Vančura

Krásné zakončení kariéry, po kterém si může Allen užívat zaslouženého důchodu. Hodně mě překvapilo, že je to natočené ve francouzštině, to bych nečekal, a zajímalo by mě, co k tomu Allena vedlo a jak to fungovalo na place, protože Allen podle mě francouzsky neumí (nebo o tom aspoň nevím). Z herců mi tam moc nesedl Niels Schneider, přišel mi pro tu roli příliš starý (ačkoli ve skutečnosti ho od Lou de Laâge - která mi btw. strašně připomínala Emmu Smetanu - dělí jen 2 roky, jak jsem teď zjistil), naopak filmoví manželé Lou de Laâge & Melvil Poupaud mi to bohatě vynahradili a koukalo se na ně skvěle, a zbytek castu je tam prakticky jen do počtu. Ještě bych dodal, že k tomu hraje fajn soundtrack, a celou dobu jsem se nemohl ubránit dojmu, že sleduji film Clauda Chabrola, byť samozřejmě podobnost s Allenovými staršími filmy a opakování jeho oblíbených motivů jsou zde nepřehlédnutelné - na rozdíl od některých jeho filmů z posledních let to zde ale nepůsobí dojmem vyčpělosti a vykrádání sebe samého, ale jako příjemná a důstojná tečka, které člověk leccos odpustí, protože je trochu naměkko z toho, že se uzavřela jedna éra. Mistře, klaním se a budete mi chybět - díky za všechny ty skvělé filmy.

Některé herecké výkony jsou dost hrozné, a koukat na takového Vorla jr. mě fyzicky téměř bolí, nicméně špatný film to není, jak by si člověk měl tendenci třeba předem myslet na základě příšerného plakátu. A i když jsem se u toho celkem pobavil, vlastně mi to nepřišlo moc jako komedie, spíš jako takové lehce depresivní drama (mj. protože všechny postavy rodičů a učitelů jsou strašní kreténi, snad s výjimou Bydžovské a Matonohy, byť u toho jsem zase nezkousnul ten jeho románek se studentkou), které je jen tak lehce komediálně šmrncnuté (místy z toho dokonce probleskuje starý dobrý Kouř - ta podobnost je nepřehlédnutelná), a asi mám i problém s celkovým vyzněním filmu, že ve světě, kde jsou všichni dospělí takoví kreténi, na ničem vlastně nesejde, a sprejerský vandalismus je ve světě bez budoucnosti to správný vzrůšo pro mladý rebely s výtvarným nadáním, ze kterých časem budou druhý Pastové - leda hovno, já na to, a nic mi nemůže být protivnější (osobně bych těm grázlům sekal ruce a prodej barev ve spreji postavil mimo zákon - včera bylo pozdě to udělat a nenávidím je za to, jak kvůli nim Praha vypadá, a že to musím denně snášet, na ten jejich všudypřítomný sprejerský hnus koukat - někdy mi přijde, že si na to už všichni tak zvykli, že na tom nikomu nepřijde nic špatně). Btw. zaujalo mě, jak šíleně ten film zastaral - taxikář jezdí favoritem, policajti felicií, v metru jezdí staré sovětské vagony, mobily zde teprve nesměle začínají, internet zde absentuje zcela, atd. - s odstupem let to působí jako mnohem starší film, než to vlastně je.

Na Kytici jsme byli s gymplem, když to šlo premiérově v kinech (asi jako většina škol v té době), a pamatuju si doteď, že jsem se tehdy platonicky zamiloval do Lindy Rybové, a že naše učitelka výtvarky kritizovala samoúčelnou nahotu Geislerové - což měla samozřejmě pravdu, jak jsem si teď ověřil, když jsem si to po letech pustil znovu, podobně jako jsem opět propadl kouzlu Rybové, která je zde skutečně úchvatná. Pokud jde ale o ten film jako takový, skoro jsem se zhrozil, jak strašná sračka to je, a jak šokujícím způsobem je to filmařsky neinvenční (viz např. tupě doslovné záběry na ubíhající ručičky hodin "od klekání do klekání" či pospojování všech příběhů záběrem postupně zhasínajících svíček a postavou chlapce hrajícího na flétnu), bezděčně směšné (fejkový vodopád v lese, Polívka coby Polednice, prosekávání ledu někde na potoce, ačkoli postavy výslovně citují Erbena, že jde o jezero, mrtvé dítě položené na jídelním stole namísto v posteli, mrtvá matka pohřbená někde ve svahu namísto na hřbitově... člověk se u toho všeho musí jen ptát zoufalé proč?!), a překrucující Erbena tam, kde to nedává vůbec smysl (jako např. přidáním druhé vodníkovy partnerky nebo skonem Zázvorkové v kostele). Myslím, že ten film je dobrým dokladem toho, že když je někdo dobrý kameraman, tak to ještě neznamená, že bude i dobrý režisér, což Brabec jen po letech potvrdil děsivým Májem, který mi tehdy v kině připravil naprosto hrůzný zážitek, který si pamatuji doteď.