Huguette

...sympatický Adolphe Menjou =)

Mně by se to líbilo moc, jen mi vadí momenty, které jsou prostě nesmyslné, neskutečné, neproveditelné, viz třeba skok ze střechy domu, sebrání zbraně ze země z vysokého auta a pod. Naivitu střílení, kdy Antonio stojí a nikdo do něj netrefí ani v tak malém baru, bych prominula, to k tomu tak nějak patří.

:-( Bohužel toto je přesně poloha, kde se mi Chaplinovský přístup moc nelíbil. Možná, kdybych neviděla mnous propagovaná Svělta Velkoměsta, tak bych si tohoto snímku vážila víc, ale opět - "citlivý Chaplin" mě baví víc než "bláznivý Chaplin"

Dle mého názoru velmi dobrý výkon Stockard Channing. A dokonce myslím, že i jako celek je tento televizní film nad průměrem.

Ohromný příběh a senzační Patty Duke a Anne Bancroft...páni, vždyť Anne porazila BETTE DAVIS a vyhrála Oscara!

Nejsem odborník, přesto se u většiny filmů s názory ostatních celkem shodnu, ale tady ne, a nechci si vymýšlet, jen abych šla s davem a nevypadala jak blb. Možná jsem mimo, přesto povím, co se mi vybavilo, když jsem na tento film koukala. Nějak mi to trochu připomínalo stylem Kočku na rozpálené plechové střeše, která se mi ale narozdíl od tohoto líbila podstatně víc, toto mi přišlo jako nějaké "pseudowilliamsovské" drámo. Clara mi byla opravdu neskutečně protivná (ale neříkám, že špatně hraná) a scénář mi občas přišel neuvěřitelný, nabubřelý a nehodící se. Otec rodiny byl vlastně sympatický, až na ty patetický projevy, srdečná obhroublost a drsnost mu slušela víc. Celkem spokojená jsem byla s postavou Jodyho, jeho proměnou. Nu, jsem ráda, že jsem film viděla, i když jsem s ním nebyla tolik spokojená, jak jsem čekala.

Joan Crawford mám velmi ráda, přesto by mi nedělalo problém uvěřit tomu, že ji občas "ruply nervy". podle mého názoru to byla dáma, která od mládí toužila po tom, být perfektní, ve všem, co dělá, což je samozřejmě neudržitelné. Myslím, že chtěla i perfektní děti a dost možná Christina a Christopher byli moc velcí individualisté a nebyly s Joan úplně sjednoceni, ona to mohla brát jako selhání, svoje selhání, ostudu, něco, co neudržela...Podívejte se na její rozhovory, svorně sklopené oči, úslužná mluva ( a nemyslím, že by to hrála, myslím, že to byla přirozená stránka jejího chování na veřejnosti...spousta lidí se jinak chová mezi lidmi a jinak doma, přesto ale se nikde nechce zradit, zpronevěřit se sám sobě)...vždycky jsem z ní měla pocit, že touha neudělat chybu, jakoukoliv, ji hodně svazovala. Věřím tedy, že ze svých nároků na sebe, kariéru, děti, život, svůj vlastní obraz se stala zátěž, přes kterou se neuměla přenést a likvidovalo ji to...Ale výpověď Christiny se mi tuze nelíbí, nejde o to, že si stěžuje, muselo to být hodně těžké, mít obsedantně kompulzivní matku (domnívám se, že byla, můj názor) , ale z filmu mi připadalo, že jen dětinsky žaluje, přibarvuje si, spousta scén byla nechutně černobílá: já jsem dokonalý andílek, máma je zrůda. Někdy mi připadalo, že scény byl vyloženě zmanipulované tak, aby Joan vyšla co nejhůř a Christina jako chudáček. (Např. jeden narozeninový dárek - to zní rozumně, ne? Tak se to dotáhlo do extrému, jen aby Tina byla za tu mučenou a máma za nestvůru). Neobjektivní, přehnané, hnané do extrémů...boha, proč by si pořizovala "wire hangers", když je nemá ráda, tato scéna je zpochybňovaná a mám dojem, že i Christina uznala, že to bylo vymyšlené. Joan jistě měla hodně chyb a určitě, byť v dobré víře, udělala špatné kroky i vůči dětem. Určitě to Christina neměla lehké, ale nevěřím jí, že byla tak bezchybný, uťápnutý andílek, kterého matka jenom mučila. Dost možná šlo o dvě osobnosti, které byly příliš jiné a jedna z nich to dětinsky ventilovala. Jak říká Oskar - "jedna obžalobná vzpomínka za druhou", velice zaslepené. Jako když děti v určitém věku žijí v naprostém přesvědčení, že jejich rodiče jsou ti největší blbci na světě, takový mi připadal styl filmu. mohla to být docela zajímavá studie života s úspěšnou matku, která to občas nezvládne a složí se a odnesou to nejbližší (to tak bývá i v normálních rodinách, ne?), ale Tina to podala jak ten puberťák...je to jen můj neodborný názor, bohužel pravdu znají jen tyto dvě, i když se domnívám, že tu "pravdu" vnímaly zase jen skrze sebe, tedy zkresleně, co si Joan mysela, že je výchovný krok k vytvoření perfektního člověka, Christina viděla jako tyranii...

No jo, umělecky je to asi strašný, uznávám, ale musím se přiznat, že jsem na něj poctivě koukala, protože atraktivní Claudii Wenzel namluvila paní Zuzana Slavíková, mezi jejíž věrné fanoušky se počítám a Siemen Rühaak byl sexyyyyy. Takže tak nějak osobně dám 2*, které neberte moc vážně. Objektivně by to bylo asi míň.

Asi nedovedu být objektivní, píše se tu, že se ve filmu vyskytuje moc sentimentu, snaha rozplakat, snad i jakési poučení... Nevím, tento si mě získal už jako malou holku, brečím u něj pokaždé, když ho vidím, a prostě ho mám ráda, lidsky ráda. Stačí se jen zamyslet, že to může být pravda. A jako film, umělecky a technicky - nemyslím, že má něco vyjímečného, čím by mohl zaujmout. Ale příběh se mě dotýká a ráda se hezkou, okatou Susan nechám dojmout.

Přesně takové "horory" mám ráda. Nemám strach, že mi bude zle od žaludku, že tam bude výbuch za výbuchem a pod Těším se jen z příjemného mrazení a napjetí. A tenhle film to naprosto splňuje - senzační nápad a atmosféra byla naprosto uspokojující! A musím dodat, že jsem si právě prohloubila vžitý strach, respekt nebo odpor k figurínám. Odmalička jsem nesnášela jejich mrtvolné výrazy...a nu a je to tu, já to věděla ;-) Vytkla bych ale úplný závěr, kdy hlavní hrdinové situaci jen zlehčují, přišlo mi to nevhodné a trochu mě to rozčílilo, poznámka o důstojném pohřbu všech mrtvých by asi byla lepší. A ještě kouala jsem na to jen kvůli Carolyn Jones, která tam byla jen pár minutek, ale ten smííích! Ohromně roztomilé!