honeysuckle

Pro mě osobně se jedná o nejlepší hranou adaptaci Sněhurky za dlouhá léta. Jistě, nebyl by to režísér Ngo The Chau kdyby otřepaný námět nespojil s fantasy prvky, ale činí tak s citem, změny mají svůj význam a koneckonců, viděli jsme je v jiných obdobách i v jiných adaptacích (např. královna se zbavila Sněhurčina otce nejen v tomto filmu, ale i v Mirror Mirror, či v Zimní pohádce). Jinými motivy pak film navazuje na Rážovu verzi z roku 1992, i zde pravdomluvné zrcadlo vytvořili trpaslíci, z nichž jeden byl královnou okouzlen a následně zklamán. Líbilo se mi, že Sněhurka (půvabná Tijan Marei) dostala svůj prostor a nebyla jen krásnou bezduchou trofejí, protože v mnoha adaptacích je příběh této titulní postavy přehlušen královnou a jejími intrikami. Tady měla Sněhurka svůj charakter, svoje zájmy (kovařinu) i vývoj. Z trpaslíků měli víc replik jen dva, ostatní byli jen do počtu, ale to není nic překvapivého, od Disneyho Sněhurky z roku 1937 jsem snad neviděla verzi, ve které by většina trpaslíků nebyla navzájem zaměnitelná. Pozitivně kvituji i úlohu prince Kiliana (Ludwig Simon), který se nevydává Sněhurku hledat hned, ale místo toho moudře vyčkává v blízkosti královny, sbírá informace a v pravou chvíli se do věci vloží. I romantická linka mezi ním a Sněhurkou byla milá a uvěřitelná. Spíše vtipné mi přišlo nakombinování kostýmů různých stylů a ér; od stylizovaného středověku po devatenácté století. I když důvodem byl zřejmě malý rozpočet, výsledný dojem podtrhuje rozmanitost kouzelné říše, ve které se pohádka odehrává. Za mě velice povedený film, na který se v budoucnu určitě ještě mnohokrát ráda podívám.

Na této – i po letech koukatelné fantasy pohádce – mi nejvíc vadí haprující logika, např. princ se cestou k čarodějnicím ani jednou nemění v draka (přestože cestují ,,dnem i nocí"), nejasné jsou i přesné podmínky kletby, měnící se roční období nebo obsah ,,knihy osudu". Škoda té řádky zajímavých motivů, které si zasloužily více prostoru (např. Dracienova motivace – ty princezny žral, čerpal z nich svou moc nebo je někde skladoval?). Polepšení prince Jana mělo být zpracováno jinak a lépe (provinil se, ať trpí! né, že dojde sebepoznání po procházce lesem...). A ty pokusy o humor si scénárista mohl odpustit (služebná Tomicová, dvojice princů, popletený rádce...). Mile mě překvapily herecké výkony Petry Tenorové a Petra Lněničky a jejich chemie fungovala na jedničku (což je v pohádkách posledních let veliká vzácnost). Docela pěkní digitální draci (no jo, já vim, taky mi chybí ti loutkoví). Nádherné kostýmy Evženie Rážové. Potěšilo mě, že se zde vyskytuje více než jedna ženská postava a čarodějnice jsou zobrazeny jako kladné nadpřirozené bytosti (vtipné je, že řadě zdejších komentátorů to evidentně pije krev, přitom i v tomto filmu mužské postavy převládají a závěrečný boj se odehraje mezi nimi).

Od režiséra Jaroslava Hanuše jsem čekala víc, tohle byla velice nudná, natahovaná podívaná.

Nevšední pohádka postavená na dobrém scénáři a nadprůměrných hereckých výkonech. To, že zde září pánové Cupák či Císler nikoho nepřekvapí, ovšem solidní práci odvádí i Jan Hrušínský ve dvojroli Nejkrásnějšího prince a Spícího prince. Celá pohádka se nese v podobně filozofickém duchu jako o dva roky starší režisérův počin Modrý kosatec, ale povedla se ještě o chlup lépe.

Vladimír Drha natočil za svou kariéru pár opravdu mizerných pohádek (Jestřábí moudrost, O perlové panně...), ale zároveň je autorem jedné z nejpěknějších a nejvtipnějším českých TV pohádek: Čarodějných námluv. Stříbrný a Ryšavec je pohádka, která zůstala někde na půli cesty. Téměř chybí děj, ale alespoň pro mě, to tato pohádka kompenzuje inteligentními dialogy, dobrými herci a příjemným prostředím (exteriéry, kostýmy). Přikláním se proto ke čtyřem hvězdám. - A uživateli lekr lze jen vzkázat: Tak proč se díváš na nedělní pohádky, když je vlastně nemáš rád?

Uf, kde začít? Hlavní hrdince (Emma Roberts) pijí krev její matka, sestra a nová švagrová, které jí neustále připomínají, že být sama po třicítce je VELKÝ ŠPATNÝ. Za odstrašující příklad je jí dávána její 40+ teta (Kristin Chenoweth), která si užívá jeden krátkodobý milostný vztah za druhým, což je podle ostatních postav UBOHÉ. Tak si hrdinka najde parťáka (Luke Bracey) na svátky; kupodivu ani nepředstírají, že by k sobě něco cítili, jen si prostě na oslavách „kryjou záda“. (Co čert nechtěl, zamilují se do sebe a hrdinka neví, co s tím.) Blbý na tom je, že hrdinka pak po rozhovoru se svou (skrytě nešťastnou) tetou pochopí, že se vlastně jen bála vlastních citů a kdesi cosi a nakonec z toho vyjde, že si za všechno může sama a že necitlivé řeči a dohazování ze strany jejích příbuzných bylo vlastně v pořádku. Tak se jde ze svých citů vyznat do mikrofonu v obchoďáku, protože bez trapného a velice veřejného proslovu se americká romantická komedie zřejmě neobejde. Abych byla spravedlivá, svoje momenty to má, hlavní herci jsou fajn a Kristin Chenoweth miluju. Ale z té základní premisy se dalo vytřískat mnohem víc a to, že hrdinčina matka nedostala přes svou nevymáchanou pusu, mi přišlo vyloženě nefér.

Strach už bohužel pro nedostatek nápadů ždímá vlastní filmy. Vedlejší dějovou linku zloducha, který se za každou cenu snaží zavděčit své staré matce, jsme už viděli ve Šťastném smolaři a i ty Trojanovy figurky už působí tak nějak obehraně. Nechápu, proč obsadil do role služebné vynikající komičku Peťu Polnišovou, když jí nakonec ve filmu nedal vůbec žádný prostor. Mádl je bohužel ve všem stejný, aspoň že měl režisér tentokrát štěstí na půvabnou a herecky schopnou princeznu (Eliška Jansová).

Běžela padesátá minuta filmu a já si bolestně uvědomila, že jediné, co víme je toto: smolař Filip se zamiloval do záhadné Haničky, kterou teď hledá, zatímco se jeho kumpán Kdokoliv snaží zbavit svého chorobného lhaní. Ale s tím hodinu a půl dlouhá pohádka nemůže vystačit. Samozřejmě, je zde spousta vedlejších epizodek, kterým se mohu zasmát a ocenit je - ale na hlavní dějovou linku mají pramalý vliv. A pak jsou tu ty díry v logice. Carlos (J.Dvořák) unesl Haničku a chová se k ní nesmyslně krutě, třebaže původně ani nevěděl o její schopnosti nosit lidem štěstí. Štěstěna zase tvrdí, že nemůže Haničku najít, protože může chodit jen tam, kde je štěstí. Ale jakto, že se tedy na konci směla vydat za putujícím Carlosem? Mně tedy moc šťastný nepřipadal, spíš naopak... (btw - taky to na vás působilo jako narážka na jejich možný předchozí milostný vztah nebo si domýšlím příliš mnoho?)

Antonín Navrátil si v pohádkách zahrál mnoho statečných a milých mládenců, kteří svým vtipem nakonec zvítězili nad nástrahami osudu. V téhle pohádce je ovšem jeho postava spíše nesympatická a jeho zmoudření v závěru působí trochu křečovitě. Ovšem Miriam Chytilová je zde nesmírně půvabná.

Následující komentář obsahuje spoilery, vulgarismy a příliš dlouhá souvětí. Přiznávám, nečekala jsem vánoční zázrak, ale netušila jsem, že to bude až takhle debilní. Královna Kubařová si písní stěžuje na smůlu, i když by ji spíš měl trápit nedostatek vlastního intelektu. Protože jít se o kralování radit se včelí královnou, místo toho, aby oslovila panovnickou dvojici svého věku, která bydlí jen o pár kiláků vedle a taky se učí vládnout, je kravina (fungovaly tam vůbec nějaké diplomatické/obchodní vztahy? jaktože se neznali...?). Stejně hloupé je skočit na lep dvěma slizkým bezdomovcům a nastěhovat si je k sobě, aby se nemusela trápit vládnutím. Asi nemusím psát, že za celou pohádku tato postava neprojeví jakoukoliv ambici se cokoliv o vládnutí naučit, nebo nedejbože porozumět svému lidu, protože alfou a omegou jejího charakteru je absence „pořádného chlapa“ v posteli. Postavu Tomáše Kluse vrátili autoři někam na začátek prvního dílu. Ani po deseti letech totiž neumí vládnout a z nějakého důvodu jde po vzoru Rosebuda IV. rozpouštět armádu a pak nemá nikoho, kdo by pomáhal při přírodních katastrofách (fungovali v království aspoň hasiči?) – jak na to vůbec přišel a proč se s nikým neporadil (se svým "adoptivním otcem" Fritem nemá snad ani žádnou scénu...)?  Fritova postava je spíše cameem Petra Štěpánka, to asi aby nemuseli vysvětlovat absenci Hedviky v podání Vilmy Cibulkové. Slepičářka Libuše chybí též, zmíněni nejsou ani rodiče Kluse (Kostková, Čenský), zmizela i řada dalších figurek z prvního dílu (Zounar, Zavřel, Sobota, Janěková...). To jen info pro fanoušky prvního dílu. Postavy Kamily Janovičové a Valentýnky Bečkové jsou absolutně nevyužité, třebaže se nabízel holčičí team-up s Kubařovou, nečekejte na něj, budete zklamáni. Vetchý s Kubařovou jsou dobří herci, ale popravdě jsem čekala motiv, že Karabovi bude připadat Jůliina nešikovnost (smůla) roztomilá, protože je rád za hrdinu a katastrof se nebojí, nebo že v jeho přítomnosti se Kubařové všechno podaří, protože narazila na toho pravého....ale to by na tvůrce bylo až moc logické. Jejich romantická linka je absolutně nefunkční. Ta zápletka s „pastí“ na Karabu a s falešnými kouzelnými hrnci byla úplně mimo. Proč potřebovali zlí rádcové Karabu komplikovaně očernit před Kubařovou, když stejně v jejím království udělali vojenský puč a dali ji i s Karabou zatknout? To ho tam mohli nalákat a zavřít i bez podvodu s hrnci...? Proč tam Karaba lezl sám a nechal se zatknout...? Proč táhne Klus zachraňovat tchána společně s prostým lidem – co kdyby se někomu něco stalo, nemůže přece rolníky brát jako armádu v záloze....?  Stručně řečeno: nic nedává smysl, všichni se chovají jako kreténi, písničky jsou hrozné a Valentýnka Bečková to nezachrání. Bohužel. Šťastný ten, kdo si tuhle perlu na Štědrý večer odpustil.