Skuby47

Po mnoha letech jsem náhodně natrefila na tento starý film. Tato civilní detektivka charakterizuje svou dobu a ukazuje, že rozkrádání státního majetku, které bylo v šedesátkách považováno za zločin je v současnosti národní folklór, rozšířený obzvláště ve vyšších a politických kruzích. Herecké výkony celkem slušné, příběh nic moc napínavý, ale v pohodě sledovatelný.

Viděla jsem ve svém věku řadu olympijských ceremoniálů. Nejdříve na stadion napochodovali účastníci ze všech zemí, vztyčili vlajku s kruhy, funkcionáři a zástupci sportovců pronesli projevy a slib čestného boje a významní vítězové přinesli pochodeň a zapálili oheň. Mezitím většinou se prezentovala pořadatelská země svou historií, kulturou a sportovními úspěchy. Vše to mělo daný scénář, který se měnil jen minimálně. Tady to bylo jiné. Ve snaze překvapit diváky nedostali komentátoři přesné informace o tom, co se na obrazovce děje, ani jména vystupujících umělců či sportovců. Taky deštivé počasí na kvalitě přenosu nepřidalo. Kdo ví, kolik sportovců to odnese nachlazením. Časté přepínání mezi tím, co se děje na Seině a mezi dalším kulturním děním vnášelo do přenosu trochu zmatek, v němž se neorientovali ani průvodci programem. Čeho je moc, toho je příliš. Některé inovace byly ale skvělé, třeba cesta koně s olympijskou vlajkou po řece nebo olympijský oheň v balonu nad městem. Francouzi se snažili, co to šlo, ale větru dešti ještě neporučíme. Zaslouží si naši pochvalu, dělali to pro nás.

Po svém návratu do republiky, přijel Karel na koncert i do svého rodného města. Jsem ráda, že jsem mohla být u toho, i když v jeho zdejším vystoupení už byla patrna jakási zatrpklost. Před stadionem na něho po koncertě čekaly davy lidí. Posluchači ho chtěli pozdravit a případně získat jeho podpis, ale on nepřišel. Byl to smutný návrat domů pro vlastence bez vlasti. Výstižný dokument o čestném člověku.