Willynka

Shyamalan to své přízemní psycho zkrátka umí. McAvoyův charakter, či charaktery, jsou vybudovány s přesností chirurga a mé malé dušičce amatérského psychologa způsobovaly hotové nerdgasmy. Scéna s pokládáním květin u vlaku pro mě byla jeden z nejsilnějších kinozážitků za poslední roky. Ten soundtrack, vždyť to je přeci ... ? Byl Kevinův otec ve stejném vlaku? Jak to vše začalo do sebe zapadat, neskutečná katarze. Nevěřila jsem, že svoji skoro dvacet let vysněnou superhrdinskou trilogii po posledních trapasech dotáhne do konce, ale po traileru na pana Skleněného jsem upřímně dojatá.

Zdejší intelektuální VIP se čertí, kterak je to zábavné jen na první shlédnutí. Proto to opakují na různých televizních kanálech rok co rok, že...Co je to švajc?

Na hraně. Brutálně na hraně hrobky. Předem, Alicia je po emocionální stránce skvělá a její namakané (nejen) zádové svaly přidávají půlku čtvrté hvězdičky. Začátek nechutně zdlouhavý a zbytečný. Jako studentka archeologie viz začátek rebootu by mi seděla více. Další dvě třetiny mi přišly v rámci žánru dobrodružných filmů vyloženě skvělé. Rodinné setkání, které mělo zřejmě za účel přidat nějakou citovou hloubku, také zbytečné - úchylné klišé, které Alicia věru nepotřebovala, protože se o ni dost často bojíte i tak. Co tomu ale vše skutečně podtrhává nohy, je naprosto okaté CGI využití ve scénách, kdy naprosto nebylo potřeba, protože to, co dělá TR není vlastně Lara, ale všechny ty neskutečně scenérie, tajemná zákoutí a kouzelné mechanismy. Tady se tato témata jen tak nesměle naťukla. V tomto se bohužel tragické první filmy s Jolie naopak vyznamenaly. Asi se milostpánům nechtělo motat po skutečných japonských lesích. Schade.

Industriální peklo, ze kterého není úniku. Jedinou možností je důstojná smrt. Více než splendidní rozjezd pro seriál, který ale převyšuje o třídu v animaci. Obojí jsou svébytné entity tvořící magnum opus studia CLAMP.

Anno v rozběhu na knock-out, který přišel o čtyři roky později. V kombinaci se Sagisovou hudbou dnes již legenda žánru. Jsem ráda, že jsem nedávno na Nadiu opět narazila na ČT:D.

No one lives forever!

Pro Snyderův epický kýč mám slabé místečko v srdci. Hudba je lahodná, většina záběrů by se dala zarámovat a každá postava má jasné dilema a motivaci, ale já se celou dobu absolutně nechytala, o co vlastně jde. Aneb jak pitomý a rozháraný scénář dokáže potopit vše ostatní.

Svatý Grál mého nadrženého dospívání.

Protože takhle moc jsem se upřímně nesmála už hodně dlouho.

Ke Společenstvu mám rozporuplný vztah. Především mi svými dětskými prvky šíleně připomíná Hobita, kde to Jackson vyloženě přehnal. Nějaké repliky mi doslova způsobují cringefest, obzvlášť v českém znění (Arwen zaklínající řeku), každopádně za tyto tři hvězdy se neuvěřitelně stydím, protože první LOTR je skvělá, ba co víc, již legendární záležitost, ale osobní preference mi nedají jinak. Základový kámen novodobých fantasy filmů, kde nechybí vyspělý konflikt a hlavně dobře napsané postavy.