Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Akční
  • Dobrodružný

Recenze (883)

plakát

Kuky se vrací (2010) 

Pro mě bez debat úžasný film a plné hodnocení. Přiznávám, bál jsem se toho a pustil jsem si to až na doporučení důvěryhodného zdroje... a nelituji jediné minuty strávené u téhle nádherné šílenosti. Mám rád filmy, které nedodržují tu klasickou českou charakteristiku posledních let - "film že života - nějaké slzičky, smích" - kravina. Ale naopak cením si filmu, který chce jít jinou cestou, svou vlastní cestou. Výtvarná stránka je úžasná, žádné laciné prvoplánové figurky, ale "uvěřitelní" obytelé lesa. A co dál - parádní hudba, která mi připomněla mnoho skvělých zahraničních filmů, navíc filmů oblíbených, takže další body nahoru. A závěrem to nejlepší - dabing. K němu nemám co dodat, jen snad to, že jsem se smál snad po celou dobu filmu.

plakát

Mumie: Hrob Dračího císaře (2008) 

No to byla ale blbost! Ale za pár hlášek to tu jednu hvězdu snese. A teď do filmu - počítačové triky z něj střídají na všechny strany, děj nedává vůbec žádný smysl, yetiové? draci? megapsi? (Nebo kdovíco) to jako vážně? To i předchozí dva díly proti tomuhle vypadají jako seriózní dokument bbc. Ani nevím, proč jsem to dodíval, snad z nostalgie a lásky k prvnímu dílu. Tohle už fakt nikdy.

plakát

Po strništi bos (2017) 

Musím za plno. Přes všechny negativní recenze a komentáře jsem se toho filmu vůbec nebál a těšil se na něj. A i tak jsem dostal ještě mnohem víc, než jsem čekal - krásné prostředí a vizuál, fajne synky, skvělé a charismatické herce, příjemnou hudbu, nenápadnou zápletku, cimrmanovská camea, nálady a připomínky mnoha starších filmů - kdyby tohle měl být poslední film podle Zdeňka Svěráka, nemohl být skončit líp. Krása. A to neříkám kvůli nejkrásnější společnosti, se kterou jsem na film byl - dokonalá kombinace.

plakát

Rok ďábla (2002) 

Neviděl jsem to právě teď, hodnotím zpětně. Tady ještě jde o Zelenku, který má nápad a nevykrádá sám sebe. Čechomoři ve výtahu, Coleman se symfonickým orchestrem, Nohavicova teorie alkoholického kopce, slipaři vs trenkaři, duchové na pódiu, Anděl Plíhal... nápadů je tady plno a když přijdou na člověka poprvé, je okouzlen, podruhé si je užívá a potřetí tam najde pár drobností, kterých si třeba ještě nevšiml. Ale znovu se na tenhle film chci podívat, až opravdu budu chtít, protože momentálně jsem dost zhnusen filmem Ztraceni v Mnichově.

plakát

Ztraceni v Mnichově (2015) 

Tady prostě nejde výš. A už tak dost přeceňuji, když dávám dvě hvězdy, sám nevím za co. Zelenkova filmová masturbace nad vlastní schopností a touhou neustále šokovat už mě tentokrát opravdu nebavila. Ve chvíli, kdy se to zlomilo na film ve filmu, ten film skončil. Na druhou stranu - když máte ulítlý nápad (papoušek si pamatuje Daladiera a kecá o tom) tak maximálně na 20 minut, tak jednoduše nejde natočit víc než těch 20 minut na začátku a pak vlastně točit sami o sobě. Jestli se to bude schovávat za vznešené kecy, že to nastoluje novou perspektivu vnímání mnichovských věcí a ukazuje to charakter českého či francouzského národa, tak je to bohapustá hovadina. Tenhle film nudí od začátku do konce - nenavozuje žádné napětí, pořád jsem měl pocit, že se dívám na Rok ďábla, když se takřka opakovaly stejné momenty, zasmál (lehce pousmál) jsem se jen na dvou místech celého filmu (takže to vyvrací i to slůvko komedie v záhlaví). Se Zelenkou jsem dost možná skončil.

plakát

Spiknutí střelného prachu (2004) (TV film) 

Nejdříve klady - je to britské, je to BBC, je to výpravné a v rámci možností i historicky docela věrné, je zde výkvět britského herectví (Fassbender, Carlyle, McKidd, McInnerny, Coyle, Lewis...) a k tomu nádherná Clemence. A teď zápory - dva díly spolu takřka nesouvisí a je tak těžké hodnotit to jako jeden film - první se spiknutím nemá nic společného, druhý zase na ten první moc nenavazuje. Ale to by tak asi bylo všechno k plusům a mínusům, teď pár drobností.. Chvílemi mi muzika připadala jako od Pavlíčka - v první části jako cimbálovka z jižní Moravy, ve druhém zase jako jeho soundtrack k Červenému bedrníkovi. První díl je zpočátku až totálně proskotský, ale pak Marie prostě překročí hranici, za kterou jít neměla, všechno se jí začne srát pod rukama a jde to cugrunt. To stejné ve druhém - zpočátku se povstalcům daří, ale každé spiknutí má nějaký slabý článek a takoví dva machiavelliové jako Jakub I. a lord Cecil nemají problém pak z toho vyždímat absolutní maximum. Až bude nějaká z českých televizí schopna produkovat něco alespoň se přibližující k tomuto, budeme se i u nás mít dobře.

plakát

Casablanca (1942) 

Dnes už víceméně nedívatelný svědek své doby - někdy více někdy méně, to jsou ty důvodu, proč alespoň tři hvězdy. Nic zásadního se tady vlastně neděje a pokud ano, tak je to na dnešní dobu podáno tak nezáživně a pateticky, že od začátku je stejně jasné, jak to dopadne a co Rick udělá... Omlouvám se všem ctitelům tohoto filmu, ale nedá se jinak. Není rok 1942, ale 2017 a filmy mají vypadat jinak.

plakát

Assassin’s Creed (2016) 

Zní to blbě, ale i tenhle film byl schopen mě spravit po zklamání z Dunkerku. Ano, teď si mnoho pseudoodborníků říká "Co je to za debila?!" ale je to tak. Tahle slátanina si aspoň nehraje na víc než na slátaninu. Co chcete víc po filmu podle počítačové hry, kde jen běháte po střechách a zabíjíte lidi... Mrzí mě, že tady není víc těch akcí z historické doby, ale většina filmu je v současnosti. Je to klasicky zbytečně zamotané, aby to vypadalo důležitěji, ale není třeba pochopit každou kravinu, to by člověk viděl spíš ty nelogické seky. Akce je dobrá, herci taky, hudba neruší. A hlavně je tady Brendan Gleeson, sice jen ve víceméně zbytečné pidiroli, ale je tam a to potěší.

plakát

Dunkerk (2017) 

Jedním slovem? Nuda. Dvěma slovy? Dvouhodinová nuda? Necelé dvě hodiny jsem čekal, kdy ten film konečně začne, kdy konečně začne mít nějaký příběh... no a najednou ten film začal přestávat. Znovu opakuji - začal přestávat, protože i konec je přehnaně kladné slovo k tomu, jak to dopadlo. Před několika lety natočila BBC třídilné dokudrama o Dunkerku a bylo to tisíckrát lepší než toto - historicky, filmově a hlavně emočně. U toho dokumentu (přiznávám) jsem na několika místech brečel jak želva. A tady? Tady mi to bylo už po deseti minutách úplně ukradené, bylo mi jedno, co se s většinou postav stane. Prostě přiletěly stíhačky, několik vojáků zastřelily a jiní se utopili. Pak znovu přiletěly stíhačky (nebo bombardéry, dva) a znovu několik vojáků zařvalo. OK. Podruhé jsem si říkal, že asi tím chce Nolan ukázat tu bezvýchodnost, ale když se to stalo asi podesáté, tak ukázal spíš svou vlastní bezvýchodnost. Ty jediné dvě hvězdy jsou za Marka Rylance a jeho loďku - v těch jediných scénách se opravdu Něco dělo. Obrazově si Nolan poslední dobou snaží hrát na Ridleyho Scotta, ale nějak to chlapci nejde. Kdyby to bylo celé natočené na čtvercový formát, tak to komplet vypadá jako hipsterský instagram. Kompozice je tak nepřirozená. Blížím se k závěru, takže teď asi to úplně nejhorší - Zimmerova pateticky nabubřelá hudba, která už je 20 let absolutně stejná, jen občas přijde na nějaký nástroj, který do té doby neznal, tak ho pár let používá trochu víc. Co říci úplným závěrem. Zklamalo mě chladné a neosobní Inception a ještě hůře v této tendenci pokračuje Dunkerk - je to vypreparovaná, vypočítaná, chladně neosobní, emoce nevzbuzující dvouhodinová přehlídka několika lodí a pár letadel. Není tam ani nějaký osobní příběh, ke kterému by se divák přidal, tak ani velkolepost celé akce tam není vidět - no tak co to teda je? Takže - pokud chcete vidět něco pořádného o Dunkerku, doporučuji už zmíněné BBC dokudrama nebo belmondovskou klasiku Víkend na Zuydcoote - to je síla!

plakát

Alexander Veliký (2004) 

Historicky dost srozumitelné a pro mě jako učitele dost dobře a často použitelné ve výuce. Rámec filmu, kdy je celý po mnoha letech vyprávěn z Alexandrie stárnoucím Ptolemaiem, může působit jako laciná berlička, ale zrovna v tomhle případě to aspoň vysvětlí mnoho věcí, které by ten film jinak natahovaly do nesnesitelné délky. Nejvíc vždycky lapám po dechu a zírám, kdy armáda překračuje Hindukuš - tam člověku opravdu dojde, jak šílenou cestu vykonal.