Jara.Cimrman.jr

"Nemůžu za to, že jsou věci, které na sebe ještě nesmíte vědět." Carter se do toho začíná dostávat, takže hledá červodírové, časoohybné a zneviditelňující zařízení. To už zní skoro vědecky a mě přitom bavil vizionář Putnam i ignorování novinama. A pěst ve tváři géniově mě hodně potěšila.

"Formulář na zrušení smrti nevedeme." Opravdu, šerife? A není to náhodou 924/B? A nevyplňuje se náhodou ve třech kopiích? Carter se bude muset ještě hodně učit, než mu začne připadat Heuréka normální, takže mě evidentně čeká spousta zábavy. Heuréka. A tady je navíc Sára. Jedinečný prototyp domu, který rozsvítí, uvaří, uklidí, pustí hudbu a klidně se i urazí. Tak to jsem si zase jednou zařval smíchy.

"Ne, ne, ne. Vydržte ještě. Zatím do toho stroje na zničení světa nestřílejte." Carterovo prvotní oťukávání s nejchytřejším městem na světě bylo zábavné. Zejména jízda přes neexistující most mě pobavila, zavírání šerifů do klece mě zaujalo a objevení pohřešovaného Briana zase utvrdilo v tom, že i nový nejhloupější obyvatel města má co nabídnout.

"Kdybys byl rychlejší, nemuseli by tě šít." Jsem velký sportovec a odvahy mám na rozdávání, ale taky mám ještě zbytek mozku, takže s juggery bych si dobrovolně nehrál. Ale kdybych musel, tak bych si v časovém úseku jednoho kamene dal vlastní gól tím, že bych psí lebku nasadil na vlastní kůl a to dřív než by mi někdo vykloubil hlavu, uškrtil mě řetězem nebo mi počechral tyčí koule. Mám prostě rád fair play a o to tady nejde. Tady jde o krev, šrámy či brutalitu a mě to nečekaně celkem bavilo. Nenadchlo, ale bavilo.

"Takže otázka zní: Co dělá Jihoafričan na Ukrajině se třemi Ruskými vědci a bednou z Izraele?" Nevím, dám se podat. Nicméně jaderný zbraně mě uklidňují a politici vlastnící patent na mačkání červenýho tlačítka mají mou plnou důvěru. Co mi taky zbývá, když nejsem mladej, krásnej a inteligentní analytik. Naštěstí v CIA jednoho takovýho zachránce světa mají a já jsem si všechno to čtení myšlenek, jadernej hříbek i žvatlání po horký lince docela dost užil.

"Dochází nám rukavice, roušky a hedvábí. Jediné, čeho je dost, jsou ranění." Při Operačním dnu se transplantuje americký sen, vysvětluje se důvod Frankova práskačství, nechává se psychiatr operovat a taky se pacientovi odebírá jeho jediná ledvina. Jestli je však něco zábavné, tak je to vojákův dopis domů: "Jsi jediná, kterou jsem kdy miloval, zlato. Ta dívka v Tokiu vůbec nic neznamenala. Bylo to jen tak. Totéž platí o té v Okinawě a těch dvou v Honolulu ..."

"Já si uvážu obrovskou olivu kolem krku a klesnu až na dno Martini." Výplatní důstojník Hawkeye to celkem rozjel, přirovnání Klingera k těhotnému šnekovi se taky povedlo a navíc jsem zjistil, že úplatkářství je pro Ameriku to, co kalhoty pro toreadora. To by asi samo o sobě stačilo, ale způsob, kterým paní major vydrbala s perlami pana majora, byl naprosto jedinečný.

"Historie vyžaduje, aby generál zemřel slavnou smrtí." Zoufalé shánění bojů uprostřed války bylo skvělým balzámem na mou sarkastickou duši. Stejně tak opilý Henry vítající generála, krvácení v pozoru či jedno salutování na celou válku. Tohle zkrátka byla válka dle mého gusta a já si rád o generálově hrdinné smrti přečtu "pravdu" v Hvězdách a pruzích.

"To tedy bude hlášení. Úchyl má svatbu s rádiem, kočka žije v nemocnici a tenhle idiot porušuje subordinaci, jak otevře klapačku." Mám dojem, že tohle hlášení vůbec nebude, protože desátník Lyle umí skvěle točit s debilními doktory. Jinak mě tedy Klingerova svatba moc nebavila, ale ukojení Radara mi to dost vynahradilo.

"Vsadím se, že v téhle Bohem zapomenuté toaletě se stromy není nikdo, kdo by měl povolení své ženy, aby si šoupnul vedle." Moc se mi líbilo, jak Henryho prvotní nadšení vystřídalo zděšení, podezřívání a zoufalství. Taky jeho pokec s Otcem Mulcahym byl dokonalý v tom, jak si každý mlel svou. Ovšem obřízka mě nebavila. Amen.