Amoen

A já jsem si ze začátku říkala, tyjo to je takové nezajímavé, zas jedna a ta samá témata, která se teď řeší všude, paničky, které mají všeho plnou prdel, jsou strašně užvaněné a jejich chování je nepochopitelné. Nakonec mě to dostalo. Za skvělé bych označila výpovědi zakomplexovaných svědků, kteří se taktéž zúčastnili plesu a měli tu drzost si brát na paškál jednu po druhé z hlavních hrdinek. Jejich slova mě totiž nahlodala ve smyslu, že jsem částečně uvěřila tomu, že chování třech hlavních hrdinek je samá přetvářka, a to hlavně k sobě samým. To, že za tím bylo opravdové přátelství a opravdová soudržnost mě překvapilo. Nejsem zastánce ortodoxního feminismu, ale tato forma pomsty ze strany žen na muži, který je sadistický hajzl, mě jaksi uspokojuje. Velkou roli tady hraje ta lidská stránka věci. Na povrchu vypadáte dokonale, ale nějaký ten kostlivec se ve skříni vždy najde, takže považuji za silné to uvědomění hrdinek, že každá má ten život v nějakém směru pošramocený, ať už se jedná o problémy s dětmi, nevěru, znásilnění,...a právě to je ve výsledku spojuje, takže dochází k takzvanému "cosme si tosme si" a mužský nepřítel se najednou stává společným jmenovatelem. Vynikající je závěrečný paradox, kdy postava ze všech ze seriálu nejmírnější, ta, která vždy věci řeší kompromisem a hlavně v klidu, ta, s odporem k násilí, v té krajní situaci překoná své morální zásady a vykoná tu poslední tečku - zadostiučinění.

Tak tohle mělo opravdu neskutečnou atmosféru. Celý film jsem seděla jako přikovaná se zarytými nehty do sedačky a scénu po scéně hltala očima. Napětí a vyvolané emoce ve mně umocňoval perfektní hudební podklad. Bez zbytečných plků, řečeno jen to nejdůležitější, rovnou akce. I přes to, že základní kousky skládačky do sebe zapadnou, pro úplné pochopení a zachycení detailů bude nezbytné se podívat více krát. Já jsem si z kina odnesla skvělý zážitek.

Když tu vidím ta hodnocení... budu se na to muset asi podívat ještě jednou. Po prvním shlédnutí jsem měla dojem, že to bylo neskutečně na metry, uřvané a bez konce.

Musela jsem změnit hodnocení ze čtyř hvězd na pět. Ano teď ve svých dvaceti jedna letech dokážu naplno ocenit hudbu, kouzlo pohybu, jednoduchost všeho a všech a samotného Patricka jako fešáka a tanečníka. Romantika po kýblech a pohlazení po duši.

Nějakou tu hloubku to má, ale jakoby ne a ne ji zachytit. Hlavní hrdinka by si zasloužila daleko více prostoru, jako lingvistka na světové úrovni se projevila pouze chabým nastíněním jedné teorie, informací, že překládala z perštiny a pár kváknutími čínsky. Příběh, herecké výkony a dialogy mi připadaly, jak to říct,.. ztuhlé, žádný spád, žádný drive, film plyne jako klidně tekoucí řeka. Podle ohlasů jsem očekávala podstatně víc. Zklamání.

Stále uvažuji nad tím, co by se mi mělo líbit na obstarožní bábě mastící si frndu nad svým sousedem.

Velice se divím některým nic neříkajícím či záporným hodnocením, které by ode mě obdržela spíše předloha. Příběh, který popisuje Fitzgerald ve své knize je docela slabý, nevýrazný a jednoduchý (až na pár výrazných myšlenek a emocí), ale zde, v tomhle filmu, dostal pro mě úplně jiný nádech díky neskutečné velkoleposti v natočených záběrech (označeno jedním uživatelem jako "čarování s obrazem" - na mě to zabralo), trefné a moderní hudbě, skvělého hereckého výkonu těch dvou sympaťáků Dicapria a Maguireho a díky jakési poetičnosti (silně doporučuji zhlédnout v originálním znění!), která tomu dodává šmrnc. Ta kýčovitost a přehršel všeho blýskavého a dokonalého tady prostě sedí. Film má spád a vystihuje atmosféru tehdejší doby. Nádhera.

Příběh je skutečně velmi silný, ale to neznamená, že je automaticky zárukou dobrého zpracování. Snímek působí amatérsky, bez hloubky a poselství. Bolest ze ztráty prostě nestačí vyjádřit jen pohledem na moře či plaváním v jezeře. Nemastné, neslané, nezanechávající stopu v divákovi.

Sladké a naivní to bylo dosti, ale připadá mi, že nastala éra ošklivých princezen či co. Ani čokoládově hnědé oči a zlatavé vlasy neodpoutaly mou pozornost od obřího chrupu, který se rozhodl, že bude přítomen v každém okamžiku a jeho kamaráda sídlícího o něco výše v obličeji, brežněva. Situaci zachránily fenoménky Cate s Helenou a okouzlující Rob Stark. Aby tvůrci uspokojili jiné rasové menšiny, které jsou jak v USA, tak i Británii hojně zastoupeny, šoupli tam nějakých pár černochů a asiatů a bylo vymalováno. Jelikož jsem romantická duše, hodnotím film kladně, jelikož občas není špatné se prostřednictvím filmu uchýlit do světa, kde na rozdíl od toho našeho vždy zvítězí pravda a láska.

Aaaa je to tady zase, typická americká blbka, která udělala milion chyb, všem okolo lhala, na lež se klasicky přijde, holčina se hezky vyzpovídá, všem se omluví a dojde k její nápravě. Lituji sladkou Islu tak krásně se vyjímající v pozdějších kouscích jako Now you see me či The Great Gatsby, že si zřejmě musela tuhle roli střihnout ve snaze prorazit.