elizabeth_ba

Příliš to připomíná Quo vadis, sice si tady kreslí kříž a tam rybu, ale jinak je v obou legát, jenž si dělá co se mu zamane, teda dovolí si zamilovat se do křesťanské dívky, ač ho chce samotná císařovna... I když tomu chybí apoštolové a tudíž přílišná sentimentalita filmů natočených dle Sienkiewiczova románu, bohužel ale také jejich velkolepost a aspoň jakástakás historická věrnost. Zaujal mě závěr, není to totiž až tak typický happy end "made in Hollywood", ačkoliv...

Trošku mě mrzí, že byl upřednostněn efekt před přehledností, ačkoliv bylo jasné, že dokument není určen "širokým masám", neboť přestože základní pojmy egyptologie, biologie i medicíny byly vysvětleny, tak se domnívám, že "skladník ze šroubárny" (ač si přečte Vergilia v originále) by se v tom ztratil. Dokumenty, v nichž se prolínají nejnovější vědecké metody s vyprávěním příběhů z dávných let (jakýsi polohraný dokument jako tento), jsou moderní, ale já bych spíše uvítala oddělení obou příběhů (tj. pátrání po totožnosti mumií od pátrání po tom jaký byl její život a kdo se pokusil ji, její nejbližší a vůbec cokoli, co s ní mělo souvislost odstranit pro dlouhé a dlouhé generace lidí).

Poprve viděno na AXN (cca 2006/2007) zapamatovala jsem si pouze skutečnost, že vůdce padlejch andělů (Azazel) - je krásnej chlap a má modré oči :-)) (ano, bylo to mé úplně první setkání s Michaelem Fassbenderem ve filmu nebo seriálu, všechny ostatní jsem viděla později). Co mě napadlo při nynějším sledování? Že pro své výlety do minulosti se snad tvůrci inspirovali knihou Obecné dějiny ďábla, leč přečetli ji dost blbě, protože by jinak věděli, že za ďábla a padlé anděly vděčíme spíše Peršanům než Egypťanům. Celkově ty výlety do minulosti byly vždy uhozené a nedokončené a tak nám do druhé série zůstaly nezodpovězené otázky a šup už nám servírují další příběhy z minulosti ještě o kus děsivější a uhozenější než v sérii první. Pokud měly být součástí něčeho většího a vyššího, tak všechno tak nějak zapomněli ukončit a uvést na pravou míru. Každopádně Azazel ve mně vzbuzuje rozhodně větší sympatie než skupiny studentů internátní školy (která mimochodem za mnohé z nich přebírá poručnictví), jedna neživá Thelma nebo jakási vymítačka zlých důchů. Proč bych to taky měla vnímat jako střetnutí dobra a zla, když obě skupiny používají stejné praktiky a hranice mezi nimi se občas stírají a ztrácejí? Nebo jsem o tom neměla přemýšlet a jen se bavit? Jenže...Když na chvilku zapomeneme na Fassbendera nebo se nedokážu pobavit tím, že tou vymítačkou byla dcera astrologa Johna Dee, tak skutečně není čím... Ale přece jen dvě hlášky mi utkvěly v hlavě, jedna taková dost „americká“ od Laury Pyper (jako Elly Dee): „Zapomeň na latinu, je to jazyk knězů a šarlatánů...“ a druhá od Michaela (jako Azazela): „Všichni se někomu zodpovídáme...“ Takže..., jaký že je závěr? No, že za zapamatování opravdu stojí jen ten Fassbender a za zmínku prostředí školy, její ředitel a sem tam nějaká hláška od Thelmy. (hodnocení psáno po 13 dílech, ke zbytku lze jen dodat, že čím se inspirovali k nim, je lépe snad ani nevědět...;-))

Tak by mě zajímalo kolikrát vlastně Agatha ve svých detektivkách použila podobné zápletky. Ale vždycky ji buď ona nebo tvůrci seriálu dokáží něčím „ozvláštnit“, takže vlastně nikdy není přesně tatáž. :-)) Z těch 50 minutových, které jsem zatím viděla, tedy z první série, je to podle mě (a jak vidím, tak nejen podle mě) ten nejpovednější Poirot.

Vždycky jsem si říkala, proč vlastně onen dobrý páter Ronald Arbuthnot Knox své desatero (viz např. zde nebo zde: www.youtube.com/watch?v=sgcqsSHbHa4) sepsal. Včera se mi dostalo odpovědi. Zřejmě tohle taky viděl... ;-) Nesouhlasím s Faidrou v tom, že byly porušeny jen dvě přikázání, podle mě byly porušeny hned tři. Zápletka byla doslova a do písmene neuvěřitelná stejně jako odhalený motiv sériového vraha (ten snad musel být míněn jako žert, ale ten by se zas do značně ponuré atmosféry a pověstných londýnských mlh nehodil). Možná tedy bylo lepší motiv neuvádět, vždyť psychopat (a co jiného sériový vrah dívek je) mít motiv nemusí. Stačí pouze, že je psychopat. Ale zpět k filmu. I kdybych pro tu dobu akceptovala daktyloskopii jako běžnou metodu policejní práce (poprvé byla použita roku 1877 a vůbec ne v kriminalistice, ale při ověřování totožnosti osob, které v Indii pobíraly vojenskou penzi), tak měla svá pravidla a na počátku byla soudem přijímána jen s velkou nedůvěrou (mnozí si jistě vzpomenou na Dobrodružství kriminalistiky). A taky mám výhradu k tomu, že odtajnění pachatele proběhlo cca dvacet minut před koncem, což by se v detektivce, která není natočena jako psychologický náhled do nitra vraha, asi stát taky nemělo. Pokus o přechod od Poirota k Sherlocku Holmesovi se tedy značně nepovedl, takže příště už zase raději zůstanu u svého „belgického čmuchala“ nebo budu alespoň lépe vybírat zpracování...

Tak tahle Angelica byla tedy opravdu femme fatale... :-)) Po prvním díle bych byla ochotná jít i na pět *, ale druhý byl nejen dost složitý, ale navíc měl zcela šílený závěr, který mohl mít reálnou oporu jen v Cromwellově podpisu. Jinak celkem ok, podle mě lepší než některými komentáři zmiňované Spiknutí střelného prachu, kde se ten druhý díl (o Jakubu Stuartovi) zvlášť nepovedl. A nudit, jak tady někteří píšou, mě minisérie taky nenudila, naopak docela mi zpříjemnila nedělní odpoledne, zejména pak její první díl.

Podle mého názoru docela pěkná pohádka... "Slíbil jsi mi, že mi nepolezeš do hlavy." :-)) Nemám sice ráda různé ty spekulace, že KGB a CIA vědí něco strašně převratného, co my ne, ale v téměř pohádkovém příběhu (neboť co jinýho sci-fi je), proč ne. A i kdyby mi to vadilo až na odebrání hv*zdičky, on ji zase Fassbender urychleně přidá ;-) (opravdu čirá radost dívat se na někoho, kdo tak dobře vypadá a ještě navíc k tomu umí hrát...) Takže zač, že jsem tu hvězdičku teda vlastně odebrala? Za McAvoye, kterýho mám jinak ráda, ale tady se, jak už napsala akisha, vůbec nehodí. Není to tím, že nemá charisma, má ho, ale pasuje mi spíše do role sympatického mladíka z viktoriánské Anglie, než na někoho s nepřirozenými (a nadpřirozenými) schopnostmi, který zachraňuje svět.

Asi poprvé, co se mi toto starší zpracování zdálo srovnatelné a možná i o malinko lepší než novější s Davidem Suchetem. Jediné, co mi úplně nesedělo je obsazení rolí a tentokrát nejen Poirota, o kterém byla řeč už při Smrti na Nilu, ale i všech ostatních, kteří neodpovídali mé představě, s výjimkou Nicholase Claye. Ještě snad Jane Birkin, ale u zbytku jsem nabyla dojmu, že je jim tak o 10-20 let více než by mělo být. Sice podobné zápletky již Agatha použila několikrát, ale přece jen to bylo perfektní, protože byla ozvláštněna :-))

Násilí mi nevadí, je-li součástí něčeho (např. příběhu), co má a může člověku něco říci. Tohle mi co říci nemělo a film řadím mezi ty, které mi ani trošku nesedly. Stejně jako u Thermopyl se můj názor neshoduje s názorem většiny. Proč ne, máme přece demokracii...Přemýšlím tedy, jestli byl větší úlet něco takového natočit (podle odezvy ostatních asi ne), tak zřejmě to, že jsem se já na to dívala. A zač ta hvězdička? Za Fassbendera? Za třiadvacetiletou skotskou whisky? Nebo za to, že mě něco přece jen donutilo zhlédnout film až do konce, protože jsem na něj (na ten konec) byla zvědavá? Sama nevím. Celkem by mě i zajímalo s jakým úspěchem se film promítal v sousedním Německu...

Ale, sulimo, vždyť to tam patřilo a nejen podle knižní předlohy... :-)) Což neznamená, že bych nežárlila já ;-), vlastně stále žárlím. A při tomhle posledním díle, mně nezbývá než si postesknout a vyjádřit lítost, že se nenatočily i další díly podle knih. Tak musím jen věřit, že že k tomu ješte jednou dojde...