Hellierer

Trochu více sebereflexe, šikovnější tvůrci, lepší uchopení, zábavnější dialogy a mohlo to být vlastně fajn. Nápady v jádru vtipné, ale vůbec se je nedaří přetavit do zábavné formy. A už mě to fakt nebaví.

Vážně jsme na tom tak špatně, že jsme se dočkali vykrádání Úžasňáků?

Poťouchlá romance pro ty nejmenší. Pohádka, ve které největším problémem je, jestli hrdina dostane nebo nedostane pusu. Je to roztomiloučké, nevinné, něžné. A díky trefenému castingu neuvěřitelně kouzelné.

Příběhový oblouk s Hrabětem Dooku příjemným nakouknutím do nedokonalostí světlé strany síly. Doplnění života Ahsoky naopak hroznej meh. Jako jednohubka ovšem funkční, leč animace Klonových válek se mi pozdávat nebude asi nikdy.

Perfektně vystavěné a vygradované do neskutečně emotivního finále. Vynikající epizoda!

Spíše zklamání. Na můj vkus už opravdu příliš dlouhé a přespříliš emocionálně vyšroubované. Stále je to ultimátní blockbusterová zábava, kterou táhne vymazlený vizuál, vzdávání holdu hororovým klasikám a hlavně skvělé postavy (Eddie rules), díky nimž člověk odpustí ty občasné scenáristické blázniviny (narozdíl třeba od Obi-Wana), ale ta jakási rozvláčnost tomu už opravdu trochu ubližuje, stejně jako linie s El zase už poněkud nudí (ač je esenciální pro celý příběh).

Evil Dead potkává Noční můru v Elm Street. Staré postavy opět táhnou, nové zase skvěle zapadají a hororová část šlape na jedničku. Jestli v tomhle duchu bude pokračovat celá sezóna, máme se na co těšit.

Atmosféra pořád super, herci to táhnou, ale scenáristických hloupostí se tu kupí až nějak příliš, že se nad nimi oko přimhouřit nedá. A linka s El se stává úspěšně otravnou.

Osmdesátkový blast from the blast! Ale nikoliv v sebeparodickém stylu, který je v posledních letech v trendu, nýbrž přesně tou optikou, kterou si filmy z této doby pamatujeme! Tedy jako ty nejlepší věci, jaké jsme kdy v životě viděli. Kosinski nám tak za dozoru Christophera McQuarrieho a Toma Cruise servíruje jeden z nejlepších blockbusterových zážitků posledních let, který vyloženě s láskou navazuje na svého už staršího předchůdce, kdy si stále zanechává tu nepokrytě přímočarou, avšak tvrdošíjně poctivou filozofii, upgradovanou dechberoucími akčními pasážemi, které vám svou fyzičností nedovolí dýchat. Příběhově prosté, leč emoce to ždímá měrou neskutečnou. Napínavé, bez zbytečných digitálních kejklů, svižné a ještě jednou mistrovsky poctivé! Tohle přesně chceme!

Je to v podstatě remake Emmerichovy Godzilly s menší mírou imbecility a okořeněný o stylového trolíka (takže přesně to, co slibovala i ukázka). Z počátku jsem byl učarován nádherným skandinávským zasazením a mystičností říznutou pohádkovostí, ale s druhou polovinou to začalo ztrácet mou pozornost. Čekal jsem nějaká výraznější překvapení/posunutí, avšak marně. V tomhle byl jednoduše Trolljegeren o kus dál. Avšak určitě je příjemné sledovat celovečerák s nepřestřelenou stopáží a triky, které jsou úspěšně zapuštěny do obrazu a člověk si z nich nechce vypálit oči. Jako jednohubka úplně v pohodě a rozhodně jeden z těch příjemnějších počinů Netflixu