Jara.Cimrman.jr

Když metody primitivního lovu na ptáka nezabírají, tak je třeba přijít s nějakou technologickou novinkou. Mne tedy kojotův rafinovaný kamerový systém pobavil, neboť až na celkem běžnou kameru na STOPce jsou v něm samé novoty - želví kamera, ptačí kamera, hadí kamera, kamera na keři, skále, rozcestníku, kaktusu či kamera maskovaná jako indián. A podrobný rozbor v elektronické tužce jistě povede k vytvoření dokonalého plánu vedoucího k ulovení ptáka, jehož IQ je nepřímo úměrné jeho rychlosti. Nebo ne?

"Vaše smrt by v novinách vypadala velice špatně. - Stejně jako slovo MOR." Tato nezávažná blbinka se sice tváří jako novácký velkofilm se závažným poselstvím, ale skutečně jde jen o hledání dávno potopené lodičky a svižně kmitajícího virečku na pozadí občanské válčičky. Jednání postav přitom sice občas postrádá jakoukoli logiku, ale tím vzniká původně neplánované veselí, které je schopné poskytnout zlomyslným jedincům mého typu celkem slušnou zábavu.

Jednominutová moucha má na startu do života jednu velkou výhodu - umí rychle číst. Díky tomu svižně přelouskne seznam úkolů, rozkmitá křidélka a zběsile začíná odškrtávat jednotlivé položky. Stihne však splnit všechny úkoly tak, aby jejích jedinečných 60 sekund života mělo smysl? Je to jedno, protože tohle je nářez natočený se skutečným nadhledem.

Přiletí létající talíř, brilantně zaparkuje nad domem, vypálí světelný paprsek, zachytí jeden kus člověka a odfrčí provést pitvu pozemšťana do vzdálené galaxie. Tak si to všichni představujeme, aniž bychom rozkmitali jediný mozkový závit ke zjištění, kde se ty zelené potvory učí té strojové přesnosti. Odpovědí na nepoloženou otázku je tento zábavný instruktážní animák.

"Nevím, jestli tě mám zastřelit nebo adoptovat." Nově vytvářený vztah prašivého slepého všiváka plukovníka Sladea a slušňáckého studenta Chrise mě bavil svou oscilací mezi láskou a nenávistí. Stejně tak jsem si užíval tančení tanga, jízdu ve Ferrari i skvělou obhajobu, ale občas jsem přitom zakopnul o nezajímavou scénu a dokonce na mě vykoukla i paní Nuda. Jsem však pozitivní člověk, takže jsem vlastně rád za to cukrkandlové finále a zaokrouhluju za něj o dva cípy nahoru.

"Chci žalovat rodiče o právo nakládat se svým tělem." A já s Annou snaživě souhlasím. Taková je totiž role muže v tomto filmu - být sympatickou oporou a nechat malé i velké dámy rozpoutat vlnu emocí. Přiznám se, že filmy proklamující již svým námětem touhu vyvolat pláč obecenstva u mne dopředu vyvolávají ostražitý odpor, ale s trochou zdráhání musím konstatovat, že tento se celkem povedl.

"Dvě stě mužů proti vašemu chlapci je pro nás prohraná válka?" Nebyla by, šerife, kdyby byla vedena ve tvém městě, ale v horách je to jiné. Tvá gumoléčba, vodoléčba a břitvoléčba osvěžila Rambovi paměť a najednou je ovládání střelných, bodných a sečných zbraní zase tak snadné. Já Rambovi rozumím, protože jsme si fyzicky hodně podobní. Já jsem sice o půl metru vyšší, mám výrazně viditelněji vypracované břišní svaly a vlasy mám ... teda spíš nemám. To je jedno. Jsme zkrátka dvojčata k nerozeznání, takže když se ocitne v nesnázích, tak mi vždycky zavolá a já mu dobře poradím - sejmi je všechny, Johne.

"Jediné, co se dá dělat je soustředěná meditace. A půjčte si terapeutické prase z 2Y." Agent Reed se evidentně nedíval na to, když se detektiv Kimble před lety pokoušel zkrotit dítka školkou povinná. A pokud se díval, tak se z toho nepoučil. Takže tady máme podruhé to samé a není to příliš vtipné ani napínavé. Má to však skvělou ředitelku, která dobře ví, že rukama se nebije (od toho jsou basebalové pálky) a také Olivii, která sice vypadá spíše jako striptérka hrající si na učitelku, ale s tím už se dospělý chlap určitě nějak vyrovná.

"Dám si pozor, abych do obřadu nenarazila na jiného muže." Tak tohle pravidlo 6 by patrně většina nevěst ve svůj velký den dodržela, ale Esther si ještě před obřadem stihla zaskotačit s ženichovým bratrem. Ta fajn, zápletka je na světě a světe div se, když mají krásní lidé rádi sex, tak jsou nemocní. A když jsou nemocní, tak se musí léčit. Tedy já o tom moc nevím, ale kdyby dívky skákaly za mým úsměvem samy do postele, tak bych uvažoval o spoustě věcí, ale léčení by to nebylo. Tady se však léčí 90-ti denním půstem a to nemůže fungovat ani v německé romantické komedii. Taky to nefunguje, ale párkrát jsem se zasmál, za což může zejména báječně tupý a nadržený fotbalista Carlos.

"Byl jsem stvořen, abych tě miloval, baby, a ty jsi byla stvořena, abys milovala mě." Až takhle triviální je text této klasické rockové vypalovačky. Já ji mám rád, i když už nezní zdaleka tak razantně, jako při našem seznámení. Více mi však vadí skutečnost, že Paul Stanley vypouští z úst evidentně jiná slova, než která znějí z reproduktorů. A taky mi vadí, že neslyším smyčce zmalovaných symfoniků, ale to je možná problém mých uší. Jinak je to fajn a tak z nostalgie zaokrouhluju nahoru.