tragos

Představte si, že "náhodou" zjistíte, že jeden z vašich nejoblíbenějších režisérů, shodou okolností nedávno zemřelý, natočil film, o kterém jste dosud neslyšeli. Představte si, že v hlavní roli hraje váš nejoblíbenější herec a hudbu skládal člověk, který si jednou bude tykat s Bachem. Představte si, že se kvůli tomu filmu rozhodnete jet poprvé na festival do Varů, s takovým očekáváním, že se to snad ani nedá vyjádřit. A úplně nakonec si představte ten pocit po skončení čtyřhodinového eposu, kdy jsou všechna očekávání naplněna, překonána, rozmetána.

Nejlepší Terryho kus, ačkoliv ne podle jeho scénáře. Prostě trefa do černého. Hlavní čtveřice předvádí geniální výkony, včetně mého neoblíbence Bridgese. Škoda konce, který se v kontextu předchozího děje příliš nepovedl, ale i tak 9/10.

Jelikož jsem na tom filmu vyrostl, jelikož mě ovlivnil, jelikož je to kus mého života, na který nikdy nezapomenu a kterému se říká dětství.

Tom Tykwer patří mezi režiséry, kteří dokáží natočit poetický, a přece zajímavý a napínavý film (Princezna a bojovník, Nebe). Když jsem poprvé uslyšel, že se vydal na půdu vysokorozpočtového fimu, hrklo ve mě a neuklidnil mě ani nastíněný děj a žánr. Jenže Tykwer se k Parfému postavil odvážně a čelem a odvedl slušný kus práce. Bohužel, pár věcí pokulhává. Především davová scéna na konci filmu je neuvěřitelně "prázdná" a tím pádem ve chvíli největšího očekávání nepřijde nic. Prostě nic. A obávám se, že to není jen tím, že film nedokáže zprostředkovat vůni. Pocit prázdnoty se pak nese až k samotnému závěru -- škoda. Druhou věcí, která mě naopak rušila, byla sarkasticky popsaná úmrtí osob blízkých Grenouillovi, jejichž smysl jsem při nejlepší vůli nepochopil. Vedle očekávané Tykwerovi vizuální vytříbenosti příjemně překvapil Ben Whishaw, který přetěžkou roli zvládl více než obstojně. 7/10 s přáním, aby se Tykwer příště vrátil tam, kam patří a kde se mu nejvíce daří: do současnosti.

Normálně bych dal tři, ale protože je to pokračování něčeho mnohem lepšího, nezbývá než jít níž.

Bio Ráj je přesně ten film, který by za mořem nikdy nenatočili. Nostalgický, úsměvný, dojemný, na nic si nehrající, nezapomenutelný. Pravda, je tam toho sentimentu možná až přííliš, ale v tomto případě to panu Tornatoremu rád odpustím. Proč? Je toho víc... herecký koncert Philippa Noireta (jeho postava v lecčems připomíná Hanťu z Příliš hlučné samoty), nadpozemská hudba Ennia Morriconeho, rozpoznatelná mezi tisíci, perfektně zachycná atmosféra kraje a doby a... ne, nebudu zmiňovat závěrečnou scénu. Víc než ta mě totiž dostal příběh o princezně a vojákovi -- stačí na něj pár vět, ale skrývá netušenou moudrost (jak by také ne, když je z Pohádek tisíce a jedné noci). ||| Pohodlně se usaďte, bio začíná...

Možná to je kopie E.T.ho, ale to mně jako malému vůbec nevadilo. A notnou dávku ze svého kouzla si Číslo 5 zachovalo dodnes. Čistě subjektivních 7/10 :-)

Tahle partička čtyř zmutovaných želv a jedné krysy se prolínala mým dětstvím a já můžu jen s nostalgií vzpomínat, jak jsme si na ně s kamarády hráli (Donatello, jméno mé) a dokonce o nich vydávali časopis. A jelikož jsem nikdy v životě žádný jiný časopis nevydával, nemůžu než jít s hodnocením výš, než jsem měl původně v plánu :-)

Velmi, velmi pozitivní film, jehož jedinou chybou je, že příliš balancuje na hraně naivity a patetična. Viz Tom Hardy. Připomnělo: Příběh Alvina Straighta.

Občanské nepokoje, hroutící se společnost, beznadějí prostoupené lidstvo. Atmosféra strachu a anarchie na jedné straně a rezignace a apatie na straně druhé se do vás zakousnou hned od začátku. Pomalé tempo první poloviny filmu přeruší znovunalezení pohřbených nadějí lidstva v postavě těhotné Kate a kulervoucí scéna útoku anarchistů na auto. Pak film opět zpomalí a navíc ztěžkne, aby v okamžiku příjezdu do uprchlického tábora naplno ukázal, co nikdo nechce vidět: pád civilizace, idejí, humanity. Ve vší realističnosti (nikoliv brutalitě), kterou korunuje několikaminutová scéna přechodu bojové zóny, sází Cuaron také na symboliku. A daří se mu. Ano, forma vítězí nad obsahem, ale to neznamená, že obsah je slabý; to jen ta forma je takřka perfektní. Už ani nevím, kdy naposled jsem se při odchodu z kina cítil tak "zasažený". 9/10 ||| Asi ne celý film, ale minimálně ty dvě scény vstoupí do filmové historie.