yehudit

Bylo to takové hezké české, místy celkem dost vtipné, Chýlková s Vávrou a i paní Synková hráli skvěle a na chatě mi s nimi bylo příjemně. Přesto jsem později přemýšlela, o čem že to vlastně celé bylo a došlo mi, že vlastně celkem o ničem.

Třeštíková to věru není, ale jinak si myslím, že se jedná o (tady) nespravedlivě podhodnocený dokument, který dovoluje divákovi nahlédnout do - pro většinu z nás - exotického místa českho vězení, nastiňuje spoustu otázek a podňecuje touhu dozvědět se více. Na rozdíl od některých zdejších komentátorů vězeňské útulno z našich daní jeho obyvatelkám nezávidím, přesto mě napadlo, že skutečné, a mnohem horší vězení je pro většinu těchto dívek kdesi v hlubinách jejich psyché. Dokument vkusně podtrhuje hudba Jana P. Muchowa, jinak samozřejmě dominuje snaha o co největší senzaci a zjednodušení, což se projevuje hlavně v místy až nechtěně humorných komentářích, ve kterých se mimo jiné dozvíte, "proč se nevyplatí zavraždit vašeho manžela". Přesto si stojím za tím, že na Tv dokument z produkce Tv Nova příjemné překvapení a zasloužené 3*.

V hodnocení jsem samozřejmě ovlivněna předchozím přečtením úžasné knihy, u které jsem navíc víc než pestrý děj ocenila vytříbený literární styl a vnitřní úvahy a vtipný sarkasmus hlavní hrdinky. Filmové ztvárnění Smilly mě zklamalo z několika důvodů - typově rozhodně Julia Ormond ani náhodou není poloviční Sámka, natož elegantní dámička, kterou je v knize. A dále - dle předlohy rozhodně není hysterka, ba naopak až chladně a racionálně uvažující i v nejsilnějších momentech. Celkově jsem měla z filmu pocit, jakoby někam hnal a nenechal diváka nic v klidu vychutnat, s nikým se pořádně poznat. Každopádně množství událostí z knihy je velmi náročné nacpat do celovečerního filmu. Bylo by zajímavé, kdyby se někdo rozhodl podle předlohy natočit minisérii a s příběhem si pořádně vyhrát.

Hlubší jsou určitě přirození účinkujících dam než jakékoliv myšlenky v tomto filmu. Nutno však dodat, že jsem v kině byla se skupinkou mých mentálně postižených klientů a ti byli nadšení. Jedna hvězda tak za to, že někdo dnes myslí na takto znevýhodněné občany a točí pro ně filmy.

Poselství filmu - "žij každý den, jakoby byl tvůj poslední, snaž se stále radovat" je sice pravdivé, ale bohužel má tu smůlu, že se vyskytuje v každém druhém filmu, takže divákovi, který viděl ve svém životě víc jak dva filmy, už nic nového nepřinese. Závěrečná flashbacková procházka otce se synem po pláži a k tomu hrající smyčce patří k typu scén, na které jsem alergická. Zároveň ale nemůžu upřít komediálnost některých scén, Jay a jeho proslov na svatbě mě vysloveně rozesmál. A přiznávám, ta třetí hvězda je proto, že mám slabost pro zrzouny

Tykwer mi až na pár výjimek moc nesedl, u Heaven tomu nebylo jinak. Vadilo mi celkové ideové uchopení "účel světí prostředky" a vadila mi hrdnika, která chvíli byla rozhodnutá nést následky, jen co dokončí dílo spravedlnosti, ale hned zas změnila názor. SPOILER: Inu, pochopitelně lítat po italských loukách s oddaným zajíčkem a obálkou s penězi od tatínka je příjemnější než sedět ve vězení za vraždu několika nevinných lidí. Příběh pro mě nebyl uvěřitelný, necítila jsem napětí, chemii, jen nudu a odpor.

vnitřně velmi nekonzistentní dílo...

Nejdůležitější je zasunout - je jedno kam. Průměrný puberťák dokáže vlastně poměrně lehce sbalit jakoukoliv ze zájezdu modelek maskovaných za vodačky, lhostejno chce-li adolescentní dominu, či barbínu s "bobrem a kozama". Samozřejmě žádná z dívek nemá šanci, pokud vystavuje na odiv pouze své dovednosti a povahu. Pokud chce nedozrálého Kotka, musí se v první řadě namalovat a vzít si sukni - a úspěch je zaručen. Vzhledem k tomu, že film je určen pro teenagery, dává jim tedy dobré poselství. A důležité také je ve chvílích nejvyšších životních triumfů (rozuměj - zasunutí) rozbalit Kinder Bueno a Tic Tac...

Krásně zachycená pravda o tom, že prostý lid byl, je a bude vždy lehce manipulovatelný, uplatitelný a přihlouple krátkozraký. A zároveň, že někdy i to zdánlivě zlé bude v budoucnu sloužit k něčemu velkému. Syrové, drsné, ale takhle to dřív bylo. Filmu nemám co vytknout.

Připouštím, že chyba může být i na mé straně, ale nějak se mi nepodařilo přijít na to, co tím básník Anderson chtěl vlastně říci. Film měl zvláštní napjatou atmosféru, ale chyběl mi jakýkoliv příběh nebo jediná postava, která by nebyla nesympaticky pošahaná a se kterou bych se mohla ztotožnit. Je to úplně jiné kafe než mnou milovaná Magnolia. U Mistra jsem až trpěla natahováním scén, až jsem myslela, že začnu zběsile chodit ode zdi k oknu, osahávat je a ječet co u toho cítím.