Jara.Cimrman.jr

"Vstoupíme do historie, pak půjdeme na pivo." Marek Ztracený je pro mě víc sympaťák než zpěvák, takže jeho tři vyprodaný Edeny považuju za velkej zázrak. Cesta k němu sice byla mdlá a z atmosféry koncertů toho na mě moc nedýchlo, ale jako návod na zbohatnutí a zlikvidování trávníku v Edenu to celkem fungovalo.

"Na co se jí budeme ptát? Nezabila jste náhodou lidi, který zabili Vaše dítě?" Přesně na komoru. Takhle se musí detektiv ptát. Třeba se někdo přizná. Mě to vyšetřování zkrátka moc nebavilo, přestože mix pomsty, zlatý mládeže a lukostřelby nevypadal špatně. Co mě však bavilo, tak to byly hlášky MUDr. Kuželíka, protože ten perlil snad každou větou.

"Po pitvě je každej generál." Pět mrtvých psů mělo slušnou atmosféru a ... tím to končí. Je na tom moc vidět, že odborní poradci byli judři plukovníci, kteří o výkonu nemají nejmenší tušení a na obvod jezdí jen buzerovat platfusáky za špinavý boty. Proto při vyšetřování trapas střídá trapas a to až někam k trestnýmu činu "ošahávání veřejného činitele". To už snad není ani zábavný.

"Chtěl jsem jim říct, ať si můj osobní spis strčej do prdele. Ale moje osobní statečnost má asi svoje limity." Modrý stíny nejsou černobílý a to je jejich velká výhoda. Nabízí totiž nejednoznačný figury, takže estébák, politik, dotační zloděj nebo kariéristickej polda nemusí být automaticky svině. Většinou jsou, ale tady se neškatulkuje, což mě potěšilo víc než celý vyšetřování. Ono je teda celkem spletitý, jak už to v případech s dlouhoprstejma politikama bývá, ale není nijak zvlášť zajímavý a několik logickejch nesmyslů je taky poměrně těžký přehlídnout. Přesto to má slušnou atmosféru.

"Ujišťuji Vás, že Váš život nebude nijak zasažen." Až mě nějaká krásná, bohatá a slavná zpěvačka vyzve, abych si ji vzal, tak rozhodně nebudu doufat v to, že má taky krásnou duši a zdrhnu. Rychle zdrhnu. Protože ke svýmu životu nepotřebuju 80 mega followers, kteří po ránu budou sledovat barvu mý stolice. Mimochodem je hnědá a pevná. Není zač. A teď se vraťme k tomu důležitýmu - k Charliemu. On neutekl, čímž vznikla pohádka, na který sice nebylo vůbec nic originálního, ale kupodivu se mě ani nepokusila moc naštvat. Takže se jdu mrknout na Instáč, jestli Dua Lipa nehledá vypelichanýho Kena.

"Týmová spolupráce. Kapitán Dítě mu nejdřív přivodil infarkt a já už jsem pak jen zahrála na city." Kapitán karbaník Dítě, kapitán divná Fáberová a bundy plukovníka Schwarze  jsou asi jediný důvody ke zhlédnutí Oktopusu. Případy jsou totiž takový utahaný, nijaký a moc zábavy jsem si při jejich reinkarnaci neužil. A to bych si při vraždách určitě zasloužil. Snad tedy poděkuju alespoň za autentickou postavu nafoukanýho majora Cejchana, protože debilů, kteří si při honbě za čárkami nejsou ochotni ověřovat pravost pachatele, jsou plný kriminálky. Zato poručík Šťovíková, asi vyšetřovatel - sekretářka, mě s tou svou lodičkou přilepenou na hlavě dost vytáčela.

"Můžeme se potkat u našeho stánku a tam se Vám podepíšeme, kamkoli budeme chtít." Koncerty Poletíme? řadím mezi to nejlepší, co tuzemská hudební scéna nabízí. Proto dávám plnej kotel hvězd, i když je to tentokrát nezasloužený. Obvyklou suverenitu kapely totiž poznamenala mírná nervozita a taky se mi úplně nelíbil výběr skladeb. Namátkou jsem mírně rozladěnej z toho, že můj život nestál za kosočtverec nebo z toho, že jsem se nedozvěděl, kdo nejdál náhulatej doběhne. To rozhodně zahrát měli, stejně jakou mou oblíbenou Dajánu, ale tu jsem od nich letos neslyšel ani na jednom koncertě. Přesto stále platí: "Davy šílí."

"Krvavý prachy nesmrděj, ale poškozený zboží je nanic." Mně teda thajský holky nic moc neříkají a to ani zdravý ani poškozený. Ale na slušný akční béčko slyším. Vzhledem k obsazení Krvavej Bangkok vypadal, že tady by se mohla mlátit extraliga, ale nakonec to taková sláva nebyla. A když se k tomu přidal příběh originální jak kapr na vánoce, tak jsem se alespoň bavil tím, jak Tony dokáže ze země skopnout týpka z vagónu nebo tím, jak se Nickovi léčí střelná zranění v rámci sekund. Prostě typický béčko, k jehož "napětí" přispívá to, že i retardovanýmu divákovi je naprosto jasný, co se stane za pár minut.

"Choď do riti! ... Nie do mojej." V Trebišově není Bůh a tohle není dobrej seriál. Má však něco, co mi v dnešní hyperkorektní době dost chybí - nekorektní humor. Není sice moc dobrej, ale je ho tam docela dost.

"Solidního udavače abys pohledal." Ale tady zrovna jednoho máme. Standu Pekárka. On je sice úplně hloupej, ale není blbej. Takže když si může u estébáků vybrat mezi mlácením a udáváním, tak si hbitě zvolí třetí možnost - udávání s výhodami. No řekněte mi, kdo tohle má? Kdo má za vlády komárů dvě barevný televize od Rusů, souloží s každou slečnou soudružkou a ještě si vyrazí výlet do bordelu ... tedy vlastně na hokej do Vídně? No přece ten, kdo zakládá brigádu socialistický práce a aktivně shání papír do sběru. Standa. Není mi sympatickej, ale nesoudím ho, protože jsem před podobnou volbou nestál a nejsem si jistej tím, jak bych na jeho místě obstál. Jenže já jsem za socíku nekradl benzín, nešířil samizdat a Kryla jsem poslouchal jen pod peřinou, takže jsem od STB nikdy nedostal nabídku, kterou nešlo odmítnout. Za to jsem všude kolem sebe viděl ty, který tenhle seriál dost přesně ukázal. Takhle se tady prostě žilo. Jen bych si dovolil oponovat v tom, že ti největší zmrdi se "Sametem" o něco přišli. Jejich spisy byly totiž včas skartovány a tak jsou dneska seznamy spolupracovníků STB plný Standů, kteří neměli s budováním rozvinutýho socialismu zase tak moc společnýho.