Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Krátkometrážní
  • Dokumentární

Recenze (6 476)

plakát

Akta X - Úvod (1993) (epizoda) 

"U mý práce se zdá, že fyzikální zákony neplatí." Mimozemšťan Mulder a pozemšťanka Scullyová mě od první chvíle zaujali. Jeden ví, že ONI už jsou tady a druhá klidně opravuje Einsteina, jen aby dokázala, že žádní ONI tu být nemohou. Takže když může mizet čas, holka na vozíčku najednou běhá po silnici a lidské tělo v rakvi vypadá jako orangutan, tak mě to zajímá. Vždycky mě to zajímalo.

plakát

Heuréka – město divů - Bouřková fronta (2007) (epizoda) 

"Dnešní předpověď říká, že bude teplo, mráz, déšť, krupobití, prudké vichřice a silné blesky." To je samozřejmě možné pouze v Heuréce, i když já jsem to několikrát zažil ještě na silnici u Bezvěrova. Tam však nemají lázně s vřídlem poháněným jaderným štěpením. Nebo mají? No to je jedno. Carterovo vyšetřování bylo totiž tradičně skvělé, i když se mi ho jeho ex-manželka pokoušela znechutit.

plakát

Heuréka – město divů - Zkoušej to dál (2007) (epizoda) 

"Co tu máme? Skok v čase, černou díru, náhodnou kvantovou ... teda ne, že by se to tu dělo." Nic tak zásadního, pouze zmizelo jedno osobní silové pole. To je ovšem pro šerifa Cartera hračka, tedy pokud bude mít fotku. A mě přitom nejvíc pobavily Fargovy emaily, s jejichž sdělením nejkrásnějším obyvatelkám Heuréky se plně ztotožňuju.

plakát

Heuréka – město divů - Zrození Fénixe (2007) (epizoda) 

"Nejsem žádnej astrofyzik, ale sluneční erupce v baráku nebývají." Tak copak nám to zapaluje vědce? Pták Ohnivák, mezony nebo chilli s raketovým palivem? Carter na to jistě přijde, i když se to vyvíjí nějak jinak, než si to pamatuje a to je zdrojem slušné zábavy.

plakát

Český orloj (2008) (studentský film) 

"Odpusť, jdu k tobě starožitnou vsí a nesu ti darem rybízový koláč ..." Animované zobrazení básně Karla Šiktance bylo docela slušným utrpením pro můj vrozený umělecký nevkus, ale ten poetický klavírní doprovod zněl celkem dobře.

plakát

Whispers in the Dark (1937) 

"Siamská dvojčata vedou dvojí život." Ještě předtím Fleischer Screen Song uvedli Guse Arnheima and his Band From Movieland, kteří zatroubili a velmi sympatická June Robbins zapěla song Whispers in the Dark. Pak už proběhl tradiční animovaný program, při kterém mě pobavily siamské rybičky, los s nápojovým parožím, hudební kozel či červíci štrikující punčochy.

plakát

Rande naslepo (2017) 

"Seš slepej a teď chceš bejt ještě náročnej?" Jsem moc nedůvěřivý, když mi připadá přehnané, že tento příběh slepého pingla, barmana a uklízečky měl být natočen podle skutečné události? Pokusím se nad to povznést, takže musím přiznat, že jsem se hodně bavil, když Saliya balil holku, oblboval nadřízené či si mapoval hotel a nahrazoval přitom zrak využitím ostatních smyslů. To ostatní mě spíše štvalo. Myslím tím sociální problémy, drogy a multikulti blábolení o hotelu na Srí Lance. Přesto mám z tohoto snímku pozitivní pocit, protože ta touha jít za svými sny přes životem nastražené překážky je mi dost blízká.

plakát

Emoji ve filmu (2017) 

"Co když tě pošlou na displej a ty uděláš špatnej ksicht?" No tak to by byla moje noční můra. Tedy kdybych byl smajlík, po kterém jdou antiviry a lajky jsou smyslem jeho života. Jenže já nejsem smajlík a můj mobilní telefon umí pouze telefonovat, psát zprávy a hrát žížalu. Asi proto mě to mezi emočně nevyrovnanými emotikony moc nebavilo. Tak proč jsem se na to díval? Ony se tedy spíš koukaly děti a já jsem se přes jejich ramena naivně pokoušel získat informace o moderním světě, abych taky byl IN. Jenže jsem s hrůzou zjistil, že je mi to pořád jedno, jestli jsem IN, OUT nebo letadlo.

plakát

Auta 3 (2017) 

"Hledáš tu svý ztracený koně?" Blesk McQueen zestárl, zmoudřel a zpomalil. Jaká to tragédie. Nicméně ladění pístů v písku, na simulátoru, po tmě v lese či při demoličním derby v Hromové díře mě celkem bavilo. A taky mě tradičně bavily všechny ty auto narážky, "krásný" Burák, maskovaný Čeněk Urvalfiltr a samozřejmě komentování Luboše Plecháčka s Karolem Kolákem. Vlastně na tom není nic vyloženě špatného, jen už je to celé takové oválně klišovité.

plakát

Přítelkyně pana ministra (1940) 

"Vy ještě nakonec uvěříte vlastním klepům." Bavily mne čokoládové Julinčiny oči, neumělá "ráznost" velkopodnikatelova synka, přirozená vlezlost jeho kamarádů i nadšená úcta k rodičům, ale to bylo asi tak všechno. Námět to byl totiž slušný, nějaké ty "intrigy" jsem taky zaznamenal, ale to nekonečné hospodské prozpěvování s cimbálem chtělo výrazně zkrátit. Nebo nejlépe vystřihnout, ale tím bychom se asi dostali ke krátkometážnímu filmu a to by zase byla škoda.