KafuR

Jednička byla výborná, přesto na mě však neudělala takový dojem, jaký by se na status kultu slušel. Tak jsem přešel na dvojku, která by prej měla být ještě lepší. A.. nebylo to špatné, ale prostě a jednoduše jsem očekával trochu větší akční nářez. Arnoldovi jsem původně nemohl odpustit to, že měl ve scénáři vepsanou poslušnost vůči tomu nesympatickému smradovi, kterému při výchově očividně chyběl mužský element, a také ty pokusy o polidšťování bych nejdříve zarazil, naštěstí však konec díky tomu získá hmatatelnější dopad. Akce se objevovala spíš nárazově, na druhou stranu ovšem taková, na kterou se nezapomíná, a to ať už se jedná o nejlepší scénku v obchoďáku, anebo tu na motorce. Celkově vzato slušné, ale je celkem škoda, že filmy tak důležité pro svoji dobu postupem času na lesku ztrácí a bezvýhradně se dnes dají sledovat jen očima uctívače jeho kultu.

Dva roky žil Bourne v klidu, než ho jeho minulost znovu dostihla a naservírovala nám první pokračování příběhu agenta, který ze všeho nejvíce bojuje s vlastní identitou. Změna režie je znát hlavně na kameře, její krátké a dynamické stopáže umocňují dravost filmu i tam, kde se to zrovna dvakrát nehodí, kvůli čemuž se film zdá chvílemi nepřehledný, i když je pravdou, že opačným stylem by žánr tak trochu popíral sám sebe. Akční scény jsou povinností pro všechny studenty dynamiky a vzrůstající entropie, finální naháněčka v ulicích Moskvy představuje jeden táhlý a strhující zážitek konkurující projížďce na horské dráze. No nic, už se těším na třetí setkání.

Whedon si byl určitě vědom očekávání, které něj padalo ze všech stran, a to také asi může za to, že film je sice klasicky americky zábavný popcorňák s kupou povedených hlášek, ale na druhou stranu v něm kromě grupáče superhrdinů jakožto splněný sen všech geeků chybí jakákoli režijní invence, která by stála nejen za zapamatování, ale i za druhé zhlédnutí. První zhlédnutí na čtyří hvězdičky stačí, ovšem další zhlédnutí už se neobejdou bez otázky, jestli by si takový film nezasloužil vizitku, která nevybledne dřív, než skončí poslední potitulková scéna.

Špičkový akčňák, který se obejde bez zástupů zabijáků v tratolišti krve, siláckých keců a bezduchých výbuchů, ale který spíš sází na povedený scénář, civilní herce a rejžy bez potřeby se zbytečně ukazovat. Damon sice ze začátku vypadá jak vyjukaný chlapec, který ke svým schopnostem přišel během nehody v laboratoři, ovšem záhy i tento jeho výraz dostává svůj smysl a člověk na konci může jenom s potěšením konstatovat, že stále existují filmaři, kteří dokážou známou látku obalit tak, že člověka ani nenapadne to s něčím srovnávat. Protože Bourne je kapitola sama pro sebe.

Tak se Frantíci rozhodli, že ze svých národních legend udělají pitomce a to ještě tuplované! Což o to, Réňovi bych ten věčně mučednický výraz ještě věřil, ale ten Žérard, to je vrchol! Potom, co tak dramaticky pláchnul z pevnosti If a vyříkal si to ze svýma kámošema mu očividně natolik hráblo, že blázince v Paříži začínají stavět vyšší zdi a policajti vydávají jeřáb jenom na podpis. Ke konci se mi sice už takový kopec srandy nedostávalo a od bukvic to jde dokonce s komedií s kopce, jelikož si film začíná hrát na Kriminálku Paříž, ale i přesto na první setkání s Kentánem vzpomínám velice rád.

Tak pro mě asi nejlepší film z celé trilogie. Předlouhá stopáž už mi nedělala zdaleka takové problémy jako předchozí díly, kdy mi nestačily ruky na podpírání a pravidelné profackování každou načatou hodinu, zestárlý kmotříček na mě působil mnohem osobitějším dojmem než zamlada a hlavně jsme si konečně našel týpka, kterému bylo možno fandit, i když ho, chudáka, trochu odrbali s ženským elementem, když si tam pan režja chtěl za každou cenu procpat ten svůj našpulený zázrak, a tak doufám, že si chuť spravil aspoň při pauzách s komparzistkama. Závěrečné peripetie jsou parádní, snad opravdu nejlepší z celé trilogie a úplný konec vytváří krásné zakončení celé té ságy, i když nevím, jestli zrovna musela trvat těch devět hodin.

Je velice zajímavé, že filmy, které by na mě dle hodnocení většiny měly zapůsobit a dojmout k slzám, pak zdaleka nesplní očekávání, které jsem k nim chca nechca musel mít a kapesník sice na konci zvlhne, ale to spíš kvůli dalším zbytečným očekáváním. Formanův styl z toho čiší každým coulem, Nicholson podle očekávání výborný, ale promiňte, ta vrchní sestra že má byt mrcha?! No nevím, mně začala lézt na nervy až úplně na konci po její povzbudivé rozlmuvě k Billymu, ale jinak to byla taká ta normální sestřička, která se snažila jenom o to, aby jí z toho cvokhausu také nepřeskočilo. Konec dobrý, takže aspoň ty čtyři hvězdy dám.

Poslední díl zůstává velice silně napojen na závěrečné peripetie dvoječky a provádí nás finálními zákulisními tahanicemi, ve kterých jde o neodbytného pisálka, jeho potřebou strkat všude nos a také partičku vysloužilých důchodců s rozličnými chorobami a jejich tajným spolkem z mládí, kdy se rozhodli, že život jednoho zběha od Uralu je cennější než život dívčiny, která ráda dělá problémy tam, kde se to nikomu nehodí. Každopádně bylo toto justiční drama bojující za právní způsobilost jedné zlobivé dívčiny jakoby vystřižené z večerníčku pro dospělé velice záživné a zábavné a navíc s třešničkou na dortu v podobě závěrečného soudu, kterou můžete buď spolknout jako jednohubku anebo ji pomalu převalovat po jazyku a vychutnávat si ji jako chudák Lisbeth svého až příliš osobního doktůrka z dob dospívání.

Klasicky seversky sevřená kriminálka do neutěšeného hávu sociálních problémů a špatného počasí vytváří kulisu pro dva svérázné amatérské detektivy s profesionálním přístupem, kteří postupně odhalují to, jak se žije někde na osamělých pustinách na severu, kde počasí je sice stejně mrazivé jako rodinné vztahy, ale v celkovém důsledku to ještě není takové peklo jako ve městě, ve kterých tam podle tohoto filmu žijí jen samí úchylové a násilníci a pak také lidé, co se jimi teprve stanou. Zápletka chytrá a zajímavé rozuzlení není tak úplně tuctové, ale pár věcí je tam vyloženě jenom pro příští díly, z čehož asi nebudou dvakrát nadšeni ti, co tohle brali jenom jako jednorázový exkurz do švédských policejních archivů.

Takovéto žánrové perly se z našich luhů a hájů nevypouští nijak často na to, aby mohli místní přechytřelí mentálové sáhodlouze oslňovat svoje nepočetné publikum tím, že podobný filmový matroš už přece viděli z amerických lesů někde u Burkitsville před patnácti lety, protože tamější Blérskou čarodějnici Jákl překonává přinejmenším kvalitními lekačkami, které sice nepřicházejí s ničím novým, ale pouze s klasickým volume doprava a kopnutím do kamery, ať to má ten správný třaslavý říz, ale celkově, když nad tím tak vším přemýšlím, nebýt úplného konce, který se snaží oslnit " velice nečekanou" pointou a tím pak obírá diváka o jakékoliv kalkulování, byl bych úplně spokojen, protože dívat se rozhodně bylo na co. V neposlední řadě se ale také určitě jedná o film, jehož zpracování si nejlépe užijete v kině, protože na bububu z monitoru počítače se dá na rozdíl od kina reagovat rychlým přivřením obrazovky.