pytlik...

Škoda, že jsem tento film neviděl před pár lety, kdy jsem pracoval jako auditor. Vůbec mi nenapadlo, že se v této profesi dá báječně vydělávat vedlejšákem - zabijáctvím - jak to dělal hlavní hrdina tohohle filmu! Jinak tedy děj mi připadal nepřehledný,nerealisticky zauzlovaný, nijak zvlášť zajímavý, a dal se krásně předvídat. To, že ten přivydělávající si kontrolór a jeden z hlavních padouchů jsou bratři, mi bylo jasné hned (chichi, spoiler!). Pobavila mě scénáristova představa vo tom auditorským řemesle, my jsme skutečně nepopisovali stěny u klientů, jednak se nám nechtělo platit za jejich znovuvymalování, jednak na nich visely všelijaké obrázky, police, takže by se tam nemusely vejít celé vzorce a dát tam jen půlku vzorců by mohlo mít vliv na správnost výsledku, že. Také by nám ty fixy nikdo neproplatil, jednak by klient po zhlédnutí výsledků naší práce asi velmi váhal uzavřít smlouvu i na další rok a jeden rok se audit nevyplatí, navíc bysme pak třeba nedostali ani pohoštění a hlavně, na to, k čemu on potřeboval počmárat celou místnost, bychom my zvládli za třetinový čas v pár tabulkách excelu. Ale pravda, ukazovat prstem na řádek v excelu, byť třeba tučně orámovaný a s červeným písmem, by na kameře nevypadalo tak efektně.

Těžko můžu dát lepší hodnocení filmu, kde mi byl hlavní hrdina vrcholně nesympatický: a) jednak zjevem typického šprta (ok, ok, za to nemůže, když se jednalo o životopisný film), brýle, pisklavý hlas, a ač z japonštiny umím akorát aligatóóó, zdálo se mi, že má nějakou špatnou výslovnost, jako by si k tomu všemu kapku šlapal na jazyk. Navíc hodně hulil, a to dokonce i pod nos tuberické manželky b) svými postoji a myšlenkami - nejdůležitější pro něj bylo postavit nové a skvělé vojenské letadlo, a vůbec ho nezajímalo, že ho tehdejší rozpínavé Japonsko určitě nemíní použít pouze pro svojí obranu. Stejně neuvažující byla i jeho manželka, která mu gratuluje k úspěchu, a neuvědomuje si, že kvůli jejímu manžílkovi a jeho letadlu zahynou tisíce a tisíce lidí. Čili naoko slušní a hodní občané, ale ve skutečnosti důsledky své činnosti předčí masové vrahy. Divím se, že si Mijazaki vybral zrovna tohle téma, holt asi už Japoncům otrnulo. Ostatně se vsadím, že i Němci za pár století budou oslavovat Hitlera, protože národy jsou bohužel nejvíc pyšné na to období dějin, kdy zabíraly největší území, ne na období, kdy se obyvatelstvu žilo nejlépe.

Jediné, co mi na filmu vadí, je jistá nerealističnost. V normálním životě by se i ten sebevařícnější Bruno Ferrarri proměnil v blízkosti neodolatelných nesilikonových vnad Raquel na čistého heterosexuála. (Původní komentář z r. 2015 doplňuji v r. 2020 následovně, neboť jsem o pět let moudřejší (a/nebo vyhaslejší?)) Musím říct, že mi bylo moc líto, že film nekončí hepijendem, protože si Raquel bere zvíře místo toho hradního pána. Místo života v luxusu si zvolí další zlomeniny. Nechápu to, vždyť ten šlechtic vypadal dobře, netlustý, neplešatý, nestarý, nešedivý, pravda, trochu ráčkoval. Ale tak to by se mohlo vyřešit tím, že by místo "r" říkal "v". Samozřejmě by si musel dát pozor na určitá slova, např. by o sobě nesměl nikdy prohlašovat, že je horňák. Což by bylo jednoduché, každý by to poznal i beze slov podle toho, jakou si vybral za partnerku. Jinak zvyšuju hodnocení o hvězdičku.

Další film, vyvolávající v člověku rozporuplné existenciální přemítání. Určuje člověka to, jaký je uvnitř, anebo vnější dizajn? Já totiž dodnes nevím, viděl jsem nahý zadek Rachel McAdamsové (jůůůůů), anebo Roba Schneidera (no fůůůůůůůj)?

No, já bych to viděl trochu jinak než kolega Drom. Lenin poté, co ho omrzelo ležet v mauzoleu, emigroval ze zaostalého východu na onen bájný západ, ovšem nepodařilo se mu překonat železnou oponu, tak zůstal v Československu. Jsa držen stále mlád hektolitry krupicové kaše, přijal místo chemikáře na nějaké blíže nespecifikované škole, kde se snažil vtloukat dětem do hlavy vědecký světový názor a vytloukat tmářské pověry. Ovšem s elixírem mládí mu to poněkud nevyšlo, ukázalo se, že funguje, byť reverzně... takže jeho psychika utrpěla obrovský otřes. Po fázi deprese, projevující se tím, že vzal místo náročné pozice chemikáře nenáročnou pozici tělocvikáře, nastala fáze popírání a snaha celý experiment ututlat. Takže jednak se snažil omezit počet lidí, kteří o celém incidentu věděli (vymluvil Kašíkovi svatbu, aby se nemohl množit) a dále chystal, jak by řekl "masový" psycholog Vízner, masovou vraždu. K té naštěstí nedošlo, neboť oba kluci se náhodou na vlastní kůži přesvědčili o účincích krupičné kaše. Za zmínku ještě stojí Heřmánek a jeho geniální vynález, zpětné slepování rozřezaných polen. Kdyby myšlenku trochu rozpracoval, možná by se časem dostal ke slepování polen již spálených, čímž by se hravě dostal na třetí příčku v žebříčku nejvýznamnějších lidských počinů, hned po objevu ohně a microsoftím dvojkliku.

Konečně někdo pochopil, že operu nejvíc kazí zpěv, a tak ji natočil celou bez něho. Tím ovšem bohužel výčet kladných stránek končí, snad s výjimkou zajímavé postavy, kterou ztvárnila Šafránková. Jinak bída a děs, no ostatně co jiného by se mělo vyskytovat ve světě žebráků že. Musím souhlasit s Radek99, který nazval Abrhámovu postavu "neodolatelnou", protože mně se z ní fakt neodolatelně zvedal kufr. Možná, že zabíjení za jistých okolností může působit mile, to ale rozhodně neplatí o způsobu, jakým připravoval Abrhám o život ženy okolo sebe. Když k tomu přidám Popelčino vyznání, kdyže to ztratila panenství, je jasné, že rozpačitý dojem nevzniká jen chybou režisérovou, ale že už to skřípe v literární předloze. Kterou jsem mimochodem nečetl. A navíc mě nenadchlo, jak moc je poselství filmu průzračné a čitelné na sto honů.

Zábavný a neobvyklý film, který bohužel skončil v nejlepším, a my se tak nikdy nedozvíme, jak spolu ta nesourodá pětice hospodařila, zůstává to jen na naší fantazii. Ale muselo to bejt divoký. Talentovaná nymfomanka Kořínková, talentovaný macho Heřmánek, který padá do mdlob, když si žena na prvním rande dovolí odmítnout uklidit fusekle z hrnce na zemi a uvařit, zcela netalentovaný Frej st., který zpacká i vlastní sebevraždu, kluk, který nezaujatého diváka svým hraním a dikcí hrozně irituje, ale ostatní herci dělají, že ho strašně milují. No a na závěr postava nejméně uchopitelná - major, kuchyňka a garsonka v jedné osobě představovaný Sklenčkou, který je po sexuální stránce skutečně renesanční, pedofilohomotransexuální osobností s neuvěřitelnými výroky - "Já a ženská? Takhle mě ještě nikdo v životě neurazil!" (to fakt řekl on a né takový Elton John!) anebo: "Pokud existuje ideální ženská pro vás tři, tak jsem to já" a "Žádná ženská vám nemůže dát víc než já!".

Co se týče dramatické linky, Dietl prokazuje svoje mistrovství, i přes obyčejný námět seriál nenudí. Bohužel, na druhou stranu opětně prokazuje, že jeho silnou stránkou rozhodně nebyly scény vtipné, milostné a ty, kde se měli herci chovat "spontánně". Kterýchžto scén bylo v seriálu bohužel přehršel. Taky bych jemně zkritizoval kásting, neb Švorcová rozhodně nebyla dobrá herečka, ta by si nemohla udělat výlet do muzea madame tussaud, neb by si jí tam spletli s exponátem. Také se projednou zdržím své obligátní rady, jak vylepšit v podstatě jakýkoli film - nebát se toho a dát do něj trochu (nebo hodně) nahoty. V případě Švorcové a Haničince by to bylo to poslední, co bych chtěl v životě vidět. Mně úplně stačila ta letmá pohlazení ruky v sedmém díle, abych pak po zbytek večera přemýšlel o tom, že život je doopravdy bezútěšný.

Protože jsem včera večer neplánovaně snědl šest čokoládových tyčinek, řekl jsem si, že se v rámci trestu podívám na tenhle film. Podle anotace, hereckého obsazení a označení "romantický/komedie" sliboval dostatek utrpení za ten můj prohřešek. Ovšem už po pár minutách od začátku filmu jsem si v klidu došel pro dalších dvanáct tyčinek, protože jsem zjistil, že přestože jsem na obrazovku koukal maximálně čtvrt okem - jel jsem na rotopedu, četl Zemi Nikoho a sem tam zkouknul věci na mobilu - ani sežrání všech čokoládových věcí ve vesmíru by neospravedlnilo tak krutý trest. Anna Polívková může být ráda, že je v něčem absolutně na vrcholu - horší herečku neznám. Ta by fakt mohla učit na DAMU - vždycky by něco zahrála a pak řekla, tak teď jsem vám názorně předvedla, jak se to nedělá, udělejte to jakkoli jinak, horší to být nemůže! Při jejím výkonu mi naskakovala taková husí kůže, že jsem měl větrák puštěný jen proto, že ho na tom rotopedu používám taky jako zdroj protivětru, abych měl to šlapání těžší, vůbec jsem ho nemusel použít jako prostředek k ochlazení jako obvykle.

No, ti, co tento film označují za "emancipační", ho patrně neviděli až do konce. Neboť ženy poznají, že nejlíp je jim u mužů (Šlemrová: sice všechno zvládnu sama, vydělávám miliony, ale ta mužská ruka v podnikání stejně chybí! A nemluvě už vůbec o závěru, kde Kreuzmannovi sdělí, že se jí nejvíc líbí, když je ráznější, že nějaká ta facka a přiškrcení rozhodně taky není od věci), ale pozor, jen u mužů jejich společenské třídy, páč když nějaká švadlenka míří vysoko, třeba na továrníka, neskončí to dobře. Jinak tento film lze označit za první akční u nás, neboť zatímco v jiných trvaj rvačky pár sekund (jedna facka, druhá, pak zalehnutí), tady se to v jedné scéně řeže celé minuty a lítaj kolem, no nelžu vám, i pěsti. A dost je to možná náš první film, kde si zahrála tráva, páč jinak si nedokážu vysvětlit vychechtanost toho děduly, co vždycky přijel k pumpě a že na benzín nemá peníze.