálené délkou a ke konci klasicky spielbergovsky patetické, přesto natočeno natolik chytlavě, že to chytne i lidi s jiným vkusem. Minimálně alespoň v nějakých momentech. Neokoukané herecké tváře a tak trochu patrný přesah do současné doby, kdy všechno pomalu směřuje k nějakému podobnému virtuálnímu pozlátku.

plakát

Složka 64 (2018) 

Zajímavé, vtahující a s několika silnými scénami, to vše již v klasickém schématu oddělení Q, kdy nějaký starý případ dostává výrazný (tentokrát sociální) přesah do současnosti. Na hlavním detektivním duu se naštěstí nic nezměnilo, pozadí případu má příjemně znepokojivý nádech, takže možná jenom škoda toho až příliš jednoduchého rozbití skupiny v závěru a zbytečně sentimentálního konce, který mohl kratší a údernější.