Jara.Cimrman.jr

"Ať chcípnu, jestli lžu. - To bys za ten výslech byl už pětkrát mrtvej, debile." Tak tentokrát byl recidivista skutečně učebnicový a ještě lepší byla neschopnost Sršně, která ho díky vynikajícím hodnocením vedoucích, kteří se ho chtěli zbavit, vykopla z obvodu až na vraždy. A konfrontace "papírového čerta" mjr. Vrány s "neomylným" velitelem mjr. Korejsem mě taky pobavila. Jediný nedostatek vidím v tom, že totožnost "tajemného" Sršňova informátora byla jasná od první chvíle a tím díl přišel o překvapivou pointu.

"Každá párty má svého cvoka." A každý snobský večírek potřebuje pořádně rušivý element. Někomu by stačila ruská kapela, jinému pomalovaný slon, ale tou správnou atomovou bombou je jedinečný Hrundi V. Bakshi. Jeho taneční, střelecké, technické, ekvilibristické, instalatérské i kazišukové schopnosti jsou vysoké kvality, ale má mezi svými groteskními výstupy příliš dlouhé a nezábavné pauzy. Patrně proto mi připadal daleko humornější výkon nameteného číšníka a vrcholem byla scéna, kdy začal Michele francouzsky zpívat. To mě rozněžnilo tak, že jsem jí přál potkat někoho rozumnějšího než toho indického šaška, ale scénář byl k mým přáním hluchý.

"Já musím být vděčný okupantům, že mě dokopali k tomu, že jsem začal evidovat archív." Tak tomu říkám pozitivní přístup k životu. Miroslav Zikmund si dokázal vzít z každé doby to, co mu nabídla a představil se jako velká osobnost. Taky se mi líbilo, že přiznal, že na cestách s Hanzelkou fungovali jako obchodní zástupci Tatry. Ono taková úžasně futuristická Tatra 87 se po válce musela prodávat sama. Mně se tento dokument zkrátka líbil, ale bylo by mi příjemnější, kdyby obsahoval méně servilního poplácávání po zádech a více těch úžasných cestovatelských záběrů. Ovšem jedinečná byla chvíle, kdy si přečetl, kdo ho udával na STB: "Přikláním se teď na stranu těch, kteří tvrdili, že je lépe neznat jména těch, kterým věřili. Takže dělám za tím tečku a ... jsem zklamán."

"Kurva, který šulin to tady zas natáhl? Tady sa člověk nemože ani v klidu projít po džunglmánii." Moravština v džungli mezi všemi těmi střílejícími rejžožrouty a rákoskami na mě působí hodně vtipným dojmem. Navíc potvrzuju, že i já bych si "nasral do kamizolky", kdybych se najednou probudil ve Vietcongu. U mě je však pravděpodobnější, že by mě hned po probuzení v mé oblíbené hře rozmázlo nějaké dvoumetrové Gogo o mantinel a vycenilo by na mě oba své zuby.

"Je nás tady pět a půl a lumpáren na fůry." Četníci na vyšetřování vraždy nemají schopnosti, Okresní pátračka zase chuť a tak se sabotér Říšského válečného hospodářství, slévač a fotograf Honza Zeman vydal po stopách vraha svého otce sám. Pro mě to bylo poměrně zdařilé vykreslení poválečné doby, ve které se v každé domácnosti našla nějaká ta zbraň a hříchy minulosti začaly vylézat na povrch. Ale hlavně to mělo napětí a atmosféru, takže přihlášku k SNB na stůl a hurá na ně!

"Můj zhulenej chlapeček tě zabije a ty to víš." Mně by patrně nevadilo, kdyby mě někdo aktivoval těmi kecy o Mandelbrotově množině či Echo sboru, protože pak by se ze mne stal zabiják, kterým už určitě dávno jsem. Jenom si to nepamatuju a to ani nehulím jako Mike. No nic. Kácel bych subjekty, porcoval je, střílel bych do nich odrazem o letící pánvičku a kdyby mi po boku stála holka do nepohody Phoebe, tak by mě žádná armáda nedokázala zastavit. Zkrátka jsem Mikeovi trošku záviděl a to nic nemění na tom, že tohle byla jenom ujetá hovadina spolehlivě zabíjející čas.

"My o hovně a hovno na botě." Tak to je správná reakce vedoucího, když mu volá jeho zástupce. Major Korejs by, i se svým horolezeckým genem, mohl bez problémů vést jakýkoli útvar policie. Tohle bylo opravdu jako ze života. Navíc mě potěšil nástup mjr. Vrány, jehož přísný výraz se patrně nelíbí vůbec nikomu, ale v tomto případě pouze chtěl, aby jeho parťák uměl střílet, aby se při vyšetřování dodržoval trestní řád a rozhodně to nebyl on, kdo odmítl podanou ruku. Předpokládám, že se v dalších dílech bude chovat jako kretén a já budu mít chuť zabít ho 17-ti způsoby holýma rukama, ale zatím bych ho nehaněl, protože tento díl byl skvělý.

"Všechno bylo v pořádku, ale doufal jsem, že by se něco mohlo změnit." Doktor Ari má solidní práci, v posteli se mu střídá víc samiček než nadrženému křečkovi, zamilovat se neumí a chce změnu? Tak tomu moc nerozumím. Nicméně je mi sympatický tím, jak myslí ptákem, je upřímný, varuje sám před sebou a klidně se nechá vyhodit z vlastního bytu. Vlastně jsem mu i celkem fandil, ale nějak jsem nepochopil, o čem to celé vlastně bylo. O lásce, sexu, přátelství, odpovědnosti nebo o finské muzice? Ta muzika mě svou zvláštností opravdu bavila, sex nic nepokazil a v tom ostatním jsem se tak nějak ztratil.

"Lo Pan? Kterej Lo Pan? Ta stará popelnice na kolečkách nebo ten deset stop vysokej zátaras?" I já jsem byl v době otevření prvních videopůjčoven hladový po snímcích, ve kterých se akce mísila s humorem a kouzly. Velké nesnáze v Malé Číně tato náročná kritéria vždy splňovaly, i když se jednalo jen o osvobozovací akci dvou slečen, kterou Burton skvěle odhláškoval, Wang snaživě odbojoval, Gracie s Miao Jin prokrásněly, Hrom s Bleskem i Deštěm pročarovali a Lo Pan rentgenově prokoukal. Mé hodnocení je samozřejmě ovlivněno nostalgií, ale ve svých nejlepších letech Nesnáze na čtyři hvězdy určitě měly.

"Já nešmíruju. To je přirozenej vedlejší produkt nudy." Takové štěstí, abych tři měsíce musel zůstat doma, mne patrně nemůže potkat. Kale je však příliš mladý na to, aby to viděl stejně. Nudí se a přestože nemá kávu ani koblihu, tak policejně šmíruje své sousedy za užití techniky počátku třetího tisíciletí. Mě přitom pobavil zejména potencionální vrah Turner, ale jelikož jsem se již díval nějakým tím Oknem do dvora, tak mě Kaleův příběh neměl čím překvapit. Přesto na mě působil svěžím dojmem a o okamžiky lehkého zamrazení taky nebyla nouze.