Rock4ever

Osvěžující jízda ve stylu osmdesátkových akčňáků. Mozek zastrčte pod sedačku a užijte si smrtící hláškování, pohledy do kamer, nadupaný soundtrack a střeva lítající vzduchem. Závěrečný šermířský souboj se Seagalovým arcipadouchem se pak řadí po Hvězdných válkách a Hrbáčovi (s Maraisem) k nejnelitostnějším kláním filového plátna.

Chtěl jsem původně dát tomuto počinu čtyři hvězdy, ale po přečtení místních hanlivých recenzí, které jsou převážně dost mimo mísu, mi nezbývá než kacířsky přiřknout hodnocení absolutní (přiznávám, je za tím jistá fanatická vzdorovitost, ale ta patří k tématu). V posledním roce jsem se totiž - hnutím osudu - o Husa a jeho odkaz docela zajímal. Navštívil jsem Kostnici (a v ní tematickou výstavu k 600. výročí koncilu), přečetl několik monografií a shlédl pár dokumentů. Takže jsem k novému zpracování Husova příběhu přistupoval s velkým očekáváním. A musím říct, že bylo naplněno beze zbytku. Nejvýznamnější devizou je historická přesnost a zasazení všech událostí do kontextu doby. Vylíčení zápasu o moc mezi Václavem IV. a Zikmundem, situace v církvi rozštěpené schizmatem a její dopad na středověkou společnost. Intriky, lži, přetvářka, špína, krysy, mor. Nechápu, jak snad někdo může vytýkat filmu nedostatek atmosféry nebo snad nudnost. To jste čekali Hry o trůny nebo Návrat krále? Proboha!?! Velkorysá stopáž umožňuje odvyprávět příběh včetně detailů, vyhnout se zkratkám a zkreslení. Historici mezi nàmi si budou rochnit, ti ostatní snad alespoň zatouží dozvědět se víc. Problémem Husa, stejně jako všech opravdu významných postav naší historie (namátkou sv. Václav, Husův skoro současník Jan Nepomucký, Masaryk, Beneš nebo dnes už i Havel) je, že si je následující generace znásilní a ohnou podle svých představ, upraví pro své potřeby a vytvoří z živoucích lidí bezchybné mramorové legendy. Vávrův Hus proletář budiž odstrašujícím příkladem. Svobodovo zpracování je z tohoto pohledu objektivní a prosté jakéhokoliv ideologického nánosu. Celkové provedení je na české poměry výrazně nadstandardní a v lecčems připomíná jiný, neméně rozpačitě přijatý, přesto však vynikající a potřebný projekt České století dua Sedláček/Kosatík. Z hereckých výkonů si zaslouží vyzdvihnout zejména Javorský, Kňažko a jako vždy skvělý Dlouhý. Hádkův Hus je nemastný neslaný a do charismatického kazatele má daleko. Důkazem budiž, že mi jeho osud mi byl šumafuk, což je v případě hlavního hrdiny docela smutné. Zcela odpudivě pak hraje a přehrává Dolanský, u jehož sledování člověk chvílemi neví, jestli je na divadle nebo kouká na Babovřesky. Nakonec si nechám hudební složku, která, zdá se, vytáčí zdejší konzervativní "Vávraře" jako pračku. Mně se naopak Kocábův přístup líbí, i když občas působí nenadálé vpády moderní složky a jejich následné rychlé odeznění poněkud rušivě. Závěrem nezbývá než vyjádřit uspokojení nad důstojným ztvárněním významné postavy a období našich dějin a poděkovat České televizi za ukázkové naplnění role veřejnoprávního média.

Tenhle adrenalinový koktejl, aplikovaný přímo na vaše dásně, budete rozdýchávat ještě dlouho. Přiznám se: byl to můj první Max. A to přesto, že už čítám dost křížků na to, aby se mi všechny tři původní díly houpaly za opaskem. Takže jsem k filmu přistupoval bez předsudků a jakýchkoliv očekávání. Dostal jsem klikovou hřídelí přímo na solar a v opojení benzínových výparů jsem zůstal fascinovaně hledět na kerosenem přiživované peklo, které se přede mnou rozpoutalo. Poněkud zmodralý jsem si někde ve dvou třetinách filmu uvědomil, že by nebylo od věci začít dýchat, ale i tak mě až do konce Max nepustil ze svých kolomazí a rakovinou prolezlých pařátů. Fascinující je hlavně dokonale vytvořená iluze post-apokalyptického světa na bázi prvobytně pospolné společnosti, kde se jedna sympatická feministka rozhodne nabourat potem otroků a mlékem otrokyň těžce vydobytou rovnováhu skupince panoptikálních mysogynních bad-ass kmenovým vůdcům. Z výpravného ztvárnění celého univerza, ať už po stránce výtvarné, hudební nebo zachycení mytologie, si sednete na prdel. Rozhodně nejméně očekávaná a o to víc uspokojující akce roku, která bourá nejedno žánrové klišé!

Ačkoliv tvůrce v tuto chvíli, několik minut po shlédnutí třetí řady, nenávidím za další rok nejistoty, který mám před sebou při čekání na rozuzlení, tak nezbývá než smeknout nad tím, jak konstantně vysokou kvalitu jsou schopní produkovat. Seriály zazáří a obvykle s dalšími sériemi pohasínají, ale House of Cards si setrvale a suverénně drží post nejlepšího seriálu současnosti. Co má člověk obdivovat dřív? Skvělé herecké výkony. Propracovaná psychologie postav. Jistý "realismus" politických kulis (kde v minulých dílech byla politickým protivníkem Čína, nastoupilo nyní Putinovo - pardon - Petrovovo Rusko - mimochodem cameo Pussy Riot musi opravdového Putina hodně bolet, Netflix asi expanzi do Ruska hned tak brzy nechystá). Jednou Franka a Claire litujete, abyste je vzápětí mohli z duše nenávidět. A tak to má být. Úspěšné seriály stojí na schopnosti vyvolat silnou (a ne vždy pozitivní) vazbu na hlavní hrdiny a to se zatím velmi dobře daří - S01 - 100%, S02 - 85%, S03 - 90%.

Kdyby ten film odpovidal realite, tak ma u me ctyri hvezdicky. Bohuzel scenky, kdy Kyle z bojiste komentuje deni svoji manzelce uprostred prime palby ho celkove zneverohodnily. Podle vseho mohou SEALs opravdu nosit cell phone do bitvy, nicmene minimalne v poslednim pripade na strese pred pisecnou bouri se tak nikdy nestalo. Take napr. Kyla nemotivovaly ke vstupu do armady teroristicke utoky na ambasady v devadesatych letech jako spis neschopnost delat cokoliv jineho. Pominme duvody proc Americane vstoupili do Iraku (narozdil od Afganistanu tam opravdu nemeli co delat), Kyle pravdepodobne byl minimalne z americkeho pohledu hrdina a zachranil spoustu vojaku, ale Eastwood az prilis lacine zkresluje jeho obraz. Specialne u takto nedavneho a pomerne dobre zmapovaneho pripadu se tahle umelecka licence obraci proti nemu. Chapu proc se u rady Americanu film setkava s pozitivnim prijetim, ale stejne tak rozumim vyhradam ze strany americkych demokratu, kteri takove jednobarevne pojeti odmitaji. Z ciste remeslneho pohledu nelze nic vytknout a pokud se v kine neplanujete zamyslet nad svetovou geopolitikou, tak se patrne budete dobre bavit (a pridejte si ty dve hvezdicky k dobru).

Turingův pohnutý život si říkal o filmové zpracování a tohle se povedlo na jedničku. Po King's speech další britský klenot, kterým vzdávají hold osudům svých nepravděpodobných hrdinů. Z nichž ten Turingův je jednoznačně z nejsmutnějších a z nejméně známých. Asi nejsilnější devizou filmu je scénář. Nevím do jaké míry kopíruje knihu, ale vše na sebe navazuje a logicky do sebe zapadá. On ho v případě Turinga psal sám život, ale převést to na plátno tak, aby vše do sebe krásně zapadlo, jistě není samozřejmostí. Oskary pro Cumberbatche a Knightleyovou se mi v tuto chvíli jeví jako sázka na jistotu.

Nemá cenu asi moc vyzdvihovat technické zpracování, hudbu, herecké výkony, to všechno je, ostatně jako u Nolana prakticky vždy, na špičkové úrovni a od začátku nás nenechává na pochybách, že sledujeme vekolepé dílo. Problémem je bohužel scénář a to jak úvodní rozjezdovka, která toho moc nevysvětlí a přináší víc otázek než odpovědí, tak i poslední doslovná a vysvětlující půlhodina, která prakticky nenechává prostor pro imaginaci. Začít film odletem ze Země a skončit ho pádem za horizont události by v mém případě vedlo k filmovému orgasmu a zisku pěti hvězd na CSFD. Takhle musím zůstat při zemi. To i disneyovská scifi Black Hole ze sedmdesátek to zvládla lépe. Závěr je tedy zklamáním, ale zbylá dvouhodinová spektakulární interstelární jízda za to mrzení stojí.

Ruská federace náš vzor. Takový sklepácký Kouř, akorát to není komedie, ale tvrdá realita všedního ruského dne. Povinně bych to pouštěl všem spoluobčanům nakaženým ostalgií a touhou po návratu starých dobrých časů a soudružských jistot. Ukázka důsledků centrálně plánovaného hospodářství v krystalické formě.

Výjimečný počin - velmi civilní příběh dospívání jednoho amerického teenagera, jakých mohou být statisíce. Těch zajímavých rovin je bezpočet. Příkladem je americká politika, střet liberálního myšlení hlavních protagonistů a typické texaské filosofie "Bible & Rifle" je vyobrazen v zásadě humorně, avšak v důsledku má na Masonovu rodinu negativní dopad viz alkoholismus dalších matčiných manželů. Nádherné jsou i drobné vsuvky ukazující zásadní popkulturní milníky, které formovaly jednu generaci (Pottermánie, Xbox, rozhovor o Starwars, atd), to celé doprovázené velmi vkusně zvoleným soudtrackem sahajícím od Boba Dylana až po Arcade Fire. Obrovskou sílu celému vyprávění dává právě viditelná (nejen vizuální) transformace všech hrdinů během dvanácti natáčecích let. Na konci vám nezbude než se společně s Masonem ptát po smyslu života a stejně jako on či jeho rodiče a my všichni ostatní nenajít odpověd. Jen povzdech, že to všechno tak nějak rychle uteče. Zároveň doufám, že Ethan Hawke za roli otce dostane nominaci na Oskara, protože ten přerod z floutka v Mustangu na usedlého tatíka v tesilkách je mrazivě autentický. Melancholický, ale rozhodně nejsilnější filmový požitek letošního léta.

Nejzábavnější sci-fi, které jsem měl možnost od shodou okolností Cruisem obsazeného Oblivionu shlédnout. Zatímco Oblivion byl záležitostí nádherného vizuálu a skvělého soundracku, v Edge of Tomorrow vás naprosto dostane scénář, opravdu mi už dlouho tak rychle dvě hodiny v kině neutekly. Docela by mě zajímalo, jestli to tak skvěle fungovalo i v Sakurazakově knize.Tempo udržují zejména vtípky vycházející ze zápletky ve stylu Na Hromnice o den více a kdo viděl tuhle skvělou komedii s Billem Murrayem, tak si film bude ohromně užívat. Letní blockbuster jako už dlouho ne. Asi půjdu ještě jednou:-)