FlyingCreep

Mrzí mě, jak často lidé zapomínají na některé události které se staly pár let zpátky. Ale ne vždycky je to jejich vina. Před pár stoletími jsme byli odkázáni na posla, který týdny nebo měsíce běžel s novinou aby se ji mohli dozvědět ostatní. Dnes máme moderní technologie, telefony, počítače, televize. Těch zpráv je tolik a na světě se denně děje tolik zázraků a špatných věcí, že už nad tím člověk moc nepřemýšlí. Asi jsme se naučili ignorovat to, co se nás osobně netýká.

Let 1549 který vzlétl 15. ledna 2009 krátce po startu z letiště LaGuardia přišel o oba dva motory po srážce s ptáky. Kapitán Chesley Sullenberger a první důstojník Jeff Skiles zachránili tehdy 155 lidí tím, že provedli bezchybné nouzové přistání na řece Hudson. Nikdo z tohoto letu ten den nezemřel. Kromě zásluhy posádky letadla se o záchranu podíleli i další obyvatelé New Yorku. Záchrana trvala 24 minut.

Přál bych si aby tento konec měl každý příběh s letadlem které se dostalo do nesnází. Kdy letoun havaruje a už se nikdy nad mraky nepodívá, ale rozhodnutí pilotů a posádky zachrání všechny na palubě. Na tomto příběhu je jedna věc která mě trápí a to tlak leteckých společností při vyšetřování ukázat, že něčí vina to být musí. Pro ty které tento příběh zaujal doporučuju knihu „Sully – Zázrak na řece Hudson“, nebo stejnojmený film.

Patřím mezi vášnivé nadšence létání a snažím se mu věnovat nějaký čas. Pokud patříte mezi ty, kteří než by strávili dvou hodinou cestu letadlem a ze strachu radši zvolíte 12-ti hodinovou cestu autem, určitě Vám tento film doporučuji. Pomůže Vám si uvědomit, že letadlo jako dopravní prosředek zas není tak špatným řešením. Jak můžu něco takového napsat ve spojení s dokumentem o letecké havárii? Až pojedete zítra ráno do práce pusťte si v rádiu dopravní zpravodajství. Určitě uslyšíte o mnoha nehodách a bohužel i o spoustě lidech kteří do cíle už nikdy nedojedou. Důvodem, proč je tak rozšířený strach zrovna z létání je z části samozřejmě spojený se strachem z výšek. Ale hlavním důvodem je podle mého osobního názoru strach vytvořený z mediálních zpráv. Určitě není nic špatného na tom, když letadlo havaruje a média o tom informují. Když se na média koukneme z trochu reálnější stránky tak zjistíme proč bývá obvzlášť toto téma tak oblíbené. Představme si situaci kdy vlastníme televizní stanici. Co jiného zvedne sledovanost víc než aktuální záběry letadla které před hodinou havarovalo. V tu chvíli se samozřejmě žádný soudný člověk neobrátí zády. Každý chce vědět zda jsou lidé v pořádku a co se vlastně stalo. Bohužel u těch citlivějších se potom strach z létání vyvine velice lehce. Není se vlastně ani čemu divit. V dnešní době terroristických útoků má člověk strach zajít si na Vánoční trhy a na nádražích pochodují policisté se samopaly. Od 11. září 2001 ale zabezpečení letišť a samotných letadel už není tak jednoduché obejít.

V roce 2015 jsem letěl s přáteli z Letiště Václava Havla na letiště Riga v Lotyšsku. Krátce po příchodu na letiště (díky velikému časovému předstihu) jsme měli možnost dát si něco dobrého k jídlu. Ani ve snu by mě nenapadlo, že hala ve které právě hraju šachy s kamarádem a kde se vystřídalo za ty dvě hodiny odhadem 400 lidí bude zanedlouho evakuována pyrotechniky. Vedle sedačky na které jsem si pochutnával na (ne)dobrých hranolkách ležel batoh. Asi už tam ležel nějakou dobu, nikdo mu nevěnoval pozornost. Krátce před naším odbavováním přišla hlídka a paní od ochranky po optání se na batoh prohlásila, že bude muset zavolat „pyrouše“ a poprosila nás aby jsme odešli. Nezávidím těmto lidem, mají za úkol brát svoji práci vážně  ikdyž jde vzdáleně o prkotinu a tím nejspíš jednou zachrání spoustu životů.

Stále je tento způsob přepravy nejbezpečnějším. Nemluvím ale jen o statistikách. Pokud mi stále nevěříte tak doporučuji vydat se na cestu v pátek odpoledne do větších měst. Zjistíte kolika lidem na silnici je bezohledný život ostatních. Možná přeci jen stojí za to zaplatit svěření života posádce letadla která celý život trénovala zvládnutí krajních situací, spíš než sobě s vědomím, že strávím příštích 12 hodin při cestě na dovolenou nejspíš s někým na kom mi záleží a potkám tisíce dalších aut. Stát se tehdy může opravdu cokoliv.

Jeden nevyvratitelný argument k blížícímu se závěru. Pokud máte řidičský průkaz tak víte, že k jeho složení stačí se párkrát projet po městě a u zkoušky potkat někoho kdo se dobře vyspal. Pokud neuděláte žádnou „botu“ tak během dvou měsíců můžete řídit osobní auto sami. Pokud se chcete stát pilotem dopravního letadla, musíte mít nalétáno stovky hodin, mít povolení k vizuálním letům i letům podle přístrojů a k létání v noci. Do toho spadají i stovky hodin teorie.

Doufám, že Vám moje úvaha trochu pomohla pokud trpíte strachem z létání. Přeci jenom letět pát hodin a skončit na dovolené např. v Africe je příjemnější než strávit týden v autě. O ceně benzínu a naproti tomu ceně letenky by se dala napsat další úvaha.

Sully: Zázrak na řece Hudson (2016)