wooozie

Klasická americká buranská komedie o dospívání a problémech s ním spojených, ale až na pár přepálených scén je to překvapivě opravdu hodně vtipné a jako oddechový film na večer to poslouží dokonale a na závěr dojde k poznání sebe sama nejen u těch mladých, ale i u dospělých hrdinů, takže za mě určitě palec nahoru. Mimochodem, samozřejmě nelze srovnávat s nepřekonatelným Arnoldem, ale tady ta nablblá hora svalů Johnu Cenovi sedla fakt výborně.

Těžko se mi to hodnotí a to hned z několika důvodů. Queen je absolutní legenda a jejich hudba je skutečné mistrovské dílo a mám už mnohokrát ověřeno, že když ji napasujete kamkoliv, vyjde z toho pecka a o to jednodušší to tvůrci měli, protože ať by to natočili jakkoliv, člověk nemůže být naprosto zklamaný. Samotný příběh této legendární kapely byl ve skutečnosti mnohem dramatičtější, tady ale celou dobu film jenom tak klouže po povrchu, nikdy nejde úplně na dřen a spousta věcí je zde až příliš zjednodušených a to nejen co se týče samotného stylu natočení, ale i díky velkým dírám v samotném příběhu Queenů. Pominu značné ignorování zbytku kapely a přenesení pozornosti na Freddieho, protože (i když nás nejspíše chtěli tvůrci a především stále žijící členové kapely - producenti přesvědčit o opaku) právě jeho příběh je jednoduše tím nejzajímavějším, ale ani zde to není precizně dotaženo a tak jsem se nedozvěděl vlastně nic nového, respektive zásadního a je to o to větší škoda, když měli tvůrci k dispozici Ramiho Maleka, který Mercuryho veškeré pózy a vyjadřování trefil naprosto dokonale. Všechny hitovky tady vznikly víceméně bez toho, aniž by ukázaly jejich pravou inspiraci a vlastní význam, prostě tak vznikly a hotovo. Ano, všechno je to tak nějak naznačeno, ale nic není dotaženo do konce. Někdy je to celé zmateně sestříhané nebo alespoň mi přišlo, že některé scény mají špatnou návaznost, ale přes tuto velkou odbočku se vracím na začátek svého komentáře. Lze být po zhlédnutí Bohemian Rhapsody zklamaný? Absolutně ne, protože i kdyby vám v tom kině pustili místo filmu záznamy koncertů z youtube, pořád by se jednalo díky Mercuryho dokonalému zpěvu a jeho neskutečném umění si omotat publikum kolem prstu o perfektní zážitek, nicméně i kdybyste byli (čistě teoreticky) hudbou Queenů netknuti, tak závěrečná část ve Wembley je něco tak naprosto famózního a právě tady letí emoce do absolutních výšin a plyne z toho taková energie, že vás to dokonale vtáhne a nepustí.

Hodný, zlý a ošklivý je nejenom dokonalým vyústěním dolarové trilogie, ale taky je to absolutní skvost filmové historie a každý aspekt tohoto epického filmu je naprosto fenomenální, přičemž každé jeho zhlédnutí je pro mě stejně jedinečným zážitkem, jako bylo úplně to první a proti tvrzení, že se jedná možná o nejlepší film všech dob, nemůže nikdo říct ani slovo.

Absolutně dokonalý prototyp letního blockbusteru, ve kterém se akční jízda rozjede v prvních vteřinách a nespustí nohu z plynu do samotného konce. Nejlépe bych tuto nekončící adrenalinovou šlehu přirovnal k třetímu Bournovi nebo k Temnému rytíři a právě z druhého jmenovaného si Fallout vyzobává jak některé akční scény, tak i velmi povědomé prvky ze soundtracku. Technicky je to všechno zpracováno naprosto dokonale a v akčních scénách jde krásně vidět, že se točilo hezky poctivě realisticky bez zeleného plátna. Tím se dostávám k největšímu machrovi současného Hollywoodu. Můžete mít na Toma Cruise tisíce názorů, ale tak svědomitě, zarputile, bez dublérů a především pro diváka dnes točí filmy málokdo. Když vezmu v potaz, že v době natáčení měl 55(!) let, tak to co tady předvádí hraničí s přírodními zákony a i ostatní herci tady jedou na krev. K tomu všemu se přidá pro tuto sérii už typické nekonečné množství zásadních a (většinou) nečekaných zvratů, zrad a záchran na poslední chvíli a máme tu přesně ten typ akčního filmu, které jsou v dnešní době čím dál ojedinělejší a na který musí povinně do kina každý filmový fanoušek. Jediná výtka? Famózní pátý díl bylo prakticky nemožné překonat a skutečně, co se týče nápadnosti scénáře, či chcete-li vyšperkovanosti a překvapivosti, zůstal uhlazenější Rogue Nation nepřekonán.

Dosavadní nejlepší adaptace videohry na filmovém plátně? Jednoznačně ano! Herní reboot z roku 2013 je neskutečná pecka a patří mezi mé nejoblíbenější hry vůbec a tato filmová verze ji rozhodně nedělá ostudu. Trailery vypadaly všelijak, ale ve skutečnosti se z toho vyklubala opravdu zábavná a dobrodružná pohodovka, jaká tu nebyla už velmi dlouho. Logicky ve filmové verzi není tolik prostoru pro vysvětlení všech činů a motivací, ale i tak to dává bez problému všechno aspoň nějaký smysl. Stejně jako hra je i toto mix opravdového survivalu, akčních, napínavých, dojemných i zábavných okamžiků, kdy často dojde i na některé typické highlighty známé ze hry a vlastně celkově je to všechno takový dvouhodinový výcuc, jenž byl rozumě upravený pro filmovou adaptaci a který nemohl dopadnout o mnoho lépe. A k tomu všemu Alicia Vikander, která tomu všemu dává na rozdíl od Jolie opravdu lidský rozměr a hlavně je oproti ní desetinásobně lepší herečka.

Obrovské překvapení! Marketingově podprůměrná kampaň a prkenné trailery zavinily pokles očekávání na samotné minimum. Nicméně šuškanda o jednom z nejzábavnějších dobrodružných sci-fi udělala své, takže jsem do kina nakonec zavítal s jednoduchým cílem, prostě se jít bavit. No a bavil jsem se a bavil jsem se opravdu hodně, přičemž jsem dostal přesně ten typ filmu, který i kdyby trval tři hodiny, pořád bych si ho užíval. Film s největším počtem popkulturních odkazů na metr čtvereční a celkově zpracováno s takovou láskou k filmům, hrám, hudbě,... prostě regulérní balzám na duši. Přehledný vizuál, skvělý soundtrack, super obsazení, nekončící dobrodružná pecka a hlavně je to čistá zábava. Nejlepší Spielbergův film minimálně tak za posledních 15 let.

Neskutečně silný příběh plný bolesti a bezmoci, který byl každou další epizodou temnější, bolestnější a emocionálně stále vypjatější až do takové míry, že jsem poslední díly dával opravdu silou vůle. Osobně mám vážně rád inteligentní středoškolské seriály o skutečné síle přátelství, lásky, kamarádství a taky o problémech, které dospívání přináší. Ale 13 Reasons Why je pro mě osobně první kousek, jenž všechny ty strasti a bolístky na duši dohnal do totálního extrému a který mne opravdu rozsekal na malé kousky, přičemž mě donutil přemýšlet tak nějak o všem. Víc takových seriálů, protože (především, ale nejenom v Americe) je přesně toto generační zpověď jako blázen. S01: 10/10. S02: 8/10. Ve třetí sérii se rozjede opravdová detektivka, která je s každým dalším dílem napínavější a před posledním dílem je člověk v očekávání nějakého překvapivého rozuzlení ve stylu Vraždy v Orient Expresu. Místo toho přijde absolutní scénáristická zoufalost a konec té detektivní části je něco tak šílené nelogického, nereálného a špatně napsáno, že se musím držet, abych neignoroval předchozí díly a celé tomu nedal výrazně horší hodnocení. Herecky zahráno dobře, ale volání po tom, že to všechno mělo zůstat u první, vynikající, série, je stále silnější. S03: 6/10.

No a tak to bylo v té debilní době se vším. Všichni lidé si byli rovni, ale bohužel někteří si byli rovnější, a tak v této zemi bylo takové množství duševních mrzáků, že by se z toho člověk podělal. Zastrašování, vydírání, vyhazování z práce za názor či za špatný kádrový profil, podlézání, korupce, no prostě krása. Sice jsme prý toho pravého komunismu nedosáhli, ale i ty desítky let socialismu sovětského střihu dosraly morálku tohoto národa na generace dopředu. Tak snad už si tato země podobné levičácké experimenty nikdy nezopakuje, protože druhou nálož takového svinstva bychom už nemuseli zvládnout. Jinak film to byl moc povedený, co se týče hereckých výkonů, minimalistického Hřebejkova stylu i skvělého hudebního doprovodu.

V tom filmu je tolik věcí špatně, že se mi to všechno ani nechce moc popisovat. Totální zpatlatina, která nedává absolutně žádný smysl s milionkrát viděnou (a prakticky nikdy nefungující) zápletkou, bezpohlavním generickým záporákem a vše je to sestříháno rukou šílence, který sice hleděl na stopáž filmu, ale při tom rezignoval na nějakou návaznost a příběhové krátery, které po něm zůstaly. Scénář celého filmu je synonymem tuposti a i dobří herci zde hrají mizerně, protože při těch stupidních dialozích nemají co hrát, navíc absence předcházejících sólovek samozřejmě zapříčinila nadbytečnost velkého množství vedlejších postav. I přes ten šílený rozpočet je ten nepovedený digibordel všudypřítomný, stejně tak lze poznat, že je vše točené ve studiu (naprostá absence komparzu obyčejných lidí, takže přestože se jedná o záchranu světa, ve filmu se protočí se vším všudy tak 30 lidí) a tak dále. Pozitivně bych hodnotil některé povedené vtipy a (vizuální stránku) Gal Gadot, jinak se jedná o naprosto promrhaný potenciál a výsledkem je zasloužený propadák.

Je naprosto bezpředmětné se na tento film dívat, aniž byste viděli The Room, ale v případě, že jste ho viděli, tak vás čeká navýsost geniální zážitek. Pro mě osobně se jedná o jeden z nejvtipnějších filmů za poslední roky, protože parta okolo Jamese Franca a Setha Rogena je přesně moje krevní skupina a The Disaster Artist je asi jejich dosavadní vrchol. James Franco tady předvádí dokonalou one man show, ale i když jeho brácha Dave budu vždycky ten mladší, méně známý, méně talentovaný a méně obsazovaný z bratrské dvojice, tak tady si to dává taky naprosto neskutečně. Obecně se velmi rád dívám na filmy o filmech, no a když dostanu tak perfektně naservírovaný nášup, jako v tomhle případě od Franca, tak není co řešit. Zkrátka je to film nejen o lásce k filmu a filmařskému řemeslu, ale taky skvělý příběh o síle pravého přátelství.