Pavkan

Bakchanálie moderní doby. Martin Scorsese neunavuje grafy, čísly a akciemi (v jednu chvíli dokonce prostřednictvím hlavního představitele divákovi vysvětlí, že tomu stejně nerozumí) a místo toho servíruje fascinující příběh člověka, který žije tak, jako by měl za hodinu umřít. Možná je to při tříhodinové stopáži trošku delší, ale nudit se nestihnete. To vám Márty a DiCaprio, který zase dokázal, že je bezkonkurenčně jedním z nejlepších herců současnosti, nedovolí. Ale ještě k tomu Scorsesemu - že ještě v 72 dokáže natočit takhle nekompromisní, vulgární, obscénní, oplzlý a přitom neskonale zábavný film, bych nečekal.

Kouzelná kamera Rogera Deakinse vytvořila syrové sychravo, které mě pohltilo od prvních záběrů. Pak se přidali i herci (zejména Jake Gyllenhaal s tikem a Paul Dano s mentální retardací neměli chybu) a následně to korunoval samotný příběh, který mně osobně po dlouhé době přinesl pointu, která byla překvapivá, přesto smysluplná. I když jako rodič podobné filmy z hloubi duše nenávidím, tohle jsem risknul a nelitoval ani na vteřinu.

Jiří Vejdělek naprosto přesně věděl, pro koho tenhle film točí, a tak ho taky natočil. Řemeslně dokonale. Co dodat. Kdybych do té skupiny lidí, kteří mají rádi své jisté, patřil, tak si chrochtám blahem. Ale protože mě nebaví filmy, které minulou éru lakují sytě růžovou, používají výhradně vtipy, jejichž pointa je zřejmá hned při rozjezdu, nedostatek emocí nahrazují tlakem na hudební pilu, tak nemohu dát víc než za dvě (ty jsou za lokace a způsob snímání).

"Jen dobře vyzbrojená pravda zvítězí". Kdyby s podobnými perlami tvůrci ve filmu nešetřili, bylo by to za 5. Člověk musí ocenit hravou "nedokonalou" animaci Pavla Koutského, dokonalé hlasové obsazení, dějovou bezstarostnost a pár dadaistických vtípků, které rozčeří hladinu ve chvíli, kdy byste se jinak možná začali nepatrně nudit.

Něco tak nenuceně pozitivního jsem už dlouho neviděl. Ať budete na začátku filmu v sebehorším psychickém stavu, na konci se budete cítit skvěle. Paradoxní je, že Curtisovi k vyvolání tohohle pocitu stačí odvyprávět obyčejný příběh ze života. Dělá to ovšem tak, že je neskonale zábavný, dojemný a laskavý. Lásky čas jsou nejužitečnější dvě hodiny, které můžete strávit v kině.

Věk nezastavíš. A když k tomu nemáš Svěráka, Hrabala ani Vančuru, tak nemáš nic v ruce. A když si to nepřiznáš, tak vzniknou Donšajni. Mám Menzela rád. A z úcty k němu si budu lhát do kapsy a ignorovat, že tenhle film kdy vzniknul.

Pro filmy se kdysi jako synonymum používalo slovo "podívaná". Tohle slovo v sobě ovšem skrývá i jistou exkluzivitu, se kterou se u filmu setkáte jen málokdy. Mně se to naposledy stalo u Huga a jeho velkého objevu a od té doby až teď, u GRAVITACE. Tenhle film je podívaná v pravém slova toho smyslu, opulentní vizuální smršť, která dokazuje, jakou sílu může mít velké plátno a 3D, když se umí používat. Alfonso Cuarón je pro mě jedním z mála režisérů, jehož jméno považuji za značku absolutní kvality. V Gravitaci to jen potvrzuje. Obdivuji ho za to, že natočil tak jednoduchý a přitom tak krásný a napínavý příběh, že ho natočil s takovou vizuální opulentností a že dal příležitost herečce, u níž by málokdo čekal, že ještě dokáže být tak svělá. Devadesát minut jsem měl pocit, že létám ve vesmíru a za to bych těch hvězd dal klidně i víc.

Bezchybný kousek, na který jsem se díval s otevřenou pusou. Jako starý skeptik jsem si říkal, že to nemůže vydržet, že se tam musí vloudit aspoň jedno klišé, které naruší onu dokonalost, ale ono ne. Takhle má vypadat opravdový FILM.

Občas si říkám, jak by asi vypadal remake takového filmu. Pak tu myšlenku zavrhnu jako obzvlášť zvrhlou. Tenhle film je čirá radost i bezmála osmdesát let po svém natočení, což mě nepřestává udivovat.

Velmi zábavná záležitost, jíž navzdory výjimečným hercům v hlavních rolích jednoznačně kraluje Mary-Louise Parker jako špiónka-amatérka. Film se navíc poučil z překombinované jedničky a tentokrát naservíroval lehkou jednohubku, která ve vás sice dlouho nezůstane, ale ty dvě hodiny s ní prožité rozhodně nebudete považovat za ztracený čas.