yehudit

celé se mi to zdálo na intelektuální film moc povrchní, na komedii příliš trapné a na 86 minut až nesnesitelně dlouhé a nudné...

Na filmu je vidět, jak Norsko skáče co se týče vězeňství z extrému do extrému. Na počátku 20. století připomínalo i vězení pro mladistvé koncentrační tábor a na začátku toho 21. připomíná vězení masového vraha dětí luxusní byt s posilovnou a plazmovou televizí. Jisté je, že patologické osobnosti, a zejména děti "převychovat" hrubým chováním, nadávkami na jejich "kurevské matky" a přísnými tresty nelze. Vzpomněla jsem si na experiment, kdy odvezli všechny vězně na jeden izolovaný ostrov, na kterém postupně vznikla normálně fungující společnost, zatímco v zemi jejich původu kriminalita neklesla. Na samotném filmu oceňuji především herecký výkon Benjamina Helstada, který se ujal role charismatického silného "vůdce" velice přesvědčivě. Celý film na mě působil uvěřitelným dojmem, skvělá byla i hudba a závěr.

Za mě lepší 3. Závěr mohl přijít mnohem dřív, přestože druhá polovina filmu (narozdíl od té první) je celkem svižná a bohatá na události. Postavě policisty jsem nevěřila. Lehčí spoiler - že by byl člověk po pár dnech zamilovanosti ochoten podělat si celý život a proměnit se z empatického dobráka na vyděrače se zbraní, no budiž. Herecké výkony Connelly a Kingsleyho výtečné.

Jeden z nejlepších dokumentů, jaké jsem kdy viděla a to zejména pro svou interaktivní formu. Byla jsem až šokována, jak míváme halucinace za plného vědomí všech našich smyslů, jak nevidíme věci, na které přímo koukáme a jak jsou naše vzpomínky nepřesné a manipulovatelné.

Veronika potlačovala své skryté pudy a touhy, neboli řekněme to na plnou hubu - byla hodně nadržená a po tom, co ji zavřeli do ústavu a ona tam objevila onanii, vše šlo k lepšímu. Najednou byla schopna pojmenovat své pocity a prožít je "naplno". Řemeslně téměř dokonalé - hudba, herecké výkony, KAMERA, chvílemi se daří na obrazovku přenést i silné emoce. Pointa je zajímavá, ale bohužel jsem ji prokoukla asi po 10 minutách a nekonalo se ani sebemenší překvapení. Navíc film koketuje se silným tématem, které více nerozvíjí - opravdu stačí ke spokojenému životu "žít naplno" v počáteční fázi zamilovanosti ve vztahu? A co potom?Aby po pár letech spokojeného vztahu zas nepolykala prášky...

"Smutek není cílem cesty." Ozve se ve filmu, ale z filmu čiší přes všechnu absurdní komediálnost hluboký smutek, smutný (nebo znuděný) je hlavní hrdina, jeho nevlastní dcera, potomci vězněných židů i potomci jejich věznitelů. Každý si do života nese bolestivá traumata. A nikdy není pozdě je překonat a smutku se zbavit. Velice příjemný umělecký zážitek s hudbou, na kterou bych zašla ráda živě, s hercem v hlavní roli (perfektním Seanem Pennem, který je k nepoznání), který vytvořil opravdovou a živou postavu s její sympaticky flegmatickou moudrostí ("Myslím, že je tady něco špatně. Nevím přesně co, ale něco tu je špatně".), s poměrně napínavým dějem, nebývale vytříbenými dialogy, precizní kamerou a nádhernými reáliemi.

Rodí se člověk zlým, nebo se jím stává až v procesu výchovy? Kevin byl bezesporu silně problémové dítě, ale i matka se dopustila řady chyb, byla si nejistá a její velice vnímavý synek to vycítil. Bylo jeho podivné chování vlastně voláním po matčině pozornosti? Proč matka nevyhledala odbornou psychologickou pomoc?I když se matka dopustila (jakožto ostatně každý rodič) několika zásadních chyb, znamená to automaticky, že nese odpovědnost za činy svého nezletilého syna? Co když je vinna celá společnost, která se ve filmu ukazuje jako nemilosrdná, odsuzující, nikdy neodpouštějící?Váhala jsem mezi 4 a 5, ale film v mých očích od geniality dělí pouze několik chybiček, takže 5 si zaslouží. Líbila se mi pohlcující a znepokojivá atmosféra stejně jako experimentální vizuální ztvárnění celého snímku. Nejvíce ze všeho mi vyrazil dech herecký představitel Kevina (a to i malého batolete). Již zmíněné drobné chyby spatřuju v tom, že je film místy dost přitažený za vlasy. Kevinův prohřešek nemusel být až takového rozsahu, aby byl hrůzný a dále 3 leté batole není realně schopno takové rafinovanosti, jako malý Kevin. Tam mi to chvílemi zavánělo satanistickým hororem.

Film jsem poprvé viděla ve svých 26 letech a zbavena proto jakékoliv nostalgie, uděluju poměrně slabé hodnocení. Výborné herecké výkony (zejména ten Hrušínského!) byly to jediné, co mě udrželo 105 minut u této dle mého názoru banální a zbytečně natáhlé "ptákovině". K světlým chvilkám filmu počítám Švankmajerovo hrátky s květinami a pár dobře vymyšlených hlášek.

Velice příjemná pohádka pro dospělé s výborně zaranžovanými scénami, které jsou vypiplané do posledního detailu. Jakožto obdivovatelka 30. let jsem ocenila i hudbu a kostýmy.

Zápletka mi připadala skvělá a dokonce i překvapivá, ale kdyby film ubral na honičkách a zápasech a přidal hlubší sondu do duše nebo pozadí nájemných zabijáků, udělal by mnohem líp.