Jara.Cimrman.jr

"U vás se zatýkají lidi úplně bezdůvodně?" Dva týpci nemohou domů a já jim to nezávidím. Na jednoho totiž číhají paparazzi, na druhého soudruzi v baloňácích a ten třetí, tedy já, to nepobral. Jediné, co se mi líbilo, byly ty telefonické hovory, po kterých začal Angličan okamžitě rozumět rusky a Bělorus anglicky. Asi taky někomu brnknu, abych se stal lingvistou.

"Zapomeň na randění. Založme rodinu." Tak to je patrně sen každého chlapa, kterému právě přistála na talíři sličná kořist, s níž plánuje nekonečnou budoucnost na jednu, dvě či případně tři noci. Jenže tohle není o Johnovi a Scarlett, ale o souboji pravé a levé hemisféry, z nichž u mne vždy vyhrává ta výrazně zábavnější červená. Abych však prokázal svou nestrannost, tak ta modrá rovnala vidličku obzvlášť pregnantně. Hemisféry mne zkrátka bavily, a to nakonec všechny čtyři, ale to rande samotné zase tak moc humoru nenaservírovalo.

"Na jeho místě už jsem byl a on bude na mém." Kdybych někdy při hledání místa jménem Sebevědomí potkal svou zoufalou a šílenou verzi, tak by mne to asi poněkud rozhodilo. Kliďas Robert to ovšem v poklidu přijme, sám se sebou si pohovoří z obou úhlů pohledu a elegantně se přitom přesouvá ve voze značky Volvo V50. Mě tahle Volvem sponzorovaná hříčka celkem bavila, ale ani k uvažování o nákupu švédského vozu mne nedonutila, takže někde je něco špatně.

"Kdo přežije v New Yorku, přežije i tady." Tak to je pravda, džungle jako džungle. V této navíc poměrně zábavně pobíhá křovák Xixao za náklaďákem se svými dětmi, ale ani tentokrát na to není sám. Já jsem se bavil při startování letadélka poháněného skotskou, při jízdě na kole ve formaci 2+kohout, při vytrvalosti skunka, při obelstění hyeny a zejména při skokanských schopnostech Dr. Taylorové. A jelikož nemám doktorát z práv, zoologie ani kinematografie, tak mohu s klidným svědomím odborně napsat, že se mi to moc líbilo.

"Civilizovaný člověk se odmítl přizpůsobit svému okolí. Místo toho přizpůsobil své okolí sobě." S tím mlaskající Křováci problémy nemají, takže se v 8:00 nemusí tvářit zaměstnaně. A Xixaův střet s civilizací tím dává prostor ke smíchu i k zamyšlení a já se obávám, že z této konfrontace civilizace snad ani nemůže vyjít vítězně. Takže 1:0 pro Křováky, ale za skvěle propracované vracení láhve Bohům hodem kolmo vzhůru přidávám další plus a soubojům doktora Steyna s nebrzdícím bourákem jsem se smál ještě dlouho poté, co jsem zapomněl, že v tomto snímku figurují taky nějací černí gangsteři. Ti mě totiž nebavili, ale v tomto směru zůstali osamoceni.

"Není čas si měřit pinďoury." Ale právě naopak, teď ten správný čas nastal. Bryanovi totiž unesli dceru a dobrovolně mu ji nevrátili, takže se mohou na vlastní oči, uši, krky, lokty i kolena přesvědčit o tom, že majitelem největšího pinďoura je právě Bryan. A jelikož nejsem závistivý, tak mi ta sada speciálních dovedností připadá velmi zábavná, a pokud někdo unese mé dítě, tak se dozví, že znám někoho, kdo zná někoho, kdo tvrdí, že jednou viděl někoho, kdo se nápadně podobal Bryanovi. A s takovými známostmi bude potomek doma dřív, než stačím vyslovit obligátní: Zabiju tě, až umřeš, borůvkovej koláči.

"Tenhle vůz mi dal Ježíš. Protože on dává a on taky bere." Jsem si poměrně jistý tím, že když zemřu, tak nebudu lehčí o 21 gramů, ale přibližně o metrák mrtvé váhy. Také vím, že můj pohled na zábavu ve filmu se výrazně liší od pohledu režiséra Iñárritua. Ten se zábavě snaží poctivě vyhnout a já musím smutně konstatovat, že v tomto snímku se mu to podařilo naprosto dokonale. Přesto jsem přesvědčen o tom, že kdybych se při převážení neexistujících 21 gramů snažil hledat objektivní kvalitu, tak ji tam najdu, ale to já zásadně nedělám. Já se chci u sledování filmu bavit. Alespoň trochu.

"Je to jen reklama, pane Cole. To znamená, že vám nechtějí nic důležitého říct." Kdybych byl vybrán jako ideální dobrovolník k cestování časem do minulosti, tak bych osouložením jedné doktorky, meditacemi s dvanácti opicemi a nakrájením jednoho Jeffreyho hravě dokázal změnit budoucnost, i když to prý nejde. Cole na to však nemá pořádné koule, ale za to dokáže do svého dramatického pátrání vpašovat nejeden zábavný moment a to já umím ocenit. Na druhou stranu je to celé na mě příliš chytré a to nemohu ohodnotit jinak než ztrátou hvězdy. Na mě se totiž nikdo vytahovat nebude, protože já jsem nejchytřejší v galaxii a navíc umím dokonale potlačit své ego.

"Je tu vedro jako v prdeli a nerozeznáš ty dobrý od zlejch." Tak s tím já problémy nemám. Dobří jsou domácí Libyjci a zlí jsou američtí vetřelci. Kdyby totiž nerozpoutali občanskou válku v Libyi, tak by si obyvatelstvo dál žilo své poklidné životy, ropa by neproudila za hubičku do USA, ekonomičtí migranti by se nevydávali z Afriky do Evropy a američtí režiséři by neměli o čem točit hrdinské filmy. Přesto mi byli vousáči z GRS celkem sympatičtí a v boji s ozbrojenými Alibaby jsem jim snad dokázal chvílemi i fandit, ale ty nekonečné přestřelky a slzavé vzpomínky na rodinu mne občas donutily k vyjádření odborného názoru formou erudovaného zívnutí.

"Jak jsou v dodávce, jsou to jen těla." V době, kdy drogoví dealeři bojují proti únoscům svých žen a dětí, stojím vždy na straně poldy. A je mi jedno jestli zrovna chlastá nebo chodí na legendární sezení nevyléčitelných závisláků, protože přijatelnějšího hrdinu tento snímek zkrátka nenabízí. Já jsem si ty syrové procházky mezi náhrobními kameny prostě užil, ale pokud by to bylo v reálu, tak bych dealerům i únoscům doporučil, aby se vzájemně zahrabali a použili se jako hnojivo pro hřbitovní kvítí.