Jara.Cimrman.jr

"Nám není nic cizího lidský." Fasádníci a kapsářky v zajetí etikety mě vždy dokázali pobavit. A rozhovor šarmantních "gentlemanů" s "dámami" z vyšší společnosti na předem připravená intelektuálská témata (tedy apendix, Dali, Currie, UFO, Hynais) je jednou z nejzábavnějších pasáží v historii českého filmu. I já se od té doby chytám a jakoukoli dámu spolehlivě utáhnu na své nekonečné vědomosti o optoelektronice, jasoňovi červenookém, rytmu Baudelairových veršů či vlivu protonového čísla uranu na délku erekce.

"Bacha, stojíš mi na bičíku." Spermie Woody je jedna z mých nejoblíbenějších filmových postav. Vidět a slyšet neurotickou a ještě k tomu nesebevědomou spermii před akcí je opravdový zážitek. Filmové předvedení mozkem řízené sexuální operace od chvíle seznámení až po útok spermií na vajíčko je prostě geniální. Ostatní povídky jsou víceméně koukatelné, ale pro mě to bylo vždy jen o čekání na spermii.

"Mám vás rád, šéfe, vždycky jste byl na mě hodnej. Tak vám dám dvě minuty, než zapnu alarm." Zatýkat zločince ještě před spácháním činu je prozíravá metoda. Už se dost těším na to, až bude zavedena v praxi, přičemž mě někdo zatkne a odsoudí dřív, než mě napadne spáchat zločin. Mě ovšem bavila myšlenka, že by pachatelem měl být ten, který chrání systém. To pak nezbývá než sám sebe brutálně zatknout nebo utíkat. Ovšem prchat ve světě přeplácaným senzory není jednoduchý a spojování útržků informací v brilantní dedukci stojí určitou námahu, ale polehávání u obrazovky za lehkýho vrnění mozkových závitů je při projekci tohoto snímku docela dost příjemná záležitost.

"Nemilujete mne? - Ne. - Milujete mne? - Ne. - To je jedno." Třídílná série věnovaná vztahu Napoleona Bonaparte a Marie-Josèphe-Rose de Tascher de La Pagerie mne zaujala poměrně slušným hereckým obsazením, "pružnou" historickou věrohodností i hravostí některých dialogů. Celkový dojem však z mého úhlu pohledu nijak nepřekročil průměr snímků založených na promenádování se v kostýmech.

"Pieštianské bahno neexistuje. Prameň je závadný a ani tie oplatky niesú to, čo bývaly." Řešení takto závažné situace po ose déšť-lopata-kýbl mě zase tak moc nebavilo. Poněkud nezáživný příběh výrazně vylepšil fórek s ministerskou nožkou marně hledající červený koberec i následné prokázání "hlubokých" znalostí paní ministryně z oboru lázeňství.

"Nikdy se nesnažila, aby působila sexy. Prostě taková byla." Agnetha Fältskog, žena, která nikdy neviděla své sexy pozadí, mě tímto dokumentem donutila poslouchat její stará alba ve švédštině. Ani jsem netušil, že jich tolik vydala. Jinak to bylo spíš o skupině ABBA, ale to se dalo čekat. Spíš mě překvapilo, že se ještě podařilo vydolovat několik pro mě nových archívních záběrů. A ještě víc mě překvapilo, jakým hlasem Agnetha stále disponuje.

"ABBA? To jsou nějaké sardinky?" Tak Švédové v roce 1976 nebyli ke skupině ABBA v anketě příliš přívětiví. Je to prý moc komerční. V tom mají pravdu, ale není moc kapel, jejichž tvorbu zná prostě každý. Já mám radši jiný druh hudby, ale pokud si mám pustit nějakou tu "komerční sračku", tak neznám lepší volbu. Tento dokument skupinu představil ve chvíli, kdy už byla slavná, ale ještě nenazpívala asi milion hitů a tak zbyl čas na předabbové kariéry, což mě bavilo. A jejich "naivní" klipy jsou ve své jednoduchosti dokonalé, takže já jsem tradičně spokojený.

"Netvrďte, že máte v peněžence barvu svýho trávníku." MUDr. Mráz se svým trávníkem byl dokonalý a koupání s pomocnicí věštkyně mě taky zaujalo, ale ten zbytek se tentokrát moc nepovedl. Břízovo pozdě probuzené otcovství mě zkrátka nebavilo a arogantní doktor určitě měl od policejního dinosaura dostat naloženo mnohem víc.

"Dozorčí. Tady je Tvůj velitel Horáček. Někdo mi troubí v kanceláři." Vojna je zvláštní. Nikdo na ni nechtěl, nikomu se tam nelíbilo a přesto má každý účastník zeleného dobrodružství kamarády na celý život a zážitků plnou polní. Mlýny tu absurditu vojny dokázaly dokonale a mě nejvíc bavili nametení oficíři, kteří mě svým potácením a uzlováním jazyků v divadle donutili několikrát spadnout pod sedačku. Z televizního záznamu je to o trošku slabší, ale ten divadelní zážitek byl rozhodně pětihvězdičkový.

"Slyšel jsem na vlastní uši, že steward nikdy neřekl: Eréč piklóš neméči, huňár scépeň kámoš." Tak jsem to slyšel taky, takže je to jinak a vrahem je houslista. To dává smysl, pokud tedy použijeme šrapnel. Ten je zkrátka jedinečný, ale není v tom sám. Je v tom skok přes vyděšeného koně nadél, pátrání v třídních knihách a zejména Vilma, která schovala vyšetřujícímu Hlaváčkovi tužku. Já se tedy přiznám, že dvojici Trachta - Hlaváček mám raději ve složení Svěrák - Brukner, ale tato alternativa je nakonec taky docela erömü.