Jara.Cimrman.jr

"My mrtvoly máme na všechno dost času." Protřepaný a nemíchaný agent 007 nám zemřel, oživnul a ještě se "civilizovaně" vykoupal s Japonkami. Mně se na tom nejvíc líbilo, že ve studený válce USA s CCCP čekala Velká Británie uvážlivě na důkazy o něčí vině a to je proti současnosti výraznej rozdíl. Jinak mě samozřejmě pobavily hračky pana Q, z nichž si zabírám plně vyzbrojenej vrtulník, kterej se vejde do čtyř kufrů. Taky Japonci byli skvělí, když si nedokázali nevšimnout kosmických lodí vylétajících ze sopky. Patrně to v šedesátých letech bylo běžný. Co však nebylo v té době běžný, tak to bylo kreativní vizionářství, který muselo vyrážet divákům dech. Dneska je spíš k smíchu, ale na mě to stále působilo skvěle.

"Až dostanu míč, udělám tohle, tohle, tohle, tohle, tohle, tohle, tohle, tohle, gól. Hračka." Sportu zdar a fotbalu zvlášť. Pelého taktický rozbor hry byl vynikající a kdyby si Sly trochu věřil a šel hrát do zálohy špílmachra, tak by to rozhodně byla nejlepší válečná komedie. Takhle ty kotrmelce v bráně mohl dělat kdokoli. Jen ten útěk ze zajetí mě moc nebavil, protože na hřišti za kulatým nesmyslem pobíhali Bobby Moore, Osvaldo Ardiles, Kazimierz Deyna, Paul Van Himst, Mike Summerbee, Søren Lindsted, Hallvar Thoresen, Werner Roth nebo Pelé. To muselo potěšit každého fotbalového fandu.

"Nebyla by to hrozná ostuda, kdyby měla jedna malá neřestná štětka zamíchat budoucností našeho skvělého státu?" Vraždy a sex mezi smetánkou mě nalákaly k hrátkám s nymfomankou Jade, ale postupně jsem zjistil, že se slečnou Jacinto by to pro mě bylo zábavnější i bezpečnější. Nicméně jsem očekával erotický thriller a ten se nedostavil. To je škoda, ale po sekáčku na led přesto zmizí z mé ložnice i africká sekerka a pro jistotu i motorová pila.

"Slez z tý holky! Nandej si kalhoty a vyjdi s rukama nad hlavou!" Kombinace teenagera v prázdném domě rodičů, tátovým Porsche v garáži a slečnou na telefon v posteli vždycky smrdí průšvihem. Já jsem však příliš starý na mokré sny, takže jsem si to užil patrně o pár výstřiků méně než by se stalo v době vzniku snímku. Nicméně mě bavila osmdesátková hudba či byznysplán s lidským štěstím, ale zklamala mě prostitutka Lana se svým věčně napučeným výrazem. Za tou bych nešel světa kraj, nedal bych jí 300 dolarů za číslo a určitě bych nedoufal v to, že příští jízda s ní bude zadarmo.

"Hledáme smysl něčeho, co smysl nedává." Nápad zařadit matematiku mezi kriminalistický metody mě nadchl. V běžným životě se opravdu dá leccos spočítat. Stačí k tomu trochu logiky a maximem potřebných znalostí je jednoduchej integrál. A tady začíná problém. Zatímco jednoduchý posuny v ději jsou mi vždy několikrát vysvětleny, tak složitý matematický čmáranice na tabuli komentuje génius tak, že právě něco spočítal. Podle mě na tabuli stojí jen řada řeckejch písmen s co největším počtem indexů, aby to vypadalo složitě. Určitě se ze vstupních údajů nějaký velmi obecný řešení dá vyvodit, ale spočítat přesnou adresu pachatele je už docela úlet. Ovšem nespím s diferenciálními rovnicemi, nepřikrývám se determinantem matice a vlastně se mi ani nezdá o cyklometrických funkcích, tak tomu možná jenom nerozumím.

"Jsme v prdeli, monsignore." Takhle se vyjadřují kněží? Normálně asi ne, ale Max s Pierrem strávili za mřížemi moc času, tak jim odpusťte jejich mluvu a vyzpovídejte se ze svých hříchů. Hlavně těch sexuálně peprných. Já se přiznám, že jsem Svatý rok jsem viděl mnohokrát a pokaždé jsem se u týhle skvěle namíchaný směsi napětí, humoru a neslýchanejch duchovních vulgarit výborně pobavil. To zkrátka bývaly časy, kdy k útěku z vězení stačila kombinace štěnice - pilník - kanál a k únosu letadla otevřít dveře do pilotní kabiny.

"Ein Auto, ein Komputer, ein Mann - Knight Rider." Tak tohle se ozývalo ve druhé polovině osmdesátých let každý všední den okolo 18:30 h z obrazovky ORF 1 a ulice Brna zely prázdnotou, jakp při náletu. I němčinářský antitalent seděl u TV a zíral na to, jak K.I.T.T. zase někoho sejme dveřmi, přeskočí zátaras a s kapotovou hláškou se samostatně odpilotuje zachránit Michaela z neřešitelné situace. Kdo to nesledoval, ten nežil a byl zdrojem posměšků v kolektivu. Sledovali to všichni, o čemž si záplava současných seriálů může jenom nechat zdát.

"Patočku jste mi tam neměli dávat. Já mám podezření, že ten chlap se narodil namazanej." poznamená noblesně baron Archibald Prášil a začne svými střeleckými výkony rozprašovat asfaltové holuby. A mě baví týpek, který rád loví, nerad (ale poctivě) alimenty platí a hrozně rád o svých proslulých příhodách zvědavým uším vypráví. Tentokrát však na mém pobavení nepracoval zdaleka sám a to mě potěšilo.

"Nevěřím ničemu co krvácí pět dní a neumře." Tři kulaťoučcí beznosí chlapečci s vykulenýma očima, doprovázeni jednou kamarádsky zakuklenou mrtvolou, tentokrát ještě přiostřili svůj již dostatečně obhroublej slovník v muzikálu, jehož neoddiskutovatelným přínosem pro lidstvo je nález mluvícího klitorisu, odhalení Satanovy citlivý duše, nový svěží pohled na Boha a zejména smrt všech bratří Baldwinových. Já tedy do South Parku pravidelně nejezdím, ale od MS hokeji 1997 nemám Kanaďany rád a tak mi tento debilní útok na Kanadu připadal naprosto oprávněnej.

"Váš klobouk už si říkal o další kulku." Je někdo rychlejší střelec než Jack Beauregard? Já myslím, že je to Nikdo, ale jasnou odpověď na tuto otázku dá až tento nejpomalejší souboj o nejrychlejší kolt Divokého západu. Mě v něm pobavily scény s holičem, bombou, střelecko-alkoholickou soutěží či fackovacím panákem a taky jsem si odnesl poučení, že usměvavý pistolníky v bílejch kulkou nedotčenejch kabátech, není radno vyzývat na souboj.