pytlik...

Kraus za mala, výjimečně zahodna a v dobách, kdy jeho přezdívka "culík" ještě nevyvolávala ironické úsměvy v okolí. Prachař také relativně zamlada a také výjimečně zakladna (no i když... on Žižka ve skutečnosti takový klaďas nebyl že, občas se pěkně zvrhnul do Trautenberka). Zato Hanus poněkud zastara a hlavně zatlusta, takže mu člověk tak nějak věřil maximálně to neustálé chlastání, ale nikoli nepřemožitelnost v soubojích proti jakkoli početné přesile. Když jsem viděl, jak se nese na koni, měl jsem chuť dát podnět spolku na ochranu týraných zvířat. Ne že bych se považoval za historika, ale přeci jenom, tenhle film asi neměl s tehdejší skutečností nic moc společného. Husité nepřipomínali neustále se modlící zanícené bojovníky za pravdu víry, ale spíš partu rozverných a přátelských kumpánů. A propó, my ateisti bychom vlastně neměli fandit ani jedné straně, neboť se jednalo čistě o náboženský spor, který by nám měl být buřt. Na druhou stranu, dejme tomu že husiti se snažili být spravedlivější a morálnější svým bojem proti odpustkům a prohnilosti církve, takže působí sympatičtějc. Ovšem s tím upalováním odpůrců jejich víry to taky přehnali, nevím, proč nemohli nechat adamity jen tak volně pobíhat po lesích, vždyť nikomu neubližovali. A jestli je tak pohoršovala nahota, mohli husiti odvrátit zrak, popř. si v souladu s biblí a po vzoru bratra Žižky vyloupnout oko. Ale zpět k filmu, jak už psal fragre, ta hudba k filmu byla fakt zajímavá. Mám pocit, že si z Havelky někdo udělal legraci a nakukal mu, že se bude jednat o film o kovbojích. Zajímavost: V původní verzi scénáře se obou kluků ujala matka bratra Pračky, která pocházela ze Slovenska a jmenovala se Tatramať.

Film představuje krásnou ukázku ideálů nacionálního socialïsmu. Sentiment na maximu, oslava tvrdé práce...a zároveň smazávané třídní rozdíly, protože kapitalista je zlý a necitelný jen proto, že nepoznal zlatá srdce dělníků. Stačí, aby si pan továrník chvíli pohověl u svého zaměstnance v posteli a hned jsou nejlepší kamarádi. Zaujalo mě taky, že zatímco dnes jsou známkou zdraví svaly nabušené z posilovny a pleť vysušená ze solárka, tehdy to byla zapálená cigareta a pití domácí lihoviny. PS: Nedá mi to, abych nevyužil krásné příležitosti a nerozepsal se na téma názvu filmu. Nebe a dudy, co to jako má být? Dudy jsou jako opakem nebe? Takže jako hříšníky čekají po smrti dudy? Nooo, protože jsem slušně vychovaný, ani sem radši nebudu psát, že by to třeba nějací muži uvítali, protože né všichni jsou dolňáci. No každopádně, já hlasuju pro to, tohle české úsloví změnit, alespoň do doby, než Skotové vystoupí z Velké Británie a vzdají se tak jaderného arzenálu. Protože až jim to někdo přeloží, takovou pohanu národního nástroje určitě nenechají bez odpovědi, navlečou slušivé maskáčové sukně a vyrazí do boje.

Nebožtíci možná přejí lásce, ale humoru rozhodně né, v celém filmu byla sranda jak na pohřbu. Obě dvě hlavní postavy byly protivné až na půdu, namistrovanej omezenej Američan a Italka myslící jen na to, jak zhubnout. Noo a vyústění jejich vzájemného vztahu mě coby vášnivého obdivovatele Rychlých Šípů velmi pohoršilo, to bylo nečestné a nesportovní! Zkrátka, já jejich lásce rozhodně nepřál, a z toho mi vyplývá, že nejsem nebožtík, takže nakonec celkem spokojenost.

Nebuďte mamuty a když už je vzbudíte, tak jima nebuďte.

Film bezesporu pozoruhodný. Zaujala mě jistá ideová neukotvenost postavy, kterou hrál Dlouhý. Tak zaprvé, jeho zápaďácký vzhled, zejména ty černé brýle, to byl jasný atentát na kulturu. Za druhé, poněkud ironicky odpálkoval neodolatelnou Vašutovu nabídku na účast na brigádě a hlavně, skoro varoval třídního nepřítele před zaslouženou odplatou, které se mu na sladkém ostrově svobody ze strany vousatého proletariátu zajisté dostalo. Naopak naprosto unesen jsem byl z Mistrikového Einsteina, tohoto herce si okamžitě dávám do své topky, ačkoli jsem žádný jiný film s ním dosud neviděl. Ten jeho pohled, upřený do nekonečna, ten jeho klid, který z něj vyzařoval, něco jako z Putina. Člověk by mu ty zásadní objevy ve fyzice v pohodě uvěřil. Ovšem podobně jako Putin, asi i Mistrík klamal tělem, když tak čtu jeho biografii tady na stránkách. Jinak musím uznat, že ten konec se fakt nepovedl, scénárista si evidentně chtěl ušetřit práci. Takže ho neuhodla ani spolubydlící, která tvrdila, že se děda objeví v budoucnosti zestárlý a zešedivělý, ani já, který zastával pesimistické stanovisko, že se neobjeví, pouze se naplní ta prázdná urna. Nesmíme zapomenout ani Vašuta. Možná i někoho jiného než mě zaujal jeho poněkud zmatený výkon, jako by byl v šoku, jako kdyby nevěděl, čí je. Vrtalo mi to hlavou, pátral jsem po příčině, a důvod je nadmíru vzrušující: Vašut byl zvědavý na svou budoucnost, co bude dělat, až bude velký, a přenesl se během natáčení funkčním exemplářem stroje času třicet let dopředu. Mladý kluk jako on má přeci spoustu ideálů, chce být tu kosmonautem, tu kovbojem, tu popelářem... no a on si po návratu vyhledal ve slovníku slovo "prostata" a zjistil, že se rozhodně nejedná o typ kosmického paliva.

Zajímavá šoková terapie - kluka dají do adoptivní rodiny, která bydlí kdesi na samotě v lesích, které jsou ustavičně ponořeny do mlhy, kde vedou v blízkosti koleje a každých pět minut tam houká vlak, ačkoli chlapec přišel o rodiče na železničním přejezdu za podobných povětrnostních podmínek; Brodský zde vyřkl podobnou myšlenku jako v seriálu Návštěvníci, totiž že kostka hozená do vody dělá kruhy - patrně se tedy jedná o jeho vlastní úvahu; no a ti klauni - já je už v dětství neměl rád, jasně, každý se nějak živí, ale to už je snad lepší a důstojnější vybírat popelnice.

Film dokazuje starou známou pravdu, že skvělí herci sice zahrají výborně i sebeslabší roli, ale chabý děj tím nezachrání. Možná je pak výsledek ještě o to víc tristnější, kdyby v tom nepřesvědčivě účinkovala nějaká dřeva, dalo by se tomu i zasmát. Zajímavost: Jak vidno ze seznamu herců, roli Nového syna hráli Robert Bate a Robert Bate-Stein. Nejedná se o tiskovou chybu, skutečně taková dvojčata existovala. Jejich rodiče totiž byli zatížení na jméno Robert, tak obě svá dítka nazvali stejně. Na jednoho volali "Roberte" a na druhého "Roberte Steine", protože ten už odmala nejradši stříhal nůžkama papír. Jinak nutno říct, že oba doplatili na svůj příliš moderní vzhled, a tak si už v naší kinematografii neškrtli. Jejich zkouřený pohled by se totiž spíš hodil do dnešních filmů o mladých uživatelích marihuany než do role nadějného sportovce v budovatelském snímku. Pozornému diváku také zajisté neunikla výrazná kruhová prohlubenina mezi Kreuzmannovýma očima. Stejný ďolík měl i v týle, ale tam mu ji zakrývaly zbytky vlasů. Tento herec byl totiž padouchem nejen ve filmu, ale i v normálním životě. Jednou na Silvestra hrál v menší společnosti partičku karet, byl odhalen, jak podvádí, jeden z méně flegmatických protihráčů vypěnil, vytáhl revolvér a vpálil mu kulku mezi oči. Naštěstí jeden účastník těsně předtím absolvoval tovární kurz první pomoci, takže si věděl rady. Bez ohledu na to, že je teprve deset hodin večer a půlnoc tedy ještě neodbila, načal dvě šampáňa a zátky z nich narval do obou otvorů v Kreuzmannově hlavě. Kreuzmann se po této operaci cítil fajn, jen trochu přiopilý, protože nebyl čas zátky umejt.

Film je důkazem, že se pánové na jevišti v cimrmanovských hrách nepřetvařují, neboť i v civilu jsou stejně roztomile prkenní, a to jak v pohybech, tak mluveném slově. Jinak se divím, že cenzura toto dílo pustila, když je ve snímku tak nelichotivě zobrazena. Komunističtí funkcionáři přesně odpovídají tomu, jak si je ze socialismu pamatuju, až z toho mrazí. Zvlášť ta soudružka, která s vážným a rádoby hloubavým výrazem vytýká, že povídání o teplé a okluzní frontě nikdo nepochopí, je naprosto krystalickým exemplářem, na úřadech a školách se podobnými zjevy jen hemžilo. Film je cenný i tím, že se jedná o jednu z mála příležitostí, kde je možno vidět hrát i Jaroslava Vozába, a publikum mi připadá daleko živější a vděčnější než na pozdějších DVD.

Nejlepší komedie 60.let. Na rozdíl od většiny zde se mi líbily všechny tři části v podstatě stejně. Jenom mi vadí, že film tak nějak nerozhodl, kterýže věk je ten nejkrásnější, jestli 20-30, 50, nebo důchod. No, tu první hranici bych vyloučil... neboť jestli jako tohle mělo bejt moje nejlepší životní údobí, tak to mě teda podrž voči. A vzhledem k tomu, že ani k padesáti, natož k důchodu jsem se ještě nedoplazil, tak o tom nemůžu rozhodnout... holt se nechám překvapit. Možná bychom měli věřit těm stařečkům ve filmu, protože oni přeci už všechny tři etapy prožili, tak mohou srovnávat. No na druhou stranu, paměť jim už tolik neslouží, tak jsme zase tam, kde jsme byli, nevíme nic!

Ne sice příliš humorné, ale tak perfektně zahrané, že ačkoli jinak párky vůbec nejím, teď jsem spořádal všech pět nožiček, co jsem našel v lednici (jeden párek byl asi invalida, chudák).