Lollirot

Lollirot

okres Praha
Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ

4 body

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3
    • 13.11.2013  23:14
    Kodomo no džikan (TV seriál) (2007)
    *****

    Proč pro pedofily, šmarja? Víte, kolik školaček se bezhlavě zamilovává do svých učitelů? Tak i těm má seriál svým námětem co říct. Anebo těm, co už školačkami nejsou, ale vybavují si časy, kdy jimi ještě byly. (A humor samotný osloví ty, jež upřednostňují ten dobrý). Já tenhle seriál žeru a se svou ehm nápadnou náklonností ke starším mužům se jako pedofilka necítím. ;-) Tak to jen tak na okraj druhá stránka věci. ... Kodomo no jikan mi vyrazilo dech a hrdě se řadím do druhé kategorie dle Larkyho a kdybych chtěla jo nudný komentář, pět ódy bych mohla třeba do Vánoc. Primárně jde o komedii, ale časem trochu přituhuje a i když to se zbytkem seriálu vážně moc nekoresponduje, na vážnější strunu se brnkne ve správný čas a nevnímala jsem to rušivě, naopak. Lolitkovsky rozkošné, přehnané a ztřeštěné, ale zároveň dojemné a docela oduševnělé, když na to přijde. Rozhodně kouzelné! Kokonoe a Sensei mi budou chybět...

    • 4.6.2013  01:28

    Jakkoli je kritika hudebního průmyslu námětem odvážným a záslužným (my nezávislí se samým vzrušením hned napřímíme na židličkách), zde pokulhává nejen forma ale i samotný obsah. Rok vzniku neomlouvá. Animace je tak odporná, že i kdyby byla o polovinu míň odpornější, furt by byla odporná. Jdu si raděj pustit rádio.

    • 24.5.2013  16:01
    Podvodníci (TV pořad) (2000)

    Viděla jsem asi tři díly a upřímně řečeno, na to by neskočila ani moje babička.

    • 24.5.2013  01:07

    Rozdováděná hříčka na pomezí nevkusu a přitažlivosti, zábavnosti a bolehlavu. Pestré, fantazijní, nápadité, dada... Mě zvolený typ animace a loutek vždycky spíš odpuzoval než cokoli jiného, ale múza autorovi rozhodně nescházela... A rozpustilá dívenka z kostek je kouzelná.

    • 24.5.2013  00:13

    Saló... hezky bez příkras črtá obrysy člověka v celé jeho obludně zvrácené kráse a nebojí se v přitlačit na tužku. Oh, chápu, vzpouzíte se a prcháte, když vám někdo nastaví zrcadlo, není-liž pravda? Je snazší předstírat, že žijem ve světě Forresta Gumpa. Inu, pro chorého každý chorý. Djokerovu údivu rozumím a doporučuji nejprve vymazat historii ve svém prohlížeči a pak teprv křivit ústa. Mě to zaujalo, neb si myslím tohle: stinná zákoutí lidské mysli ovládané přízemními pudy a zvrhlé sadistické choutky jsou charakteristikou člověku vlastní a provází lidské pokolení od jeho zrodu. Zasazení do konkrétní etapy je druhořadé, spíš symbolické a nehraje významnou úlohu. Člověk proto páchá zlo, že má příležitost. Krajních zvěrstvech se mohou dopouštět nejprůměrnější lidé, není to vždy výsada perverzních a od ostatních odlišných jedinců, na něž si můžete ukázat prstem... (viz kupříkladu všechny ty studie zabývající se hierarchií koncentračních táborů - jak to celé mohlo fungovat? Velice snadno.). Oslava moci, její zneužívání a nenasytná chlípnost jsou v lidech hluboce zakořeněny, stačí se rozhlédnout a máte plné hrsti (zbytečných) důkazů. Konfrontovat tomuto určení vyžaduje odvahu (možná). Neochota mu čelit nás ovšem neočišťuje. To podotýkám nejsou intelektuální žvásty, nýbrž fakt (☺). Na můj politováníhodný vkus klidně mohli přitvrdit, vždyť polovina fantazií je pouze odvyprávěná a dle zdejších emotivních líčení by jeden čekal sado-maso v podání Chucka Norrise. Ten film je navíc opředem jakýmsi artovým závojem a surrealistické cítění z něj vyzařuje spíš než explicitní realita. Hlavně proto si mě získal; jakmile vaše smysly přivyknou zobrazené nahotě a těm ošklivým věcem, před kterými nás maminka varovala, můžete začít rozjímat. Nepotřebuji ale svou fascinaci schovávat za hledání nějakých vyšších poselství, i kdyby tam žádné (jiné než to, o němž píšu výše) nebylo, film je to vypucovaný a umělecky hodnotný. (Umění? Definuj. Úhel pohledu, úhel poslechu, úhel vnímání. Je ho v tom možná víc než v tazích celé Mony Lisy). Odpudivý námět se u mě automatického zatracení nedočká. Nemusíte být koprofil, aby se vám to líbilo (Tady jsou rovněž exkrementy a zvratky k tomu, ale z kontejneru hnilobného odpadu to nevytáhne vůbec nic) Nejzajímavější komentář: gjjm (přestože tomu dal *). Nejvíc stejnak vítězí reakce typu: Pasolini je perverzní hovado, rozčtvrtit, vykuchat, vykastrovat (a natočit o tom film, ať z toho taky něco máme)!

    • 23.5.2013  15:00
    Green Day: Jaded in Chicago (koncert) (1994)
    *****

    Staré dobré časy... call me pathethic call me what you will. Billie na speedu a MTV, když ještě nebyla odpadní stokou.

    • 23.5.2013  13:28
    Tlustý prase (divadelní záznam) (2008)
    *

    Hodina a půl ošívání se nad vírem "realistických", kriticky špatných hereckých výkonů na jevišti. Uf. Všecky ty strojené dialogy nehorázným způsobem tahají za uši, pocit trapnosti na sebe nenechá dlouho čekat a spolehlivě vydrží až do konce. To že – pozor, spoiler – spolu naši milenci kvůli moc ošklivým společenským představám o tom, jak má správně vypadat vztah, nežili šťastně až do smrti, sice zavání rebélií a vybočuje z žánru romantické komedie, ale bohužel to na celkovém výzoru a sdělení někde na úrovni fejsbukovských obrázků koťátek a mimísků tak nějak nic nemění. I přes neklišoidní závěr děsně naivňoučké. A přízemní, přízemní až běda. I kdyby mi na začátku neřekli, že to napsal Američan, při poslechu těch rozhovorů bych pravděpodobně zamumlala něco jako: klídek, ber to s rezervou, to je ten překlad z ájiny (říkám to vždycky, když něco zní právě tak krkolomně a nepřirozeně). Tlustý prase je povrchní jak prase a ani Placebo to nespasí.

    • 22.5.2013  23:57
    Pošta pro tebe (TV pořad) (2005)
    ***

    Radost nemám. Dobrý večer. ___ Pošta pro tebe, to by byl rozbor na celou knihu, ale čas nás tlačí, takže jen tolik - nemám v oblibě Esteru. V popisu práce má roli mírumilovné a dobrotivé vrby, moderní sestřih jí div nelemuje svatozář, a její předstíraná zúčastněnost je často tristní. Za zmínku stojí díl se sebestřednou matkou (nemocný člověk, podle mého), kde na chvíli odhodí masku laskavé a empaticky založené duše a pěkně se nám vybarví: už to dál nevydrží a začne lít olej do ohně a záměrně vytvářet mezi zúčastněnými napětí (I Ester má své dny). Inu, má asi právo sem tam projevit určitou strannost, mě si tím ale nezískala a už vůbec její počínání nepovažuji za známku nějaké "lidskosti". A pošťák Ondra? Tak určitě, sympaťák do nepohody (brr). Jinak ale výživný materiál s občas pěkně spletitými životními peripetiemi "obyčejných" lidí a jedna z těch hodnotnějších reality show.

    • 22.5.2013  23:42
    Kanón (1964)
    **

    Opravdu jde o kánon neboli vícehlasou skladbu a nikoli dělo (rozdíl mezi tím a oním jsme přeříkávali sborově už jako caparti na prvním stupni - a stejnak byla tahle hádanka z nepochopitelných důvodů na pořadu dne až do devítky). Vadilo mi, že vyjma první a snad druhé pasáže obraz příliš nekoresponduje s hudbou, čekala bych víc té muzikálnosti. Groteskní taškařice a k tomu melancholické údery piana... au. Doprovodná melodická balada je sama o sobě poslouchatelná a 8bitové tóny jistě oblaží všechny pamětníky DOSu, ale celé je to takové... vykolejené. A rozčilující. Raděj si pusťte Tango.

    • 21.5.2013  00:44

    Nebojácná a důvěřivá holčička versus hladová liška co si na ni brousí zuby - nic nevídaného. Vtip je v tom, že když se lišce ne a ne zadařit, ve slabé chvilce propadne beznaději a počne bědovat, naříkat, štkát a úpět nad svým hrozným údělem, ó jaký strašný a nespravedlivý ten život je! Jen klacky pod nohy a oči pro pláč. (Nevybavuji si, kdy naposledy jsem v pohádce zažila obdobnou obrácenou optiku). A malá Žicharka? Ta s opatrovníky chvilku mlčky a nezúčastněně přihlíží liščímu žalu, aby to trapné ticho přerušila bezstarostným jásotem hurá na koláčky. Ohromně bezcitné a kruté, právě jako život sám. Ponaučení? Ani tyran to nemá v životě jednoduché, ba naopak, potrava má rychlé běhy a v pohádkách vás obvykle líčí jako ta ošklivá nenasytná stvoření (jen proto, že vám Bůh nadělil do vínku masožravost a podmínil přežití vražděním a přežití pojistil pudem sebezáchovy...). Animace zpočátku koukatelná a nakonec konstatuji i líbivá.

    • 20.5.2013  00:51

    Skličující podivnost v osmi minutách. Král ve vylidněném panství úzkostlivě střeží a starostlivě opečovává hmotné poklady, místo aby... hmm, co si počít v království, kde je dokonale liduprázdno? Taktéž se provinil necitelností k Matce přírodě, ptáčkovi nelítostně shodil hnízdo a klidně by rozplácl pavouka na stěně. Což už byla pro skřítka alias bráchu Krakonoše poslední kapka a jal se rázně zakročit. Skřítkova nápravná intervence trochu připomíná styl našeho Boha jediného a vševědoucího - narafičím jim tam jabko poznání, kdy moc dobře vím, co bude následovat, a pak už hurá trestat, trestat, trestat (a právem, samozřejmě). Proradný skřet místo aby královi vyčaroval nějaké poddané, kterým by mohl dobře vládnout, či ženštinu, které by mohl dobře sloužit, udělá z něj pařez bez možnosti se odvolat a jde si po svých (a ještě se tváří, že odvedl bohulibou práci). Kde je kladný hrdina? Inu, není pohádka jako pohádka a z této vyzařuje, že svět není vždy právě pohádkovým místem, nýbrž studenou bezednou roklí, kde pohlazení a druhá šance náleží jen vyvoleným.

    • 16.5.2013  03:08
    'E' (1981)
    **

    Řadový občan má oční vadu a tak při pohledu na skulpturu písmene é vidí bé. Jeho královská výsost má pro změnu také oční vadu a rovněž vidí bé. Když doktor názorně demonstruje trik s brýlemi, král ho za to vyznamená a všichni jsou spokojeni... načež královi hrábne a povolá svoje kumpány, aby národu vtloukli do hlavy, že né é, ale jedině bé, bé je správně. No buďto je to podobenství nedomyšlené anebo mi něco uniká. Nebylo tam kupříkladu nic o tom, že by panovníkovo slovo mělo jinou váhu, neb u prosťáčka i vladaře jde o poruchu zraku a oba potřebují brýle, takže jsou si vlastně před Bohem dokonale rovni :-) Proč vůbec král zosnoval převýchovu občanů, když byl s prací mudra spokojen? Připadalo mu to výhodnější než nasadit brýle nebo co tím sledoval? ... Zbývá trpce úsměvná ukázka, že pod nátlakem a za pomoci hrubé síly člověk nakonec povolí, někdo dříve, někdo později. To nepoukazuje toliko na tupost lidí, ale spíš na zlotřilé praktiky systému.

    • 16.5.2013  01:40
    Nude Caboose (2006)
    **

    Vy naděláte. Lepší než sedět doma na zadku je vystavit ho světu, no ne? (Větší kraviny tu mají zelenou... vlastně červenou... eh, dává to smysl?)

    • 15.5.2013  15:02
    Tělo (amatérský film) (2007)
    **

    Přimhouřené oko a snad i lehký závan sympatií byly ty tam, když jsem se začetla do plodné diskuze na Studni. Pan autor se zde hystericky brání proti všem zlým jazykům, co si dovolují nařknout jeho film z toho, že nespadá do žánru ‚exploitation‘ (třebaže nejsem odborník, zlé jazyky se podle mě nemýlí). Z jeho strany to je poněkud dětinská sebeprezentace – kapka nadhledu do toho zápalu bouřlivé obhajoby by neuškodila (a proč tak urputně lpět na škatulkování?). Kdo ví, možná kdybych natočila film, jednám právě tak. Ale snad ne. Pravdou je, že za film má mluvit film a nikoli režisérova apologie :-) Něco záběrů vypadá opravdu slušně, kamera zaujme, absence hudby není na škodu, ale ten pocit, že si to hraje na něco čím to není, je bohužel neodbytný (nic nového u amatérských kousků).

    • 13.5.2013  02:12

    Antropomorfní zvířena v sestavě hroch, buvol a nosorožec sedí u stolu a netrpělivě vyčkává příchod spolubydlícího aligátora. I když chudák v dobré víře donese dortíky, zdá se, že ostatní se proti němu spikli a pokouší se ho vystrnadit (má sentimentalita už definitivně nezná mezí, když mě tento výstup div nerozpláče...). Voyeuristická kamera a autentické záběry (samo že v uvozovkách) z toho činí slušnou reality show, jakou zaručeně jinde nenajdete! A možná kapku parodii na všechny syrové evropské artovky (které můžu).

    • 7.5.2013  14:03
    Bully Dance (2000)
    ***

    Rytmická hříčka beze slov s výchovným podtextem: jakási blíže neurčená stvoření (já sázím na mumínky :-) ) se pohybují do rytmu a rozehrávají příběh na téma šikana. Jako doprovod slouží údery perkusních nástrojů evokující etno a rituální tance. Celkem originální a umně vyvedená podívaná.

    • 6.5.2013  04:11
    Divnovlásky (TV film) (2008)
    **

    Zííív. Takové nezáživné drama o rozvedené matce nesoucí se v odlehčeném duchu (ale do komedie má daleko) na téma "k hodným chlapům se jde ženská vybrečet, ke zlým vyspat". Dojde i na nějaká  ta sprostá slůvka a vtipkování o orálu. Bezva. Langmajer u mě po posledních dvou rolích (zde a v Nevinných lžích) ztrácí na přitažlivosti (vždy hrál podobné týpky, ale projevoval v nich určitý šarm), ale za to chudák nemůže. Aně účes alá oškubané kuře vůbec nesluší (komu jo), Liška - jako vždycky, výkon Lucie Šteflové potěšil.

    • 6.5.2013  02:38

    Adaptace románu, který bezodkladně putuje na seznam knih, co chci stihnout přečíst, než si proženu kulku hlavou! Film je až na těch pár mušek skvělý. Chci říct - až na tu jednu velkou tučnou mouchu. Ocitáme se v pochmurné deštivé metropoli obklopeni neosobními mrakodrapy a špinavými uličkami plnými smogu věrně napodobující současnou podobu velkoměsta. Pesimismus zde prýští ze všech stran. Každých 40 s se tu někdo pokusí vzít si život. A v tomto neutěšeném prostředí budiž zrozen útulný krámek hýřící barvami, který jen vzkvétá – nabízí užitečné nástroje přes oprátky, rozličné jedy, řezné a střelné zbraně až po igelitové sáčky pro ty méně movité... Tuvachovi jsou prvotřídními obchodníky. Bezproblémové fungování rodinného podniku naruší až příchod potomka, který je ztělesněním živoucího optimismu a dobrého naladění (já se přikláním k lehké retardaci, jak píše Lanark :-) Kdo by se s ním chtěl ztotožnit?). Filmu je vytýkáno, že u postav nejsou zřejmé motivy jejich konání - proč jsou všichni tak nešťastní? Inu, proč by nebyli? Ty příznačné kruhy pod očima, permanentní skleslost a propad do statusu ztracené existence pramení ze způsobu života, v němž sluneční paprsky nemají místo; zdegenerovanosti výsledkem životního stylu na míle vzdáleném přirozenosti (copak to není evidentní?). Pěkně to myslím reflektuje aktuálně pociťované nálady i v naší společnosti. Zlotřilých nepřátel ani scifi apokalyptických vysvětlení na pozadí není třeba. Pomyslnou masařkou je rozpačitý závěr: autoři sice přišli s originálním a možná pobuřujícím nápadem, ale neměli koule na to zůstat mu věrni až do konce, a tak vše zaplácli triviálním happyendem. Jako by se v obavě, aby někoho náhodou nepohoršili, honem honem snažili předchozí nekorektnost vyžehlit. Pro mě to není předvídatelný film, protože konec šitý na míru všem konvencím (růžové brýle na nos a á dva tři óda na život, aby se neřeklo) jsem nečekala. Jako příběh o tom, kterak dobro zvítězilo nad zlem, to moc nefunguje. Neuvěříte jim. Ale dá se to skousnout. Já si zamilovala výtvarné pojetí v tradiční dvourozměrné animaci, karikaturní zjevy a neuvěřitelně detailně vykreslené interiéry, radost pohledět, líbivou francouzskou hudbu, radost poslechnout; trefné hlášky, kreativitu. Ošemetné téma v animované bizarní optice a operetním stylu představuje svěží a zábavnou kombinaci. Zvlášť mě zaujal krysí řecký chór (moji potkani tohle neumí!) a plavecké kreace chocholouška (můj psychiatr tohle neumí!). Zajímavost: postavy jsou pojmenovány po slavných, co spáchali sebevraždu: Yukio Mishima, Marilyn Monroe, Vincent Van Gogh....

    • 5.5.2013  02:20

    Koukat na to sama, byl by to nejspíš odpad jak vyšitý, ale když se člověk vedle mě smíchy válel po podlaze a zaboha se nemoh vyšplhat zpátky na gauč, jednoho to chtě nechtě ovlivní :-) Ale tak vtip v tom je, jen to chce naladit se na tu správnou notu.

    • 5.5.2013  01:37
    Nahota (1970)
    ***

    Komorní drama rozervaných dekadentních nálad s příjemným vizuálem a dějem poněkud přitaženým za vlasy. Za pokus o sebevraždu by chlapec vyfasoval rezervaci bidýlka v Bohnicích, svěrací kazajku v ceně a stoprocentně nějaký ten doping, co z člověka slovy klasika nadělá zeleninu - ale určitě ne pár dní dovolené. To nakonec nelze vnímat jako vadu - je to záměr; film je také bezesporu dobře zahraný a Kristina Hanzalová se jeví přitažlivá tělem i duší. Přesto byl čas s tímto počinem strávený utrpením. Jen považte: k egoistickému, arogantnímu a agresivnímu jedinci všichni okolo chovají jakousi posvátnou úctu, ženy se před ním omluvně plazí s oslovením "miláčku" na rtech... Ona vlídnost a přívětivost je pro mě na pomezí stravitelnosti. Původ zatrpklosti a nedůvěry navíc není uspokojivě objasněn a to vzniklé antipatie jen prohlubuje. Přestože je mi zobrazená negativní životní filozofie, dá-li se to tak nazvat, povědomá, mám značný problém nesoudit a neodsoudit...

    • 4.5.2013  02:42

    Mé druhé setkání s Ch. Lindberg a jistě ne poslední. U exploitation filmů musíte mít řekněme dar vidět krásu v ošklivosti. Je-li si člověk vědom do čeho jde a přesto je pak bytostně pohoršen, musí být blb. Ze zjevných důvodů to není žánr pro každého a proto ho taky neuvidíte na Nově v hlavním vysílacím čase. V Thrilleru je nicméně až na těch pár drsnějších scén jako skalpel do oka (při níž byla údajně použita mrtvola dívky, jež spáchala sebevraždu) násilí relativně mírné a v porovnání s horrorovými a exploitation standardy únosné. Brutálním krvákům a gore scénám pro zvrhlé oko otrlého diváka se obloukem vyhýbám, tady mě ale (skoro) nic nenutilo odvracet zrak. Z mého pohledu v tom filmu není žádná z ingrediencí nadbytečná: Christinina přitažlivost a její stoické herectví bez jediného záchvěvu tváře v nějaké citové pohnutce, unikátní změť zvuků spíš než hudba, hutná atmosféra plynoucí v téměř hypnotickém tempu, definitní odměřenost, komické výbuchy vozidel alá Kobra 11 a jiné mezery v logice, extrémní slow-motion v každé akční scéně (mlátičky jdou mimo mě a tak mě ten kopanec do zadku všem jedincům dychtíc po pořádně rychlé akci pobavil), každý vpich injekční stříkačky a každý příraz korpulentního slizouna rovněž ve slowmo - mám dojem, že film je přesně takový, jaký ho chtěl Bo Arne Vibenius mít. Na konci chtěl koně, tak ho tam zčistajasna prsknul a vy s tím nenaděláte nic. To je mi nějak sympatické a pomalu doznávám, že existují filmy, jež by neměly být podrobovány nějakému přísně logickému rozboru. A Madeleine v gothic ohozu s páskou přes oko ozbrojená brokovnicí je prostě good (fucking genius, actually). Není to film, který bych si zamilovala a chtěla pustit znovu, zároveň mu nemám moc co vytýkat – je svůj.

    • 3.5.2013  01:18
    V opeře (2010)
    *

    Vtipů opírajících se o skutečnost, že Thiopropanal S-oxid dráždí lidské oko, je nespočet. A mně nikdy moc nerozesmívaly. Tento je navíc servírován v odpudivé animaci, prost nějaké té skryté potenciálně zábavné narážky. O ničem...

    • 1.5.2013  16:06
    Láska nikdy neumírá (divadelní záznam) (2012)
    ****

    Je v jistém směru legrační, minimálně mě ten fakt nepřestává bavit, že A.L. Webber jde a natočí sequel k POTO fanfiction rázu. Jsem přesvědčená, že tak učinil nikoli s vidinou balíku peněz, povězme si to upřímně, on prostě potřeboval ukojit v sobě tu rozjitřenou fanynku. Přece každá si přála, aby Christine skončila v těsném náručí zahrnuta vášnivými polibky Erika, ne? Nepochybně. Webberovi je vytýkáno, že z legendy tvoří pouhou frašku, ale považte, kdo jiný by se mohl zhostit této frašky s tvůrčí genialitou sobě vlastní než právě on? Děj je částečně inspirovaný knihou Fantom Manhattanu od Forsytha (kteroužto jsem nečetla, ale v rámci spravedlivého hodnocení bych měla), film se pyšní pestrými kostýmy a kulisami, načančanou velkolepou výpravu, a mě napadá, že Webber bude pravděpodobně ve svém perfekcionismu směle konkurovat Fantomovi. Což je jedině plus. Pravda, místy se kapku nechává unést. Když se Christine horlivě omlouvá za to, že ji anděl hudby, odpusťe mi ten výraz, "ošustil a opustil", a také za to, že jeho syn se vyděsil pohledem do zohavené tváře, mnozí to nekvitovali s nadšením. Však také na prknech museli měnit texty a přepracovávat scénář. Někteří se dokonce schylují k nelibým výrokům, že je děj přitažený za vlasy a pozbývá tu hlavu, tu patu a tu obojí. A musím jim dát částečně za pravdu... Ovšem hudba! Jaké ta skýtá potěšení pro ducha, ty nádherné, podmanivé árie s uhrančivostí se nesmazatelně zadřou pod kůži. Je místy ještě niternější než v POTO, nadpozemsky krásná, má tak božský a opojný charakter, že nezbývá než vyseknout poklonu a hlesnout budiž odpuštěno! Pozn. pod čarou - jako mnozí preferuji originální londýnské obsazení nad australskou produkcí a považuji za věčnou škodu, že neexistuje záznam s Raminem a Sierrou. Ve využití stroje času mám už jasno - půjdu na ně jednou a pak ještě nekonečněkrát.

    • 26.4.2013  12:08
    Kanárek (1999)
    *

    Ojedinělý experiment. ‚Sex, drogy a rock&roll‘ devadesátek očima jednoho ‚rockera‘, co spad na dno. Anarchie (rozflákáme popelnice a budem nezávislý, jou), ryzí amatérština, Žlutej pes, Tarantino, cígo v hubě, psychedelie v sépiové, hlášky, kterým stejně nerozumíte (doslova a neobrazně), banda filozofujících primitivů, chaos, heroin a klišé, Nohavica, něžné pohlaví nahoře bez celkem 2×? (přečtěte si anotaci a zasmějete se), děj nula, téměř dokumentární kamera, Schmitzerova facka na probrání (půl bodíku za ni), Bohnice a víra, vole! Jo a Tarantino, už jsem ho zmiňovala? Nejprve sledujeme Tauše, jak běhá po Praze a natáčí kraviny a plácá kraviny. O životě, filmech, násilí i drogách. Chce natočit drsnej dokument o policajtech. V další fázi se střetává se skutečným světem násilí a propadá drogám. Asi u něj k nějakému prozření dojde, neb o Tarantinovi už nepadne ani slůvko. Kdyby se mě někdo zeptal o čem to bylo, řeknu o hovně (teď by se hodilo dát tomu za pět a krásně podtrhnout ten paradox, ale to fakt ne). Jinak FAMU se nezapře, kameramanský výkon předbíhá dobu o pár let - je to točený jak mobilem :-D. Celou dobu jsem si lámala hlavu – chronologicky – za á nad tím, co to má být, za bé co z toho nakonec vyleze a za cé proč proboha někdo tohle točil. Feťák, co se prostřednictvím autobiografického filmu chce vyrovnat se svou narkomanií? To by mě nenapadlo, ale je to originální a mnohé to vysvětluje. Tauš tedy hraje sám sebe a točit prý začal ještě před tím než do toho spadl. Řekla bych, že to posouvá výrok „podle skutečných událostí“ někam dál. I tak se můžem jen dohadovat, co tím chtěl básník říct. Nejspíš prostě takový náhled do autorovy výjimečné duše, která je ve svém nezměrném egoismu (pro drogově závislé příznačném) přesvědčená, že má světu co říci. A možná má. Jen asi ne mně v tuhle chvíli. Mě tento film vyléčil z: nikdy nevíš, čím ten člověk prošel, víš jak musel být nešťastný, aby vše zahodil (...)??? Na nynější: fackovat to od rána do večera! Herecké výkony půl na půl, od velmi přesvědčivých až po ty hodně trapné. Druhá půlka bodu je za skvělé Portishead.

    • 23.4.2013  02:22
    Bídníci (2012)
    **

    Chcete nenávratně vymazat vzpomínku na Bídníci 2012 z Vaší paměti? – Ok. A je to! Všechno je zas jako dřív! :-D ___ Ale teď vážně, pro mě je tohle film, který nedělá čest jednomu z nejlepších muzikálů všech dob. Jeho nejslabší stránkou je hudba a to se nepromíjí. Říkám si, že pan režisér nejspíš nemá rád (nemůže mít) muzikál Les Mis, muzikálový žánr obecně a hudbu vůbec. Všichni si stěžují na to, že se ve filmu furt zpívá. Já mám problém s tím, že se v něm zpívá MÁLO. Herci místo zpěvu recitují, vzdychají, kuňkají, něco si pobrukují, a zas vzdychají. Téměř celou stopáž. Tahle degradace je názorně patrná třeba u Samanthy Barks, která si zahrála Eponine zde i v koncertní verzi bídníků k 25. výročí. Světe div se, v O2 aréně ZPÍVÁ - a nebojí se do toho pořádně opřít. A tady ne. T. Hooper musí být naprostý muzikálový analfabet; rozdupal to, co dělá muzikál muzikálem a pravděpodobně ani neví, co proved. Při rozdávání scénáře byste ho nejspíš zaslechli, jak směrem k hercům volá: „...tady máte, prostě to odřikejte, bohužel ty zpívánky a říkanky nemůžem vynechat, filmy už tu jsou, ale muzikál, pánové, bude můj (vítězoslavně si mne ruce)! A ňáká melodie nebo co v něm beztak neni důležitá... A hlavně, vážení, nejste tu od zpívání, ale pro vaše známý tváře... hmm, bude to hit!“ No jo no, to se stává i v lepších rodinách, když nevíte co by a v OBI maj zavřeno, dvanáct pryč a múza pořád kdesi na houbách, tak sakra hrom aby do toho - no jasně, už to mám! Světově proslulý muzikál v novém hávu s hollywoodským obsazením. Heuréka! Na Oskary je zaděláno a ani to nebolelo. Bohužel, nutné to asi bylo, peníze hýbou světem. Dechberoucí skladby a výrazné melodie se rozplývají a pozvolna mění v mdlé popěvky, nudu a kýč. Ach jo. V muzikálech jsou pěvecké či choreografické výkony stěžejní. Strhující prožitek prostřednictvím dokonalé monumentální hudby, to jsou Bídníci. Tihle? Stěží. Ubohoučkým výkonům kraluje Crowell, s jeho nulovým charisma a hlasem Xindla X se předloze Javerta nepodobá ani v nejmenším a kdyby mě mučili, jeho v životě neobsadím. Ostatní role mě většinou jen nebaví. Snad jen Gavroche je fajn. Bývá pravidlem, že zpěv na filmovém plátně je umírněnější, méně výrazný a jaksi modernější a díky tomu možná přitažlivější a stravitelnější pro větší okruh lidí. Takže to je asi záměr. Anebo byla filozofie taková - když herci neumí zpívat, uděláme z toho přednost. Neum schováme za takzvanou syrovost, autentičnost, opravdové emoce... bleh (ale soudě dle některých kritik to funguje. Ach jo podruhé). Ze všech stran slyším, jak jsou zdejší výkony sice nedokonalé a hudebně neprofesionální, ale o to víc procítěné a emotivní... hm, I don't think so. Vážně, ten pocit vůbec nemám. Je jasné, že od herců nemůžu očekávat to samé co od operních pěvců, jenže tady mám dojem, že je veškerý potenciál systematicky cupován na kousky. Výjimkou je asi Jackman, u něj mi přijde, že je na svém maximu a víc by ze sebe při sebelepší vůli nedostal. V každém případě snaha o realistično a naturalismus nemá v takovém díle opodstatnění. Děj je epický a velkolepý, nejde o reálné zobrazení světa (částečně ano - a kdyby na to přišla řeč, řeknu, že v tomto díle je obsaženo vše – vše, oč v životě běží a kráčí... ovšem ve své umělecké, nadnesené podobě a to je třeba brát na vědomí, ksakru), láska vzniká na jediný pohled, během jedné písně uběhne pět let a vše je řečeno v náznacích. Takový děj si bezpodmínečně žádá efektní stylizovanou výpravu a zpracování musí především lahodit uchu, neb v tom tkví síla a energie Bídníků. Muzikál tohoto formátu - je více operou než nenáročným „písničkálem“ pro pobavení (díky Jezince za rozšíření slovníku) - zkrátka není možné převést do nějaké realistické roviny. To není zajímavá inovace, ale barbarství. Vzniká paskvil, který je akorát k smíchu. Absurdní, nechtěně komický. Bohužel. Suma sumárum, čeho jsem se dočkala: mizerný zpěv a spousta odrecitované vaty k pochopení souvislostí, křečovité grimasy a málo toho, co dělá Bídníky Bídníky - umění, ale skvělé kulisy, kostýmy i akční scény. Verdikt? Povrchní. Myslím že kdo nemá rád muzikály, po tomhle si je spíš neoblíbí. Pokud jde o mě, má zcela nereálná představa o ideálním světě zahrnuje mimo jiné to, že by se lidé vyjadřovali výhradně zpěvem ("Hudba je záchrana před obyčejným slovem.") a život by byl jedno velké operní představení :-) A navzdory tomu se nad tímhle zpracováním nerozplývám. Hlasovala bych pro a) změnit obsazení za pěvecky nadanější jedince b) netočit muzikál za každou cenu. A kde se vzaly ty dvě hvězdy? Nu, nebylo to až tak zlé, jak se tu snažím vylíčit, slovy klasika: trošku jsem si zapřeháněl ;-) Úplná ostuda to není. | http://www.videacesky.cz/parodie-parody-youtube/anne-hathaway-chce-oscara

    • 23.4.2013  01:43

    Půvabný, neveselý, podivně ospalý film plný protikladů, který člověka ukolébá k příjemné netečnosti. V hlavní roli devítiletý nepopulární kluk s permanentně zasmušilým výrazem v barevném kýčovitém světě plném všudypřítomné povrchnosti a prázdnoty… Prostředí jak vystřižené z amerického snu, ne nepodobné Burtonovým filmům, v kontrastu se všeobjímající šedivostí, melancholií a absurdností všeho okolo. Režisér si s námi pohrává a divák má pocit, jako by se v každém záběru ukrývala nějaká vtipná pointa, a přitom obsahově je v něm jen málo úsměvného. I kdyby nic jiného, atmosféra je skvostná. Nemohu opomenout perfektní hudební pozadí, jemné tóny piana střídá naléhavá melodie malé Marcy, která mi v hlavě bude znít odteď snad už navěky. Popravdě řečeno už jsem si splašila celé LP a budiž moje hudební obzory rozšířeny: při poslechu téhle dětské křesťanské dokonale odpudivé i přitažlivé psycho creepy hudby zažívám něco jako znovuzrození.

    • 23.4.2013  00:11
    Very Potter Senior Year, A (divadelní záznam) (2013)
    *****

    Staří známí z kultovních AVPM a AVPS se vrací na scénu v závěrečném dílu muzikálové trilogie na motivy Harryho Pottera. Bezmála třiapůlhodinové vystoupení bylo natočeno na LeakyConu 2012 a jelikož se jedná o pouze narychlo secvičené představení, nebylo prý v plánu záznam vůbec zveřejňovat... Nakonec na naléhání fanoušků (to se dalo čekat, ne? :-) ) uvolili vypustit AVPSY do světa, tradičně prostřednictvím YT kanálu. Krom toho existuje studiový soundtrack. Na začátku se dozvídáme, že nejde o plnohodnotnou produkci ale o předčítání scénáře, herci měli na nacvičení pouhé 2 dny (neuvěřitelné). To že pobíhají po place s texty v ruce dojem nijak nekazí, s nefunkčností Darrenova mikrofonu je to horší, kvalita nahrávky občas pokulhává (věčná škoda). V obsazení došlo jen k jedné významné změně a to u Hermiony, zbytek castu se jako zázrakem podařilo dát dohromady. Charaktery si zachovávají stejnou tvář jakou známe z dřívějška a tak to má být. Harry je egoistický machýrek, Draco naopak skromný a čestný hoch (no, do určité míry), Brumbál má kapku nevybíravé způsoby a z Toma Raddlea by byl býval vyrostl mírumilovný a ušlechtilý Voldy, nebýt toho, že jeho povedenej fotřík byl totální primitivní mudlovský hovado a s prarodiči měl taky pramálo společného. (Tahle linie = ó můj bože! Ale nejen ta). Spíš než parodii to vnímám jako odnož fanfiction, neb parodie obvykle svou předlohu nějak zesměšňuje, hledá na ní chyby a utahuje si z ní, kdežto tady pár vynalézavých hlav prostě rozvinulo svoje originální a bláznivé nápady a vzniklo dílo, které se po nikom nevozí, nikoho neuráží a tak nějak si žije vlastním životem (ale možná i tak může vypadat parodie). Souhlasím s názorem, že nemá smysl na to koukat, není-li člověk v obraze a se StarKid nemá předchozí zkušenost. Je to určeno těm, co StarKidu a potterovským muzikálům už přišli na chuť a budou mít zástavu srdce, záchvaty tu smíchu, tu pláče, husí kůži, erekci a tak dále :-D už jen díky tomu, že vidí svoje modly. Zamyšlení: Zajímalo by mě, jestli to někdy viděla Rowlingová a co na to říká. Zbytečná osobní poznámka: Ach bože, Joe Walker (kalhotky odhazuji v dál :-D)!!! Nejlepší písnička: I'm Just A Sidekick! Motto dne: „When the world sucks, just dance. And the world always sucks. So always dance!“

    • 22.4.2013  02:27

    Film mimo moje žánrové preference (dá-li se vůbec někam zařadit), který na mě měl jeden speciální efekt – ehm, zalíbil je silné slovo, ale řekněme přestal mi vadit všudypřítomný a všemi uctívaný Menšík, kterého já do té doby, neptejte se proč, moc nemusela. A jo, může za to „pojedete do Chuchle!“. Teď když ho po pěti minutách v nějakém českém filmu nevidím, začínám si samou nervozitou okusovat nehty. Ne, to zas ne.

    • 22.4.2013  01:03

    „Raději zpěvem než pláčem...“

    • 17.4.2013  03:15
    Les Misérables - koncert z Londýna (divadelní záznam) (2010)
    *****

    Nee, za co, proč?! Hned vysvětlím - rovněž se řadím k početné skupině, podle nichž v obsazení popová hvězda Nick Jonas absolutně nemá co pohledávat. Já ho ani neznala, ale jakmile se objevil na scéně, zarazila jsem se a říkám si co se to děje, tak sleduju Les Mis nebo Muzikál ze střední?! Jeho neustálý s prominutím dementní výraz a hlasový projev typických současných gayboybandů mi způsobil těžkou nauzeu - a co víc, jakožto příznivce muzikálů musím uznat, že verbalův "buzikál" je pro tento případ tak přiléhavým výrazem, že ho snad (neochotně) zařadím i do svého slovníku! Cílová skupina alias dav jedenáctiletých bravo girls se musí rozplývat blahem a chraň bůh, já jim to nechci brát, ale obsadit jejich idola do Bídníků? Tady přestává legrace. Čiré zlo, barbarství a zaprodání duše ďáblu!!! (A co tak "obstarat" osmdesátiletého dědu a učinit idol všech třináctek? Proč ne? Javert o tom ví své: "The world is upside down..."). Na konci mi ho bylo skoro líto, rozdíl mezi ním a zbylým obsazením byl tak markantní, že si sám na tom jevišti musel připadat směšně, jestli má navzdory svému výrazu trochu té soudnosti. Vůbec nechápu, co koho přimělo k tak nešťastnému výběru. --- Ve vedlejší roli (Grantaire) se blýsknul a potěšil mě Hadley Fraser, který účinkoval mj. i ve výročí muzikálu POTO jako Raoul. Zbytek castu je naprosto excelentní a když si odmyslím ten fatální přešlap, díky němuž jsem nucena jisté pasáže přeskakovat, jde jinak o moji nejoblíbenější verzi vůbec. Je to "jen" koncert, ne plné představení, ale herecké výkony jsou neuvěřitelně přesvědčivé. Jinak samozřejmě geniální muzikál. A moji vůbec nejoblíbenější Valjan, Javert, Fantine, Cosette a Éponine!

<< předchozí 1 2 3