Skuby47

Mám ráda kung-fu filmy s Jackie Chanem pro jeho akrobatické akční výkony a humor, který do filmů vnáší. Tento snímek z jeho mládí, kdy mu bylo pouhých 17 let není, co se týče bojových scén, špatný. Příběh nelze hodnotit, protože se z filmu vytratil, buďto našim špatným dabingem nebo sestříháním nebo prostě proto, že tam žádný nebyl.

Tato pohádka pro dospělé a dospívající o dívce, která se snaží vymanit ze svého málo podnětného prostředí a najít svého prince ve vyšší společnosti není tématem ani zápletkou nikterak originální. Příběh je jednoduchý, herci včetně těch ve vedlejších rolích jsou méně známí, ale sympatičtí. Také závěr je předvídatelný, počínaje návratem hrdinky do svého sice jednoduchého prostředí, ale mezi své, kde je respektována a milována a konče romantickým happy endem. I když doba přitvrdila, romantika a sny v ženské duši zůstávají. Příjemný film v daném žánru.

Uteklo hodně vody, co jsem poprvé tento film o síle lidské vůle a vytrvalosti viděla jako dítko školou povinné. Na to, že byl natočený krátce po válce a popisuje skutečný příběh, si nikterak nezadá se současnými americkými válečnými filmy s fiktivními hrdiny „svalovci“, kteří rovněž bojují s nepřáteli ve jménu své vlasti. Můžeme si položit otázku, kde končí vlastenectví a začíná propaganda. Pro mne je to i po těch letech dobrý film s na svou dobu mimořádně silným příběhem.

Je to chytrá, dokonale vystavěná detektivka ze staré školy s originální zápletkou, výbornými herci a nezapomenutelnou větou, z původního dabingu pronesenou Maigretem k vrahově manželce a matce, která mi utkvěla v paměti a vybavila se i po letech : „Obě dvě ho milujete, ale jedna z vás ho miluje víc“. Co ještě dodat - Maigret a Gabin jedno jsou.

Tento milý film z mého mládí, na který jsme chodili do kina se školou, jsem shlédla po letech s nostalgií. Film odpovídá době svého vzniku. Scéna s Gekem schovaným v bedně nebyla už tak dramatická, jako kdysi, když jsem jej viděla prvně, ale i tak film neztratil nic ze své poetičnosti a typicky ruské atmosféry. Zážitek z filmu neskutečným způsobem kazí nový dabing.

Přemýšlela jsem, mám-li jako žena tento film vůbec hodnotit. Slabá dějová linie slouží pouze k propojení jednotlivých bojových scén, kterými film přetéká. Akční scény jsou dobré, podobné artistickým sportovním výkonům, většinou nekrvavé, ale všeho moc někdy škodí. Z druhé strany to má nespornou výhodu, že pokud si odejdete uvařit kávu, tak po návratu zjistíte, že jste o nic nepřišli. Stále se ještě bojuje. Co mi tam chybí je humor, který je pro Chanovy akční filmy typický a na který jsem u něj zvyklá.

Moji velkou filmovou láskou je Pýcha a předsudek - verze zpracovaná BBC do šestidílného seriálu. První část jsem zakoupila zcela náhodně a pak jsem se nemohla dočkat každého dalšího dílu. Následně jsem zhlédla také velmi dobrou filmovou verzi příběhu a přečetla knihu. Četla jsem článek, v němž Colin Firth jmenoval tři osudové ženy svého života a to svou matku, svou ženu a Jane Austenovou. Vystihl to, jeho pan Darcy je určitě přesně ten, jakého si autorka předlohy vysnila. Také ostatní postavy jsou osobité, nezaměnitelné a skvěle zahrané. Pokud se seriál odchýlil od literární předlohy, tak jenom ku svému prospěchu. Také dabing z roku 2009 se povedl. Vyprávění se před vámi zvolna rozvíjí takovým pohodovým způsobem, že by si člověk přál alespoň na chvíli se ocitnout ve viktoriánské Anglii té doby. Fascinující je ztvárnění milostného příběhu bez jakéhokoliv fyzického kontaktu ústřední dvojice. Odhlédneme–li od polibku do závěrečných titulků, tak veškeré milostné jiskření se odehrává jen v pohledech, slovech a gestech. Mnohý režisér by se mohl u Simona Langtona přiučit.

Tato německá krimikomedie je pro mne připomínkou mládí, kdy jsem ji prvně viděla. Krásná auta, pohledný hlavní představitel, vtipné loupeže bez potoků krve a násilí. Vlastně celou dobu jsem držela těm zlodějíčkům palce. Závěrečná pointa je kouzelná. Z dnešního pohledu je možná tenhle snímek málo akční, ale pro mne byl, je a zůstane dokonalý.

Tento „skvost“ jsem si zakoupila, protože jsem naletěla na informaci uvedenou na obalu, že se jedná o film ve stylu Indiana Jonese. Pravda je, že jsem ho neviděla celý, ale jenom nějakých úvodních 20 minut, protože na něco tak amatérského je škoda času. Chvílemi jsem měla pocit, že ho natáčeli u nás za stodolou a přemýšlela jsem, komu bych se pomstila tím, že bych ho obdarovala tímto „klenotem“ americké kinematografie. Být Spilbergem, zažaluji je!

Tento koncert mne naprosto dostal. Michael Jackson dovedl svůj hudební a taneční talent k dokonalosti. Hudba byla pro mne vždy převážně poslechová záležitost. On ji dal jakýsi další vizuální rozměr, dokázal hudbu rozpohybovat. Jeho koncert nestačí jen slyšet, ten je třeba i vidět.