pytlik...

Stejně je to fajn, když se člověk ujistí, že je chytřejší než taková tříměsíční myš (myši se dožívaj dvou let, pokud vím). Pravda, jen o chlup, protože to, co Pepíka, mě napadlo tak o tři minuty před ním. Totiž že je hloupost, aby Anča tu sošku rozbíjela, stačí vydržet rok velká, pak si bude přát, aby byla malá, a mají každý další rok možnost splnit si nové přání. No jo no, ale znáte ženské, ty pro logiku nemaj pochopení, vzhled je u nich na prvním místě. Takže soška v čudu a Pepík ani neměl odvahu jí něco vyčítat. Navíc já bych ten jeho plán kapku vylepšil, po roce bych nenechal Anču přát si, ať je malá. Když vydržela bejt velká rok, tak dva (tři) vydrží taky, já bych jí tu sošku zabavil a přál si to nejdůležitější na světě - bohatství.

V tomhle díle jsem jednoznačně fandil strýčku Renému, páč se projevil jako značně kreativní jedinec s velkou fantazií, zato Anče a Pepík se ukázali jako pořádný potvory, když měli to srdce mu to zkazit.

Anděl blažené smrti, aneb jak to dopadá, když paranoidní StB odposlechne a špatně si vyloží objednávku příslušníka západní rozvědky na pizzu. Mi to přijde stejné, jako když jsem v lese svačil chleba a mravenci si z pár utrousených drobků vydedukovali, že je zvu na mejdan. Po deseti minutách jsem nebyl schopný udržet pozornost a tak tedy jen ve střípkách, co mi z filmu utkvělo... kongeniální dialog: "Parle vous France?" "Vieviel?" "Twenty!".... "inženýr Radek" zněl z pásku jak legendární "zničit krtka" z krtka... ve filmu říkali, že tehdejší prostitutky nebyly donašečkami na StB, čímž mě utvrdili v názoru, že ve skutečnosti byly... se nedivím, že za socíku byla 100% zaměstnanost, když jen na StB na tomhle případu pracovala celá tři patra, odhadem tak dvěstě lidí..

Ve filmu je o chlup V.I.Lenina méně socialistického balastu než v prvním dílu. Ale přesto i toto dílo ve mně vyvolává víceméně pouze stísňující pocity, jsem moc rád, že jsem v 50.letech nežil. Taky je deprimující vidět vynikající předválečné herce, jako je např. Pištěk, coby předsedy závodního výboru či v jiných velerolích.

Na to, jak pohádky nemám rád, mě tahle fakt zaujala. A to hned od začátku, jak se ten zmoklý poutník představil jako "Irvín Titulen", takové velmi neobyčejné jméno, že? (Než mi o vteřinu později došlo, že Čenský říká "moje jméno je i mým titulem - jsem král Ondřej!). V pohádce je spousta věcí, které by si děti měly vzít k srdci, ale také naopak, ledacčeho by se měly vyvarovat. Tak z toho prvního soudku, děti vidí, jak je důležité umět psát - stačilo by pak, aby ta ovce hodila svůj příběh na papír a Čenský by hned věděl na čem je a ušetřilo by se tak cca 60 min. děje. Taky se přesvědčíme o důležitosti doplňků stravy - kdyby král Ondřej pravidelně užíval gingko bělobu, nemohl by zapomenout, kde už tu sestru od ovce viděl, a došlo by mu všechno. Od královny podsvětí se děti zase naučí, že se to nemá se solárkem přehánět (i když, i přes svou pokožku byla z těch ženských postav jasně nejhezčí, a to myslím vč. Rybové v civilu, né coby ovci). No a teď si probereme ty záporné věci. Pohádka se opět snaží opěvovat nesmyslnou lásku na první pohled, kdy Čenský požádá Rybovou o ruku během prvních tří minut, co se viděli. Navíc tomu ještě nasadí korunu tvrzením, že "hezčí dívku bych těžko hledal"! No do prčic, kde to jsme? Copak je nejdůležitější taková povrchnost, jako je vzhled, aha!? Kdyby se takhle zamiloval do té královny podsvětí tak neřeknu ani popel, neboť majitelka zlatých růží a zlatých klasů je rozhodně lukrativnější a rozumnější partie. Krása brzy odkvete, ale zlato nikdy... Příběhu bych taky vytkl, že ta sestra hlavní hrdinky ji nemusela vydávat za svého bratra. Protože už tak byla malá pravděpodobnost, že král Ondřej je zoofil, a ona to zkomplikuje, že by musel být homosexuální zoofil, aby se zamiloval do ovce mužského pohlaví.

Jeden z těch slabších Burianových kousků, který se zdlouhavě táhne a kde hustota vtipu na metr čtver..tedy úsečný filmu dosahuje velice řídké úrovně. No a protože mě snímek celkem nudil, já zase budu nudit ostatní a otevřu si tu takové malé lingvistické okénko. Např. mnoho lidí se domnívá, že "ostrostřelec" znamená, že Burian střílel přesně, že měl ránu jako málokdo. Jenomže to by se musel jmenovat "přesnostřelec". Ostrostřelec znamená, že měl povolení používat ostrou munici, narozdíl od ostatních, kteří si směli do pušek ládovat pouze náboje slepé. Které se tehdy ještě správně a logicky nazývaly "tupé". Jenomže komise byly zahlceny žádostmi od začátečníků, kteří by rádi tu počáteční fázi přeskočili a chtěli hned výhody zkušených, protože se jim z neznámého důvodu nelíbilo označení "tupostřelci", takže se to vyřešilo šalamounsky, přejmenováním těch neškodných nábojů, a zelenáči začali být na oslovení "slepostřelci" naopak hrdí, protože za a) cech lepičů měl tehdy ještě zvuk a dokonce i vlastní erb, na kterém byl zobrazen samec od slepice, tj. slepič b) z nového názvu se dalo soudit, že umějí střílet poslepu (což mimochodem umí každý, ale trefí se jen málokdo).

Dávali na CS Film v rámci filmů pro "náročného diváka". Předpokládám, že nenáročný divák se pozná tak, že se mu líbí úplně všechno; zatímco náročnému se jen tak něco nezavděčí. Ovšem tenhle snímek by se mu líbit měl, když byl přímo pro něj určený. No a já jsem tak zjistil cosi zajímavého o sobě... prsa se mi dmou pýchou a hlava ulítává do kosmu... že totiž nejsem obyčejným náročným divákem, ale supernáročným! Mě totiž ani tohle dílo nezaujalo. Už zezačátku mi přišlo divné, že se děj odehrává v šedesátých letech a pak najednou přepne do doby okupace... nejdřív jsem si myslel, že ten hlavní hrdina vzpomíná, jaké to tehdy bylo, a že on je tím malým klukem. Pak mi ale došlo (neb supernáročný divák je samozřejmě divákem vysoce inteligentním), že by to jaksi časově nehrálo, kluk z okupace by vyrostl v šedesátých letech v relativně mladého muže a né že bude vypadat jako důchodce. No a pak měl supernáročný divák silný problém s udržením koncentrace... vadily mu totiž některé výrazně nerealistické či nepřesvědčivě zahrané scény, jako rozčilování se toho bývalého doktora, že nebude operovat, pak, že nesežene morfium, pak to morfium sháněl kdesi v baru a nahlas tam vykládal, že ho potřebuje pro postřeleného a vůbec se nebál, že ho někdo práskne. No a to už supernáročného divákova hlava začala být unavená přemýšlením o takovýchhle složitých věcech, začala klimbat a probudila se až v okamžiku, kdy ten doktor spolkne jakýsi jed a zahyne. Tím pádem se znova zamotala, protože jak ten doktor mohl žít v šedesátých letech, když zároveň zemřel za okupace... Ne, to už né.

Tak nějak dodnes nevím, jestli ve filmu: a) d'Alcy doopravdy ukázala nahá, nebo b) jí zůstala nějaká pidikošilka s pidikalhotkama (v tom případě by to byly určitě první tangáče, co si zahrály ve filmu, a to cca 100 let před svým vynalezením!), nebo c) měla na těle tu košilku a kalhotky pouze obtisknuté, případně opálené přechody od sluníčka - a v tom případě se dostáváme zpět do bodu a). Jinak název je zavádějící, vznikl nepochopením. Ve skutečnosti se totiž jednalo o pradávný způsob čištění vody - služka polévala špinavou vodou svou paní, na které se veškerý neřád zachytil, a dole v lavoru pak zůstala voda křišťálově průzračná.

Krajky nejsou mým šálkem čaje, takže nevím, co se ve filmu dělo, protože pozornost jsem dokázal udržet jen na pár desítek sekund, kdy jsem pouze zaznamenal cicmání jakési.

Borec, borec, borec... ani tohle slovo ale nemůže vystihnout pašáctví muže, který jen tak bez ničeho, pouze ve fráčku a klobouku přeletí vzdálenost mezi Zemí a Marsem, přičemž patrně celou cestu zadržuje dech. A to není všechno, navíc umí perfektně kozáčka, jak ukázal při oslavě nového objevu. Co by člověk od druhého člověka mohl chtít víc.