Jara.Cimrman.jr

"Nic se ti nestane ... protože sis vybrala toho správného zpustlého agenta ze zahnívajícího západu." Padouch má víc satelitů, ponorek, vrtulníků i doktorů Kaufmanů konajících sebevraždy až ze Stuttgartu, ale bankéř Bond má k dispozici plukovníka Lin, takže těš se, magnáte. Bond ti ukáže auto na dálkový ovládání, jak se efektivně řídí chopper ve dvojici i jak je funkční hodit někomu na nohu atomovku. Já jsem se u toho bavil velmi dobře a k tomu mě skoro až dojalo přiznání CIA, že je nezajímá žádná válka, kterou sami nerozpoutají. A přiznám se, že mě děsí moc médií odrovnávat nepohodlný politiky, ovlivňovat veřejný mínění a rozeštvávat lidi proti sobě.

"Čekám na drobné zpátky." Netoužím po bankovce, jejíž nominální hodnota by odpovídala jednomu milionu liber z roku 1893. Netuším, o kolik peněz se jedná a ani nevím, jestli bych to číslo dokázal přečíst. Co ale vím určitě, je to, že nikdy nechci trávit čas mezi snoby. On ten nápad s bankovkou je vynikající, zábavnejch momentů je tam spousta, ale ti zmetci s desítkami obleků pro každou příležitost mě štvou. Přesto si dovolím souhlasit s pronesenými výroky, že být milionář je drahé a platit účet u krejčího je nehoráznost.

"Tvůj díl dám bokem. Dám ti ho za tejden, když to vyjde. Nebo za 20 let, když to nevyjde." Je to smutný, ale filmy o fikaným vyloupení bank, casin či trezorů CIA prostě stárnou. Mají atmosféru, ale stárnou. Jsou prostě pomalý a k úspěchu stačí štípačky se samopalem. To byly krásný doby. Nikde žádná kamera, čidlo ani zařízení k rozpoznání sítnice. To se to kradlo. Ale zpět k filmu. To plánování mě bavilo. A taky postřehy, že z osobní iniciativy vždycky kouká lapák. Ovšem samotná akce mě na zadek neposadila. Nicméně konec byl originální. Ani nevím, jestli dobrej nebo špatnej, ale rozhodně originální.

"Na Newtonovském pojetí fyziky je něco zajímavého. A možná právě o to na tomhle albu jde." Mám rád přemýšlivé lidi. V rockovým světě tedy raději sázím na větší přímočarost, ale na Odvrácenou stranu měsíce se občas vydám a je mi tam dobře. Tento dokument začal na můj vkus příliš filozoficky a to mě moc nebavilo. Pak však začaly hrátky se zvukem, rozpitvání vzniku jednotlivejch skladeb a já na to album najednou hledím úplně jinak. A rozbor toho, co chce sdělit obal desky, mě vysloveně nadchnul.

"Byl jsem hustý? Cítil jsem se hustě." Jsem už moc starej na to, abych dokázal rozeznat všechny narážky na herní pecky současnosti, ale bavil jsem se parádně. Chlápek byl prostě skvělej v tom, jak nezúčastněně míjel veškerý násilí kolem sebe, jak si poslušně lehal při přepadení i při tom, jak získal brejle. On v tom však nebyl sám. Vlnící se pan Buttons mě rozsekal, týpek s rukama nahoře je neuvěřitelnej nápad, Mazel bez naprogramovanejch hlášek byl naprosto geniální a šéf Anwar nemohl být dokonalejší zmrd. Já jsem prostě nadšenej, ale pátou hvězdu nemůžu dát. Molotovka totiž měla být naprogramovaná jako můj vlhkej sen a to se absolutně nepovedlo.

"Je to náš kamarád, zvláštní agent John Hartley. Hezky ho ve vězení přivítejte." Red Notice je prostá zábava, která si neláme hlavu s logikou děje, fyzikálními zákony nebo uvěřitelností příběhu. Chce prostě jenom bavit a já jsem na tu hru přistoupil. Slovní přestřelky mezi Hartleym a Boothem mě spolehlivě rozesmívaly a chemie mezi mnou a Střelcem šla jen těžko přehlídnout. Odháněj jsem od ní všechny ty nadržený chlíváky a toužil jsem, aby věnovala pozornost jen mně. Třeba mě mučila ... ale to jsem se asi nechal trochu unést. No jo, žádný filmový umění jsem nezaznamenal a přesto jsem spokojenej.

"Volali z Washingtonu a vyptávali se, proč chce newyorkskej policajt soudní povolení přístupu ke složce informátora FBI, kterej neexistuje." Tak na to je jednoduchá odpověď. Vlastně není. Ono je to poměrně komplikovaný a mě to dost bavilo. On totiž ten tanec na hraně mezi drogovejma kartelama, FBI a NYPD má docela slušný tempo, nejednoznačný postavy a spoustu poučení. Třeba o tom, že FBI vždycky drží slovo. Tak tenhle fórek se mi povedl a sám se mu od srdce zasměju. Takže pokud za mnou přijde některej z čučkařů s žádostí o pomoc, tak ho zdvořile vyslechnu, vysměju se jeho vydírání a počkám si na svou sebevraždu, kterou spáchám osmi kulkami do hlavy vystřelenejma ze tří zbraní. Ty samozřejmě na místě sebevraždy nenechám.

"Na vás, pánové, je vypsaná taková odměna, že mě napadlo se k vám připojit při vaší další loupeži. A pak vás předat spravedlnosti." Pěkná střílečka. Na Leoneho zvyklosti poměrně svižná, přesto stále atmosferická a ani na chvíli nenudící. Prostě Monco a Mortimer proti 14 pistolníkům. To zní férově a vyrovnaně. Nicméně férový to moc není, o podrazy není nouze a střelba do klobouků je hrozně zábavná. Stejně tak i zapalování sirky o hrb padoucha. Oba lovci lidí jsou prostě sympaťáci a mě určitě nebude vadit, když se spolu ještě někdy potkáme. Třeba na pohřbu El India.

"Ve filmech se říká, že panika je pro gangstera největší nepřítel." Při sledování Prachů v prachu jsem jako malej parchant dospěl k názoru, že vykrádat banky nebudu. Je to moc složitý. Určitě bych zapomněl zavřít dveře, přivolat ředitele nebo zkontrolovat záchody. S mým štěstím bych ani nenarazil na tak jedinečnou sestavu rukojmích jako Sam s Paulem. Zejména profesionální rukojmí Nicole byla báječně schopná. Já bych narazil na sestavu boxer, polda a zuřivej důchodce. Prostě u mě je to bez šance. Já se radši znovu podívám na tuhle milou komedii, začnu chodit na rande o půl hodiny dřív a vyladím svůj dosud nevybroušenej klenot v podobě skoku za přepážku. To jen tak, kdybych dostal znamení, že do toho mám jít.

"Dobrý skutek nezůstane bez trestu." Námět to je skvělej, Liz je úžasná a konec filmu mi ukradli. Normálně mi ho ustřihli a rozjely se titulky. To se nedělá. Navíc mě Frank Cadillac rozmnožující se dělením zase tak moc nebavil. Ale ty hrátky s dvěma minutama náskoku byly skutečně něco pro mě. Jsem prostě hravej týpek. A tady jsem se i zasnil při přemýšlení, co by se za tu dobu dalo stihnout. Liz bych nesbalil, protože na to bych potřeboval roky snahy, hodně peněz a nabitou pistoli. Ovšem tu bitku, kdy předem znám údery soupeře, bych si dal. Taky bych začal sázet na následující bod v tenisu a stal bych se mistrem Vanuatu ve známý hře kámen - nůžky - papír - tapír - Spock. Jiný využití mě nenapadá, ale přesto zkusím zjistit, jestli to náhodou neumím ... tak nic.