Kate9

Až si osuším slzy a utřu sopel, pak možná přijde řada i na komentář...

Z Hanny jsem popravdě hodně rozpačitá...Pořád jsem čekala, kam bude zápletka směřovat a jak se to pořádně zamotá a následně vymotá. A hlavně, že se v tom konečně na konci nějak víc zorientuju. Jenomže nic takového se bohužel nestalo a po závěrečné scéně nezbylo nic než spousta otazníků a reakce "Cože, to je jako konec?!"...Pořád mi nejde do hlavy, proč že to vlastně Hanna s otcem zmáčkli to podivné tlačítko, kterým si řekli o to, že po nich všichni půjdou. Proč si jednoduše a nepozorovaně nekoupili letenku do Jižní Ameriky a nežili tam spokojeně do konce života? Ale rozhodně jsem se u toho nenudila...a taky se mi zdálo dost fajn, když je akčňák zasazen do prostředí německých paneláků, doků a pouťových atrakcí, nebo co to proboha bylo) Navíc soundtrack je nadmíru vydařený. Takže nakonec po dlouhém váhání 4 hvězdičky, ale s odřenýma!

Filmům s tímto tématem se hrozně těžce něco vytýká. On v podstatě ani není důvod, příběh je líčen naprosto autenticky, čemuž dopomáhájí naturalistické prvky, které mi v tomto případě vůbec nevadí. A když si uvědomíte, že přesně takhle to opravdu bylo...ne, nikdy nepochopím a nikdy neodpustím. Ale zpět k filmu. Dobře, řeknu, že z mého pohledu se z Pianisty dalo vymlátit ještě trošku víc...samozřejmě není řeč o Adrienu Brodym, ten je naprosto úchvatný. Ale v určitých momentech spád filmu není takový, jak by asi mohl být, a lehce na tempu spíše ubírá. Ale to nic nemění na tom, že se tak jako tak nebudete moci od obrazovky odtrhnout. Pro nejvyšší hodnocení by mi vlastně stačilo jen to, kdyby v závěrečné části zazněla Beethovenova Měsíční sonáta (moje oblíbená), která se bohužel "mihla" jen na malou chvilku a hodně potichu. Takže kdyby byla do filmu přidána scéna, jak pianista kráčí zdemolovanými ulicemi a v pozadí znějící Moonlight Sonate, vyvolalo by to ve mně o moc silnější emoce. Uznávám ale, že do polského prostředí F. Chopin dokonale sedí a má svůj význam...on by to byl vlastně i paradox, přenechat hlavní postavení Beethovenovi, jakožto Němci...

Hmm, u Růžovky se pomalu rodí potenciál na slušný lesbický nebo gay seriál, protože v hetero světě už tam spal fakt každý s každým, a ne jednou!

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Jednoduše audiovizuální pecka se vším všudy, na kterou můžu koukat pořád dokola. Neodolatelná a křehká Nicole Kidman ve dvojici s charizmatickým Ewanem McGregorem ve mně vyvolávají takové rozněžnění, že musím pokaždé jen sedět s otevřenou pusou a říkat si...ano, TOHLE je pravá láska. Soundtrack je samozřejmě naprosto uchvacující a zaryje se vám pod kůži natolik, že ještě dlouho nebudete chtít vymazat oblíbené písničky z mp3ky. Začátek je na mě možná až příliš "uřvaný" a opravdu hodně bláznivý, ale nic to nemůže změnit na tom nejvyšším hodnocení. Ještě nikdy žádný film totiž nezpůsobil to, abych po závěrečných titulkách musela vyběhnout z místnosti a zavrtat se do postele pod náporem neovladatelného pláče trvajícího dobrou hodinu.

"Už se nikdy nebudu koupat v moři!" - Tak přesně takhle zněla moje bezprostřední reakce po zhlédnutí tohoto filmu. A myslím, že jsem nebyla zdaleka jediná. Je až úsměvné, co dokáže způsobit jedna papundeklová maketa bílého žraloka, že? No ale každopádně je to naprosto fenomenální! Postupné a stále častější vynořování zabijácké obludy má výborné napětí, které je navíc podtrženo legendární nervydrásající hudbou Johna Williamse. No a co si budeme povídat, ještě dnes se při koupání v moři čvachtám pouze v místech, kde dosáhnu na zem, a nervózně pozoruji hladinu, jestli se někde náhodou nevynoří ploutev. A jestli mohu poradit...opravdu se na Čelisti nedívejte před letní dovolenou!

Tak bohužel, tohle nebyl úplně můj šálek čaje. Po vyslechnutí několika dost kladných názorů jsem si v hlavě vytvořila o filmu vlastní obrázek, kterému se realita bohužel zdaleka nevyrovnala. Ani nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem čekala, že se film vymaní z toho klasického rámce romantických komedií, ale ne. Zabředl do něho úplně stejně a všechno navíc vygradovalo koncem několika přeslazených happy endů. Jenom snad příběh mladé žurnalistky, jež se nemůže plně věnovat svému milostnému životu kvůli nemocnému bratrovi, naznačoval určitý příslib zajímavější zápletky. A asi už se mi přejedly monotónní role Hugh Granta, jakožto sebevědomého machýrka, protože mě vytáčel pokaždé, co se objevil na scéně. Ale dobrá, ve výsledku je to příjemný snímek, na dokreslení předvánoční atmosféry v podstatě ideální.

Psycho. Naprosto totální psycho od začátku až do konce. Asi ještě žádný film ve mně nevyvolal tak silné emoce, že by mi bylo špatně až na zvracení. Dustin Hoffman v roli plachého studenta, který se nevědomky zaplete do smrtelné hry s bývalým náckem, je výtečný a nenahraditelný. Celý film má nepopsatelnou atmosféru a napětí, které graduje především v dnes již kultovní "zubařské" scéně, aneb "Je to bezpečné?"...No a k nacistickému doktorovi Szellovi v podání Laurence Olivera opravdu není co dodat. Ještě teď mám husí kůži, když se mi vybaví ta jeho bílá kštice a vyhlazený obličej.

Film, kvůli kterému jsem se od malička bála vystrčit nohu z postele, aby se mi do ní nezakousl nějaký upír! Když jsem tento film zhlédla po dlouhé době znovu, vyvolával ve mně pocit výborně zvládnuté parodie napěchované geniálními, dnes už legendárními hláškami. Ať už jsou to výroky "statečného" pana doktora, odborníka přes vampíry, nebo skvělého Petra Nárožného, coby strýce, co nikdy nespí. A jakože Ivetu Bartošovou opravdu jinak nemusím, tak v tomto snímku byla tak okouzlující a přitažlivá, že bych se od ní nechala bez nejmenšího odporu pokousat taky. Celý film je navíc podpořen podle mého názoru vynikající hudbou, která mi i po těch letech dokáže zrychlit tep, a to především ve scéně "honičky" na hřbitově, kdy se po Richardovi sápe psycho kníže, nebo při vytasení upířích klofáků u zrcadla. A samozřejmě, hlášky typu: "Jmenuji se Roman.", "Někdo z vás mi saje kapelníka!" nebo "Ani nevíte, jak často jsem si opakoval vaše jméno. - Skutečně? Vy víte, jak se jmenuji? - Ne..." hovoří za vše.